(11.10 hodin)
(pokračuje Radim Fiala)
Hlavním důvodem je nepopiratelný fakt, že se u nás kvůli nevhodnému legislativnímu a organizačnímu stavu a rámci staví jen velmi pomalu a celý proces je nesmírně složitý a nákladný. To měl právě změnit a zlepšit nový stavební zákon přijatý v loňském roce a ve svém celku měl platit od července příštího roku, tedy roku 2023. Odborná i laická veřejnost již byla na tyto systémové změny připravena, realizace měla nabíhat postupně, aby byl proces plynulý zejména pro pracovníky stavebních úřadů, stavebníky a veřejnost. Jenže nová vláda vše hází do koše a místo pečlivého faktického postupu a zlepšování věcí přichází s revolučním řešením, jak je ostatně typické pro Pirátskou stranu, která bohužel vede gesční Ministerstvo pro místní rozvoj.
Nový, tedy ten odložený stavební zákon se přitom důkladně připravoval zhruba pět let a od základu měnil zejména systém povolování staveb. Stavební úřady měly z obcí přejít pod stát, určitá část těch nejmenších měla zaniknout. Není tedy pravda, že vznikne nový úřad, kde nabere nových 13 000 lidí, megaúřad, jak nám vláda říká, jak nám říkal pan ministr Kupka, že je to nesmysl - prostě stavební úřady, které jsou dneska už pod obcemi, by si změnily vizitku a byl by tam státní stavební úřad. Většina těch lidí by zůstala, ti, kteří by chtěli odejít, by odešli, někteří noví by přišli, takže megaúřad na papíře ano, lidé by zůstali stejní, nevznikla by žádná další nová byrokracie.
Nový, tedy ten odložený stavební zákon se přitom - to už jsem říkal - důkladně připravoval zhruba pět let. Vedle toho měl vzniknout Nejvyšší stavební úřad a pak také speciální úřad pro liniové infrastrukturní stavby jako jsou dálnice či železnice. O povolení se mělo žádat elektronicky a úřady měly dostat pevné lhůty, do kdy musejí o povolení stavby rozhodnout. To znamená, že nikdo nemohl tu vaši žádost vzít, strčit do šuplíku, nechat ji tam ležet rok nebo dva tak, jak tomu bylo v minulosti, ale muselo se do určité lhůty rozhodnout, a pokud by se nerozhodlo, tak to povolení bylo platné.
Vládní postup přináší do celého procesu neuvěřitelný zmatek, i právní. Nijak se totiž například neupravuje účinnost žádného z více než padesáti dalších návazných právních předpisů, které byly zásadním způsobem změněny spolu s novým stavebním zákonem. Souvisí to s takzvaným změnovým zákonem. V praxi tak může docházet k různým paradoxním situacím s možnými důsledky v podobě soudních sporů s nemalými finančními dopady pro stát a daňové poplatníky. Na toto riziko ostatně upozornila i Legislativní rada vlády vedená pirátským nominantem Michalem Šalomounem, což znamená, že i sama Legislativní rada vlády upozorňuje na to, že to může být problém do budoucna a můžou tyto spory Českou republiku stát nemalé peníze.
A hlavně, tento vládní postup ještě zhoršuje to základní, to znamená délku doby, po kterou Češi čekají a budou v budoucnu čekat na stavební povolení. Ta patří k nejdelším na světě a ještě se neustále prodlužuje. Co to znamená? Budou znovu růst ceny nemovitostí, protože poptávka bude daleko, daleko, daleko, pak dlouho nic a ještě jednou daleko převyšovat nabídku nemovitostí a bytů.
Ve světovém žebříčků rychlosti stavebního řízení jsme se setrvale pohybujeme mezi 155. a 160. místem, je před námi i mnoho rozvojových afrických států. Zatímco Dánové čekají na stavební povolení v průměru asi deset týdnů, Češi v průměru přes osm měsíců. Není divu, když namísto jednoho souhrnného povolení, jedné žádosti je nyní k zahájení stavby nutný mimo jiné - a teď mi to připomíná klasickou komedii Na samotě u lesa, kde byl ten zedník, který seděl na kolečkovém křesle a začal vypočítávat, co všechno je na takovou stavbu potřeba. Já to tady mám taky. Takže potřebujete například souhlas sousedů se stavbou, ohlášení stavby, místní šetření, souhlas obce se stavbou, koordinované závazné stanovisko dotčených odborů příslušného městského nebo obecního úřadu obce s rozšířenou působností, stanovisko hygienické služby, stanovisko silničního správního úřadu k případnému překopu veřejné komunikace, stanovisko správců inženýrských sítí, elektro, plyn, vodovod, telefon, datové sítě a tak dále podle místních podmínek, možnosti napojení a k ochraně sítí při stavebních pracích a užívání pozemku a další stanoviska podle vůle stavebního úřadu a nebo místních podmínek. Dotčenými orgány a organizacemi se tak mohou stát i správa povodí, armáda, správce ropovodů MERO, Správa železniční dopravní cesty, archeologové a mnoho dalších subjektů. To měl vloni schválený zákon odbourat a vláda tento nepřijatelný stav svévolně prodlužuje.
Chaos a nesystémovost přístupu vlády ke stavebnímu zákonu dokladuje i to, že například i výrazný představitel hnutí STAN, liberecký hejtman Půta, říká, že novelizace stavebního zákona je v ministerstvem navrhované podobě minimálně předčasná. Je to takové diplomatické "ne" tomuto návrhu zákona, protože jde o jeho vlastní stranu. "Plánovaná novelizace stavebního zákona je v současné navrhované podobě, kdy ještě není připravena digitalizace, velice předčasná. Apelujeme proto na vládu a členy Parlamentu, aby návrh zákona přehodnotili," uvedl mimo jiné hejtman Půta. Takže v podstatě i z vlastních řad dochází k tomu, že lidé, kteří vědí, že s tím budou pracovat v dalších letech, a vědí, že jim to způsobí velké problémy, říkají, že by se vláda takto chovat neměla a že by svůj návrh měla přehodnotit. Je to opravdu nepochopitelný, arogantní a svévolný postup vlády a Bartošova ministerstva, který hazarduje s důvěrou a trpělivostí občanů, je necitlivý k příslušným státním zaměstnancům a úředníkům, ke všem účastníkům stavebních řízení. Tak složitou legislativu, která vznikala pět let, nelze změnit a přepracovat v řádu jednotek měsíců.
Je ochoten za všechny negativní dopady tohoto postupu včetně nemalých dopadů finančních převzít ministr Bartoš odpovědnost? A já se na to tady ptám a on odpovídá, že ano, tak jsem rád, že to tak bere a že převezme odpovědnost, abychom potom věděli, koho se ptát, až dojde tady k soudním sporům a dalším věcem a prodlužování stavebního řízení. (Otáčí se směrem k ministru Bartošovi.) Ale také skutečnou, pane ministře, nejenom verbální. Důsledkem bude tedy pokračování stavu, kdy budeme dál jako Česká republika nadále mezi čtyřiceti nejhoršími zeměmi světa z hlediska délky stavebního řízení dle statistik Světové banky.
Mám tady samozřejmě i tu studii, kterou pan ministr Bartoš říkal, abychom nebrali úplně vážně, je to zpráva, aktuální zpráva Doing Business za rok 2020. V kapitole týkající se složitosti získání stavebního povolení, kdy dokonce Česká republika meziročně klesla o jednu příčku na - já jsem říkal 156., tak dneska už jsme 157. místo hned za Moldávií, těsně před Honduras. Hůře než v České republice se stavební povolení dá získat už jen v pár zemích na světě, většinou jde o takzvané padlé, rozvrácené státy - to si myslím, že je fakt tragédie.
Světová banka v Česku neeviduje z hlediska procesu povolování nových staveb za poslední roky žádný posun k lepšímu. Získání stavebního povolení podle její analýzy stále trvá českým úřadům neuvěřitelných 246 dnů, což je stejně jako v autoritativním Uzbekistánu. Jen o jediný den (déle) musí čekat stavebníci v již z tohoto hlediska pověstném Bangladéši. To je, s bývalou paní ministryní Klárou Dostálovou, takové naše heslo Bangladéš, a já myslím, že i návrhu zákona z dílny pětikoalice, která posunuje ten už schválený stavební zákon, který to mohl změnit, můžeme dát přezdívku Bangladéš, protože tam nás zase zpátky ten návrh zákona posílá, a není to nic jiného než Bangladéš. Pohled na poslední Kambodžu s extrémními 652 dny nás asi moc neuklidní. Od této poslední příčky náš totiž dělí již jen dvacet horších zemí. ***
