TOP 09 slibovala, že nedopustí, aby se stát choval k občanovi jako vrchnost. I tento princip lze v rekodifikaci stavebního práva dobře a snadno najít, kupříkladu v případě lhůt, které měly být závazné a dané nejen pro žadatele, ale také pro úředníky, respektive stát. Co se na tom TOP 09 nelíbí? Prosadíme nový stavební zákon, který usnadní realizaci všech typů staveb, žadatel podá jednu žádost, ostatní zajistí příslušný stavební úřad, tvrdila TOP 09 v minulém volebním období. My jsme to udělali za ni. Asi proto to chce nyní změnit, i když tím popřou sami sebe. Ostatně TOP 09 slibovala také zrušení zbytečných regulací, zrychlení soudních řízení, zavedení závazných lhůt a mnohé další - co se zcela a jasně propsalo v rekodifikaci stavebního zákona.

Piráti mluvili o rychlejší výstavbě bez korupce. Právě princip, ve kterém jsou ale zachovány původní problémy schvalovacího procesu, v sobě nesou zvýšené riziko korupce. A ona elektronizace - nikoli digitalizace, protože k té se těžko dostaneme v tomto stavu - situaci prostě nezlepší. Zachován ale zůstane nejzásadnější fakt, a to je systémová podjatost. Stejně tak Piráti slibovali, že zavedou jednotné kontaktní místo pro stavebníky, nebude třeba vyběhat až čtyřicet stanovisek ve stavebním řízení. Prosadíme i další doporučení Světové banky, tvrdili Piráti v minulém funkčním období. I to se nesplnilo. Nečetli totiž dobře, že Světová banka doporučila snížit počet procesů a integrovat je. Co je ale mnohem horší, je fakt, že je úplně jedno, jestli něco pošleme vytištěné, nebo elektronicky - když na to budeme potřebovat 49 razítek, tak bude 49 stanovisek, která bude potřeba vyběhat. Proti nim bude možno mít 49 opravných opatření vracení soudu. Je fajn, že žadatel dostane tuto informaci elektronicky, ostatně to se již děje dnes díky datové schránce, ale skutečná změna žádná.

Je slibováno dostupnější bydlení. Vymýšlí se různá rádobyřešení, kupříkladu komunitní výstavba Lidé sobě. Nechci brát nikomu iluze o tom, že by se z toho stalo masové řešení, které bude spásou absolutního nedostatku bytů na trhu. Ujišťuji vás ale, že až lidé zjistí, jakým procesem budou muset projít, do kolektivní výstavby, už tak složité, se nepohrnou.

Abychom nezapomněli dalšího člena koalice, KDU-ČSL. Co že oni slibovali lidem v době, kdy vznikal nový stavební zákon? Že bude jedna žádost a jedno řízení, což opravdu bez systémové změny nepůjde. Pokud bude více úřadů, více razítek, bude více žádostí a více řízení, a to přece kolegové poslanci z KDU-ČSL vědí. Stejně jako že rekodifikace stavebního práva před její destrukcí šla v ústrety dalším slibům kolegů křesťanských demokratů, tedy, že občan tu není od toho, aby měl povinnost orientovat se, zda musí svoji věc řešit na obci s rozšířenou působností, nebo na obci s pověřeným obecním úřadem, na obci základního typu, nebo na obci s matričním úřadem či jinde, že občan má vejít ve styk s veřejnou správou pouze na jednom místě a že legislativa má být přehlednější a jasnější. A teď kolegové nemají problém s tím podpořit systém, ve kterém jsou vlastně systémy dva, a kde jedni povolují jednou cestou, snazší, a druzí, ti obyčejní a prostí občané, cestou složitější a delší.

"Nové stavby proměňují život v místě, kde žijeme. Mohou rovněž přispívat k rozvoji měst a obcí i kulturnímu životu v naší zemi - nebo také nemusí. Pro naši společnost je proto důležité, kdo a podle jakých pravidel o chystaných stavbách rozhoduje." Toto se píše v prohlášení hnutí Arnika, jehož požadavky byly také propsány do rekodifikace stavebního zákona pod názvem Spravedlivé, rychlejší, lepší a jednodušší rozhodování o stavbách. Je to natolik zajímavá a hutná materie, že by byla škoda se jí nevěnovat:

"Rozhodování o stavbách se často neúnosně vleče, působí ztráty investorům a poškozuje kvalitu prostředí pro život lidí. Úřady a soudy špatná rozhodnutí zdlouhavě napravují. Za hlavní příčinu neúnosného stavu považujeme složitá a roztříštěná pravidla pro rozhodování o stavbách a nedostatečnost úřadů a správních soudů. Pro zajištění skutečné veřejné kontroly, transparentního a kvalitního rozhodování je třeba zmírnit překážky, které veřejnosti, obcím, investorům i úřadům staví do cesty špatná legislativa, její nesprávný výklad či porušování.

Proto je potřeba za prvé sjednotit schvalovací řízení. Pravidla, kterými se řídí schvalování staveb, je potřeba sjednotit, zpřehlednit a výjimky omezit na nezbytné minimum. Různá povolení by šla spojit do jednoho razítka od jednoho úřadu. Procedury pro všechny stavby by měly být stejné, přehledné a každému srozumitelné. Není proto správné mít speciální zákony pro určité typy staveb nebo pro vybrané stavební projekty.

Za druhé, zaručit veřejnosti právo hájit kvalitu svého života. Některé stavby mohou mít velký vliv na život v ulici, čtvrti, obci, kraji či státu. Stavbou dotčení občané by proto měli mít stejná práva jako investor. Musí mít možnost být plnohodnotným účastníkem se schvalovacím řízení a požádat vyšší úřad či soud o přezkoumání případných chyb.

Za třetí, rozhodovat o věci, nikoli o formalitách. Zákon má umožňovat, aby se úřady a soudy zabývaly věcnými připomínkami, nikoliv jen formální správností rozhodnutí. Nedává sebemenší smysl, aby se přezkoumávaly procesní přehmaty, a přitom nebylo možné řešit očividně věcné chyby.

Za čtvrté, zajistit, že verdikt platí. Verdikt, ať už je jakýkoliv, musí platit. Proto nedává smysl, aby se spory mezi místními lidmi a investorem rozsuzovaly až poté, co je stavba skoro hotová. Porušuje se tím právo na spravedlivý a efektivní soudní proces a oslabuje důvěra v právní stát, neboť i když soud rozhodne, že místní lidé měli pravdu, nedojde k reálné nápravě, a případná zpětná náprava poškozuje majitele či uživatele stavby.

Za páté, umožnit soudům a úřadům rychlejší rozhodování. Častá zdržování povolovacích procedur způsobují soustavné změny pravidel a nedostatečná odborná i personální kapacita úřadů. Proto je potřeba je výrazně posílit. Stát také musí posílit kapacitu správních soudů, aby také ony dokázaly vyhovět nově stanoveným lhůtám a nebyly přítěží."

Tolik Arnika ve svém přístupu ke stavebnímu právu v České republice. A ostatně tolik také k rekodifikaci stavebního práva, ke stavebnímu právu v České republice. Návrh na odložení účinnosti je potřeba zamítnout, protože přinese nepřijatelný chaos a zmatek do všeho. Oddělený princip je potřeba zachovat, v mezidobí je nutné věnovat se posílení v oblasti územního plánování ve prospěch měst a obcí. To vše lze ale zvládnout bez potřeby odsouvat účinnost a ohrožovat tak zájmy České republiky a naději na její lepší budoucnost. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji panu poslanci Kubíkovi a vaše vystoupení vzbudilo faktickou poznámku pana vicepremiéra Bartoše. Pan vicepremiér Bartoš, faktická poznámka.

Místopředseda vlády a ministr pro místní rozvoj ČR Ivan Bartoš: Děkuji. Promiňte za drobné zdržení, my jsme diskutovali věc týkající se zákona. Já jsem chtěl jenom zareagovat. Nevím, jestli jste měl možnost už vidět tu věcnou novelu, ale vy jste zde v podstatě hovořil o tom, že se jedná - že překlápíme ty věci do digitalizace tak, jak jsou, a to není pravda. Samozřejmě, ten zákon má ty změny. Je to jedno razítko, jeden proces, je tam odvolání vůči celému řízení, takže vlastně nevím, ke které verzi se pojila ta vaše kritika. V tuhletu chvíli zůstává pro občana i pro stavebníka ten prostor tak, jak je, i v případě speciálního odvolacího stavebního úřadu.

Mě by zajímalo, když je to prezentováno jako nerovnost mezi běžným občanem a někým vyvoleným, kolik občanů staví silnici nebo kolik občanů staví nějakou komplexní stavbu, třeba čističku odpadních vod, nebo stavby, které jsou v režimu vyhrazené pro speciální stavební úřad. Nemyslím si, že je v tom jakýkoliv rozpor. Je to pro ty stavby řekněme nadlimitního, regionálního charakteru, takže srovnávat to disproporčně vůči stavbě běžné oproti těmto speciálním stavbám - ostatně i tak je název toho úřadu, speciální a odvolací - podle mě nelze.

A pak si nejsem úplně jist, ke které verzi toho zákona jste četl to vyjádření Arniky, ale nepředpokládám, že to bylo k poslednímu návrhu, který prošel s Nejvyšším stavebním úřadem. Myslím si, že to mohlo být možná v průběhu, kdy zde byl ten vládní návrh. Já jsem naopak reakce z oblasti ochrany životního prostředí měl negativní a naopak mám velmi pozitivní ohlasy na iniciativu Ministerstva životního prostředí, které jako dvojče k tomuto zákonu předkládá jednotné environmentální stanovisko, které naopak integruje a chrání všechny zájmy týkající se životního prostředí. Nemám v tom nějakou otázku, jen jsem chtěl konstatovat, protože jsem poslouchal velmi pozorně. Děkuji. ***