(11.30 hodin)
(pokračuje Martin Kupka)
Druhá poznámka se týká skutečného důvodu odložení účinnosti. Tady v projevu paní předsedkyně Dostálové zaznělo, že přece jde o to, abychom dokázali zajistit - a tady v tom se shodujeme - co nejrychlejší stavební řízení, aby bylo měřeno lidem stejně, jako se měří státu. Jenom zdůrazním, že první krok k tomu přinesla právě tehdejší opozice, poslanci Občanské demokratické strany, kteří do zákona č. 416, o urychlení liniových staveb, navrhli a následně prosadili napříč Poslaneckou sněmovnou takzvanou fikci souhlasného stanoviska. To byl první významný krok k tomu, aby docházelo v tomto směru ke stejné vyvážené pozici občanů a státu. Naprosto souhlasím s tím spravedlivým rozohněním, že se v České republice v tomto směru měří jiným metrem. Chci tady ale jenom zdůraznit, že ti, kteří s tím skutečně něco podnikali, za to také teď můžou reálně bojovat, ale těžko se mi to poslouchá od paní předsedkyně Dostálové, když fakta hovoří o tom, že v roce 2014 byla průměrná délka celého procesu povolování stavby podle žebříčku Doing Business 120 dnů a po osmi letech vlády ANO 246. Můžeme zpochybňovat metodiku Doing Business a v některých případech ta data nemusejí být dokonale vypovídající, ale ta relativní hodnota v tomto směru sedí, prostě to fatální prodloužení povolovacího procesu ze 120 na 246 dnů, tedy více než dvojnásobné prodloužení, se bohužel odehrálo v uplynulých osmi letech. Pak je opravdu těžké poslouchat, že předkladatel původního návrhu měl opravdu poctivou snahu zajistit lidem a státu stejné a srovnatelné podmínky. Vlastně to dneska vypadá jako hodně vypočítavé tvrzení s pozoruhodnou dávkou pokrytectví.
Pojďme se ale shodnout na tom, že Česká republika má směřovat k tomu, že bude v tomto směru ve správních procesech k lidem významně vstřícnější a bude opravdu garantovat naplňování lhůt a shodné podmínky. A troufnu si tvrdit, že i věcná změna, o které budeme v následujících měsících mluvit, přesně tyhle podstatné podmínky naplní.
A zmíním ještě jednu důležitou věc, která souvisí právě s oním odkladem. Tehdejší předkladatel žil v domnění, že když něco bude náležet státu, že to půjde automaticky výborně, že se tím vyřeší ty problémy. No, realita ale vypovídá o něčem jiném. Reálný stav správních procesů na centrálních orgánech státní správy neboli na ministerstvech často vázne stejně, anebo ještě hůř než na krajských a obecních úřadech. Pokud tady zaznívala slova o tom, že musíme zajistit co nejefektivnější využití personálního a materiálního vybavení, pak si troufnu ale jenom poskytnout skutečný obraz výkonu správních činností v České republice. Vybavení obecních a krajských úřadů z hlediska materiálního i personálního je nejenom srovnatelné, ale často zejména v oblasti materiálního vybavení lepší a úředníci se tam dostanou k nezbytnému počítačovému vybavení, které reálně pomáhá v tom, aby zbytečně nemarnili lhůty a řízení se neprotahovala.
Když byla řeč o tom, že směřujeme podle původního zákona, nebo jsme měli směřovat, k vytvoření nové struktury krajských stavebních úřadů ve státní službě, tedy v hierarchii určené nezávislou institucí přímo závislou na státu, tak co by to v tu chvíli znamenalo? V čem by spočívala garance lepšího personálního využití a rychlejších postupů? No, příklady hovoří například o tom, že obyčejné rozhodování o určení úřadu, který měl být systémově podjatý, nejmenovanému orgánu centrální správy trvalo čtyři měsíce místo toho, aby to bylo za 14 dnů nebo za 30 dnů, a to v době, kdy se tady v Poslanecké sněmovně skloňovalo, jak je potřeba všechny procesy urychlit, jak je potřeba se zaměřit na rychlejší realizaci klíčových dopravních staveb. Tak taková byla realita pod knutou státu.
Prosím, nepodléhejme klamné představě, že když něco bude hned přímo pod státem, že to poběží krásně jako po másle. Realita tomu naprosto neodpovídá, a proto se snažíme zabránit vzniku té nové struktury, protože nejenom že by nezajistila lepší výkon stavebního práva, ale velmi pravděpodobně, a v tom ohledu se jasně vyslovilo i Ministerstvo vnitra, by hrozil s ohledem právě na nedostatek nově přijatých úředníků, těch, kteří by nepřešli pod nové krajské úřady, výpadek aktivity na straně povolování staveb a ochromení stavební činnosti. To je skutečná příčina návrhu, o kterém tady dnes jednáme, zabránit rozvalu stavebních řízení v České republice a vyřešit to způsobem, a teď chci zdůraznit podstatný princip, na kterém prostě bude možné najít shodu, který bude muset být do jisté míry kompromisem, ale nebude hrozit ochromením stavební činnosti, ale na konci bude napříč Poslaneckou sněmovnou elementární shoda, že to řešení by bylo únosné, že nebude zahrnovat rozvrat výkonu veřejné správy v České republice, revoluční krok, o kterém nikdo neví, jak přesně dopadne, nikdo to není schopen úplně přesně projektovat. A ti, kteří jsou za to na Ministerstvu vnitra placeni, bijí na poplach, že to může skončit fiaskem.
Tohle jsou skutečné důvody, které vedou k nezbytnému kroku odložení účinnosti, a zároveň, a to je příslib, který už teď není jenom příslibem, fakticky probíhá mezirezortní připomínkové řízení k věcné úpravě, která má zajistit onu nezbytnou elementární shodu, a řešení, které odpoví na vážné otázky stavebního řízení v České republice. V tom panuje shoda, s tím musíme pohnout. Není možné to odložit k ledu, a právě proto také v tomto směru současná vláda postupuje, jak jen to jde, rychle k tomu, abychom tady na stole měli věcnou materii, o které povedeme debatu, na jejímž konci, pevně doufám, už v letošním roce bude v Poslanecké sněmovně základní shoda a bude možné následně všechny ty kroky dotáhnout: digitalizaci stavebního řízení, všechny procesy tak, aby ve výsledku neznamenaly ohrožení a průtahy, ale aby to byl zákon, který ve skutečnosti investičním aktivitám v České republice pomůže, pomůže dopravním stavbám, ale pomůže i všem drobným stavebníkům, o které nám přece také běží, o to, aby česká veřejná správa v tomto směru neházela lidem klacky pod nohy, ale otevírala jim příležitosti za jasně určených a transparentních podmínek.
Po tom volám a velmi žádám relevantní odbornou oponenturu, aby tady na stole opravdu byly věcné argumenty a společná snaha dobrat se řešení, které bude přijatelné a které bude v tomto směru efektivní. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jana Mračková Vildumetzová: Děkuji, pane ministře. Vaše vystoupení vyvolalo jednu faktickou poznámku, pak se hlásí s přednostním právem paní zpravodajka, paní Klára Dostálová, takže s faktickou poznámkou je přihlášena paní poslankyně Berenika Peštová. Paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, já bych chtěla reagovat na pana ministra dopravy, který tady krásně hovořil, což mu vždycky šlo.
V každém případě jste zde řekl, že novela stavebního zákona právě prochází mezirezortním připomínkovým řízením. Ona už je po mezirezortním připomínkovém řízení, protože to tady zmínil pan ministr pro místní rozvoj a sám konstatoval, že se vrátila s neskutečným množstvím zásadních připomínek. Říkal stovky. (Ministr Kupka reaguje z lavice.) Takže já si myslím, že to byly ne stovky, možná se to dostalo do stejného trable, jako jsme se dostali my se zákonem o odpadech, když jsme ho dávali do mezirezortního připomínkového řízení, a vlastně ten soubor těch zákonů se nám vrátil skoro s třemi tisíci zásadních připomínek. ***
