(17.40 hodin)
(pokračuje Miloslav Janulík)
Takže já prostě když mě přesvědčíte, že tam ten valorizační prvek bude a tak dále, a hlavně nás, co přesvědčí, tak bude jedině to, jakým způsobem se bude ubírat ten systém, nebo respektive stav vůbec společnosti. Mám na mysli to zdraví a to poskytování péče a do toho ty faktory prostě - zdražování vstupů, energií a tak dál, a tak dál. Takže jenom chci říct, osobně že jsem velmi rád, že dneska nemusím řídit žádné velké zdravotnické zařízení, protože pak vám ti zodpovědní řeknou: no dobrý manažer si s tím musí poradit. To jsem taky zažil. Takže vám děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jana Mračková Vildumetzová: Já mnohokrát děkuji za dodržení času. Vaše vystoupení vyvolalo jednu faktickou poznámku, se kterou je přihlášen pan poslanec David Kasal. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec David Kasal: Děkuji za slovo, paní předsedající. Já jenom drobnou věc. Navázal bych na kolegu Janulíka. Tam je trošku drobný rozdíl v lékařích v 90. letech a v lékařích v současné době. V těch 90. letech tady byli, nemohli se ani dostat do zahraničí a fungovali tady dál. V současné době, pokud to dopustíme, tak ti lékaři bez problémů můžou jít kamkoli do Evropy. A to si vůbec nemůžeme dovolit.
Místopředsedkyně PSP Jana Mračková Vildumetzová: Děkuji mnohokrát za dodržení času. Další, kdo je přihlášený do obecné rozpravy, je pan poslanec Jiří Mašek, kterého tady ale v tuto chvíli nevidím. A další, kdo je přihlášený, je pan poslanec Milan Brázdil. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Milan Brázdil: Já děkuji za slovo. To je fofr. Něco se změnilo. Něco se asi událo a je vidět, že nakonec všichni skoro mluvíme, docela si notujeme. Já jsem měl taky toho hodně připraveného, ale spoustu toho bylo řečeno, a tak nechci zdržovat. Nicméně my jsme lidé. Lidé, kteří se odlišujeme od toho zvířecího světa tím, že vlastně chodíme vzpřímeně, myslíme, máme druhou signální soustavu a zároveň také jsme schopni mluvit. A já bych chtěl tedy, jsem také člověk, a chtěl bych mluveným slovem vás upoutat na to, co je vlastně největší hrozbou každého z nás člověka na tomto světě, pokud není tedy věřící, který má jistě hodnoty trošku jinak. No my se prostě bojíme svého konce. Uvědomujeme si, že na tomto světě nebudeme navždy, a chceme ten život prožít dobře. A abychom na tom světě byli dlouze, užívali si ho, musíme být zdraví. A to zdraví dneska, genetika hraje velkou roli, ale jistě zdravotníci, lékaři, celé to zdravotnictví se o nás jakýmsi způsobem tedy stará. A jenom blázen, a já nejsem blázen, ani jistě žádný z vás, si chce podřezat pod sebou větev a říct, tak nedáme ty prachy do našeho zdravotnictví, nebudeme o něj pečovat. To je paradox. Můžeme si říkat, že se nebudeme, já nevím, tolik snažit o cyklostezky, nebo já nevím, další věci, tomu rozumím. Ale vlastně popřít svoji podstatu na tomto světě - chtít tu být co nejdéle a být zdravý - tak to mi prostě nejde do hlavy. A proto si myslím, že těch 14 miliard do toho zdravotnictví prostě patří.
A abych nezdržoval, tak přece jenom, tady mám hodně připraveno, tady spousta z nás mluvila o tom, kdo to vlastně je ten státní pojištěnec, za koho vlastně ten stát... mimochodem, to je 60 % obyvatel České republiky! Stát za 60 % - tedy 40 % pracuje, 60 % lidí spadá do takzvaného termínu státní pojištěnec. A je to poměrně dost lidí. Tak tady bych přece jenom jaksi je přečetl. A to důchodci. Za starobní důchodce hradí zdravotní pojištění stát. To samé platí pro osoby v invalidním, ale i sirotčím nebo vdovském důchodu.
Dále to je, za druhé, nezaopatřené dítě. Státní pojištěnec je i dítě do ukončení povinné školní docházky a nezaopatřené dítě do 26 let, pokud se soustavně připravuje na budoucí povolání, studuje anebo se naopak nemůže připravovat na budoucí povolání anebo vydělávat z důvodu nemoci.
Dále sem také patří i ty osoby do 26 let, které nejsou schopné vykonávat výdělečnou činnost z důvodu dlouhodobých zdravotních potíží. Novou kategorií státních pojištěnců jsou od začátku roku 2018 osoby starší 26 let, které studují prvně v doktorském programu vysoké školy. I za ty je odváděno zdravotní pojištění státem pod podmínkou, že nejsou zaměstnány anebo samostatně výdělečně činné. To jsou dva.
Třetím, za koho se platí pojištění, je příjemce dávek v mateřství. To je skupina lidí - no, tam asi není, co bych komentoval.
Čtvrtou oblastí jsou osoby pečující o osoby ve stupni ve stupni závislosti. Stát hradí zdravotní pojištění osobám, které jsou ve II., III. nebo IV. stupni závislosti na pomoci jiné osoby. Pečující osoba, která se stará o závislé ve zmíněných stupních, má pojištění hrazeno také. Patří sem i ti, kteří pečují o dítě do deseti let v I. stupni závislosti.
Další, kdo to je, je příjemce dávek hmotné nouze. Stát platí pojištění jim i osobám, se kterými jsou společně posuzovány pro nárok na dávky. Nesmí však jít o poživatele důchodu, rodičovského příspěvku, uchazeče o zaměstnání na úřadu práce, nezaopatřené dítě, osobu samostatně výdělečně činnou anebo zaměstnance.
Šestým okruhem jsou osoby v evidenci na úřadu práce. Uchazečům o zaměstnání na úřadu práce je hrazeno zdravotní pojištění státem do doby, než jsou z evidence vyřazeni. Dalším, sedmým, je výkon detence a vazby nebo trestu. Mezi státní pojištěnce patří i osoby ve výkonu detence, vazby anebo trestu odnětí svobody. Spadá sem i ústavní ochranné léčení.
Dále, za koho ještě dále platí stát zdravotní pojištění, jsou to mladiství, u kterých je vykonávána ústavní nebo ochranná výchova. Maximálně však do 19 let.
Dále jsou příjemci doživotní penze nebo starobní nebo na dobu určitou s přesně stanovenou výší důchodu.
Za desáté jsou to osoby vykonávající dlouhodobou dobrovolnickou službu. I za ně platí stát.
Jsou cizinci s povolením k pobytu při poskytnutí dočasné ochrany, pokud nemají příjmy ze závislé nebo samostatně výdělečné činnosti.
Za dvanácté, jsou cizinci a bylo jim uděleno vízum k pobytu nad 90 dní za účelem strpění, pokud nemají příjmy ze závislé nebo samostatně výdělečné činnosti. To samé platí i pro jejich děti narozené u nás v naší republice.
Za třinácté, jsou žadateli o udělení mezinárodní ochrany společně s dětmi narozenými na území, pokud nemají příjmy ze závislé nebo samostatně výdělečné činnosti.
Za čtrnácté, jsou příjemci dávek nemocenského pojištění a pojištění si neplatí sami, neplatí jej za ně ani zaměstnavatel a onemocněli v průběhu nebo až po ukončení zaměstnání. Nutnost je mít trvalý pobyt na území České republiky.
Za patnácté, jsou manželi anebo registrovanými partnery státních zaměstnanců na základě zákona o státní službě, musí je však následovat do místa vyslání, nesmějí mít příjmy ze zaměstnání ani být osobou samostatně výdělečně činnou.
A za šestnácté, jsou invalidé ve III. stupni nebo splňují věk pro nárok na starobní důchod, ale nezískali potřebnou dobu pojištění. Nesmějí být zaměstnáni ani podnikající osoby.
Je to hodně velké množství lidí. Za 60 % občanů České republiky platí stát. Já myslím, že hodně kolegů přede mnou řeklo spoustu věcí, snad jenom úplně na závěr. Stát je vlastně největším dlužníkem našeho zdravotnictví. To je hrozný paradox. Stát je největším dlužníkem zdravotnictví, protože vlastně nedostatečně za tyto lidi, které jsem jmenoval, platí. ***
