(16.20 hodin)
(pokračuje Roman Kubíček)
Před odpojením musí dodavatel splnit v tom Německu určité zákonné požadavky. Může odpojit, pokud zákazníka na odpojení upozornil čtyři týdny předem, výkon odpojení oznámí písemně nejméně osm pracovních dnů předem, zákazníci nezaplatili tu částku minimálně 100 eur a opatření v podobě odpojení je přiměřené. Pro dluh 100 eur neodpojí nikdo nikoho, kdo třeba v průběhu roku zaplatí 6 000 eur za energie. Přiměřenost je braná procentuálně. Je to správné, i takhle bychom se na to my v České republice mohli podívat. Dodavatel také musí informovat své zákazníky, jak mohou tomuto odpojení zabránit, to znamená doplatek, úvěry, podobné záležitosti, prostě jim to řešení nabízí, nenechává to jenom na nic. To se tedy bohužel úplně v České republice neděje, protože tady to bývá ratata bum, jsem major Šmaus, a druhý den netopíte. Němečtí zákonodárci v globálu velmi působí i na ty občany a oni mají tedy velmi vysokou platební morálku, to je zase rozdíl, Němec nemá rád dluhy, takže platí, jedná se skutečně o promile z celkového počtu odběratelů. A stejně si myslím, že je to také možné nějakým způsobem zapracovat do toho systému.
Pak tu máme nějaké nápady na to, jakým způsobem to funguje, protože oni zahrnují mnoho, mnoho věcí, kdy je povinen dodavatel nějakým způsobem informovat a nabízet těm lidem věci související s platbou energií. Jsou to takzvané místní nabídky pomoci, protože u nich každá obec má takzvaný sociální fond a ten sociální fond může přidělovat i v těchto případech. Já myslím, že u nás také existují nějaké sociální fondy, ale není to úplně specifikované, že to je pro ty elektrické energie. A speciální fondy platí v případě, že dojde k nějaké nezaviněné věci. Dám příklad. Manžel pracuje v práci a zrovna si zlomil nohu a má šest týdnů nohu v sádře, nebo může mít operaci zad, může být půl roku a jeho příjem taky padá velmi dobře a už se to dotkne té rodiny, mají třeba malé dítě, manželka je na mateřské. A v této době oni jim vypomáhají nevratnou půjčkou, která funguje, nebo minimálně zohledňují tento čas ne jako neplatič, nefunguje jako neplatič.
Pak tady máme předplatební systémy. To je to, o čem jsem mluvil v globálu, ale týká se to opravdu těch lidí, kteří někam chodí přespávat, žijí někde na ulici a mají nějaké ubytování, a oni skutečně v té Anglii mohou hodit minci a ta mince jim poskytne v nějakém omezeném časovém rozsahu svícení, částečně i topení, takže v globálu oni mohou spotřebovat jen to, co si předplatí, což jim nevytváří ten dluh. Ten systém je poměrně složitý, oni to tam dělali od začátku, jestli jste se dívali někdo na historické filmy, tam jste kolikrát viděli, jak to házejí do takového automatu a ono jim to poskytuje. Oni to v té Velké Británii takovouhle formou zaváděli.
Dále aby k tomu nedocházelo, tak ty jednotlivé firmy a ten stát poskytují ještě další služby, jako jsou zdarma energetické audity budov a poskytování energetických služeb, to znamená, že fungují i v nějakém režimu doporučení dodavatele a přechodu od toho dražšího k tomu levnějšímu. Já úplně nevím, jestli by tohle měl dělat stát, protože tady existuje velké množství srovnávačů, nicméně i ta osobní zkušenost. Pouze my jako legislativci bychom to měli ošetřit tak, aby nemohlo dojít k nějakému enormnímu tlaku na zákazníka, aby ten zákazník nepodepisoval smlouvu v nějaké nouzi a aby mu byla ta smlouva srozumitelná. A obrátím se prostřednictvím pana předsedajícího - paní předsedající už - na Patrika Nachera, to můžeme v globálu úplně stejnou záležitost dávat, jako byla u těch půjček, úvěrů, insolvence, u toho, kdy se ten zákazník musí jednoznačně informovat o těch podmínkách a musí mu to být naprosto jasné, protože ty ataky bývají většinou na osoby řekněme starších kategorií, které tomu úplně nerozumějí, nebo na lidi, kteří řekněme úplně s tou matematikou nesouhlasí, a do dneška jsme se ještě nedostali k té finanční gramotnosti tak, jak by si to někteří na těch školách představovali.
Máme tady tedy nějaké věci, které bychom mohli udělat, máme tady tedy příklad toho Německa, máme tady příklad té Francie, máme tady příklad toho Spojeného království a my bychom se měli rozhodnout, jakou cestou se vydáme. Po zkušenostech, které mám dlouhodobé, tak nehledejme vlastní, to bývá vždycky cesta do pekel, protože jak začneme vymýšlet nějakou třetí, tak to nebývá úplně jasné. Nicméně bavíme se o tom, co může nastat, pokud ty energie zůstanou velmi drahé, a taky se musíme bavit o tom, jakým způsobem si s tím můžeme poradit v této době. Já jsem si stáhl materiál, který v globálu mapuje podpory v celé Evropské unii, je upgradovaný ke dni 26. dubna, a pochopitelně do toho spadá i Česká republika, takže si můžeme jednoznačně porovnat, jakou formou se kdo vydal a jaká cesta je rychlá, jaká cesta nevytvoří dluhy domácnostem a jaká cesta jim umožní reagovat na nastalou situaci. Protože kde nestačí člověk, musí pomoct stát, a pokud je ta pomoc cílená, tak nemůže být jenom cílená, musí být i rychlá, protože čekání například u paliva na to, že od 1. července ušetřím korunu padesát, kterou tam jakoby neuvidím, možná na dovolenou zajímavé, ale pro běžného spotřebitele určitě ne.
Takže já budu tedy citovat, že současné zvýšení velkoobchodních cen energie v Evropě přimělo vlády, aby zavedly opatření na ochranu spotřebitelů před přímým dopadem rostoucích cen. Jsou sledovány národní soubory na úrovni národní i nadnárodní a znamená to, že jednotlivé politiky si určují jednotlivé státy Evropské unie a mohou se lišit. V globálu přehled těch jednotlivých politik vám poskytnu. Která je využitelná, nevyužitelná, je to pochopitelně na odbornou debatu, nicméně můžeme se nějakým způsobem motivovat.
Oni sami v té zprávě píšou, že obdobně mimořádná jsou i dlouhodobá opatření v kolísání cen energií. Ono nestačí poskytnout tu energii a zastabilizovat to na měsíc, na dva, ale dávat nějaký výhled. A pro nás zatím ty predikce pro rok 2023 nejsou vůbec veselé. Nicméně potěším vás, aspoň na základě informací, které jsme dostali na hospodářském výboru, ten rok poté už je podstatně lepší na ty dlouhodobé nákupy, které fungují, možná by se mohl vrátit k nějakému normálu.
Tak země jako Itálie a Španělsko požadovaly společnou akci na úrovni Evropské unie s cílem zavést strategické zásoby a společné zadávání zakázek na zemní plyn, jiné země, jako bylo Maďarsko a Česká republika, chtěly přehodnotit systém obchodování s emisemi a Francie hlasitě volala po reformě cenového mechanismu evropského trhu s energiemi. Tento vývoj stojí za nějakým způsobem prozkoumání a je třeba se na něj podívat. Je tady kvalifikováno 25 zemí Evropské unie a Norsko, Spojené království a je to definováno jako šest typů reakcí na prudký nárůst energií. Všechna opatření byla projednána, navržena a uzákoněna a začala již v září roku 2021. Opět, nebylo to nijak spojeno s válkou na Ukrajině, byly to ty první šoky, které nastaly. Ony nastaly u nás, nastaly v celé Evropě, to je taková zajímavá paralela, která k tomu je. Bylo to tady řečeno, ono to malinko reaguje na Green Deal a na ten obrovský tlak Německa na tu politiku, kterou si nastavilo, no a teď sklízíme tu úrodu. A když si do toho přidáte covid a válku na Ukrajině, tak je ten mix hodně jedovatý. ***
