(20.30 hodin)
(pokračuje Helena Válková)
Nebudu ty detaily, které daleko lépe popsala paní poslankyně Mádlová, vaším prostřednictvím, paní místopředsedkyně, znovu opakovat. Ale chci se pozastavit jenom u jednoho momentu. Celou tu dobu - a byla umístěná ve výborném zařízení na Palatě, skvělý ředitel pan Procházka - se potýkala tato zvláštní nemocnice, ono je to specializované zařízení, s velkým problémem nedostatku zdravotních sester a nedostatku personálu, který by mohla zaplatit tak, aby právě těm klientům, kteří tam byli umístění a jejichž stav se zhoršoval, poskytla péči, kterou by jim ráda poskytnout měla a chtěla. A při představě, že se bude tady ubírat, tak jsem si to promítla a říkala jsem, je to vzpomínka na moji maminku, aspoň vystoupím a řeknu - prosím, zvažme i osudy těch konkrétních rodin, které jsou potom donuceny po pětileté péči doma tu svoji milovanou osobu umístit někam jinam (upozornění na čas), a to zařízení nebude mít prostředky na to, aby jim tu péči, kterou jí rodina poskytovala (opět upozornění), v kvalifikované... Dobře. Všichni víte, co jsem chtěla říci, a děkuji paní kolegyni, že to tak krásně vylíčila. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Ano, děkuji. A nyní je přihlášená paní poslankyně Andrea Babišová, připraví se pan poslanec Lubomír Wenzl. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Andrea Babišová: Děkuji za slovo, paní předsedající. Dobrý večer, kolegyně, kolegové, členové vlády. Nebudu tak obsáhlá jako moje kolegyně přede mnou. Jsem ze severní Moravy, takže budu hovořit kratce, uderně a intenzivně, jak jsme zvyklí u nás. A opravdu už tady bylo za celou dobu řečeno mnoho. Ale přesto si neodpustím nějaké malinké zkrácené povídání.
Pracuji ve zdravotnictví, nebo pracovala jsem ve zdravotnictví více než 22 let, z toho většinu času v manažerských postech, a toto téma samozřejmě se mě velice dotýká. Jsem základní členkou v uvozovkách bohumínské městské nemocnice, kde jsem si zažila od píky veškerý svůj profesionální život, a proto bych se chtěla jenom dneska krátce vyjádřit ke změně rozpočtu a ke zkrácení financí našemu zdravotnictví.
Snížení plateb státu za jeho pojištěnce se už na první pohled jeví jako naprosto nepochopitelný a navíc nelogický krok. Předpokládali jsme, že po covidové pandemii nikdo nebude zpochybňovat nutnost finančně zdravého zdravotnictví. Opravdu jsme se mýlili. Ideologie vítězí nad rozumem a nad čísly. Snížení plateb a vytvoření vnitřního dluhu 14 miliard se někde musí projevit. Objektivně je zdravotnictví postiženo vládními škrty nejvíce. Vedle snížení plateb do zdravotnického (zdravotního) pojištění za státní pojištěnce se snížil také rozpočet Ministerstva zdravotnictví, a to oproti původnímu plánu o 5,5 miliardy a oproti roku 2021 o více než 1 miliardu. Nepochopitelné a pro nás zdravotníky nevysvětlitelné.
Proč se vývoje situace obáváme? Už pro letošní rok byl rozpočet zdravotních pojišťoven nastaven jako deficitní. Primárně se bez nákladů na covid vyšplhal deficit po započtení nákladů na zvýšení platů na minus 17 miliard. K tomu je třeba připočíst náklady na testování, které samo Ministerstvo zdravotnictví odhadovalo ke konci února na 10 miliard. Tento údaj je z 24. února letošního roku. Samozřejmě bude také nutné zaplatit vakcíny a další nasmlouvané léky na covid. Na účtech zdravotních pojišťoven jsou skutečně zůstatky okolo 50 miliard. Ale když odečteme výše uvedené náklady a vezmeme v úvahu, že měsíčně je třeba na úhradu a provoz pojišťoven 37,5 miliardy korun, tak je tato bilance zcela jiná. Zůstatky jsou celkové, ne pouze v rezervních fondech. K tomu je třeba myslet na to, že Ministerstvo zdravotnictví bude muset vydat novou vyhlášku, která bude nemocnicím a dalším zdravotnickým zařízením kompenzovat zvýšené náklady. Potom už nám pro letošní rok nezbývá vůbec nic, a to jsme na začátku roku a nevíme, co přijde.
Covidová doba bude mít ještě dopady, a to jak na pacienty, tak na zdravotníky, a proto bychom měli usilovat, aby zdravotnictví bylo finančně stabilní. A to v těchto jednoduchých počtech ještě nejsou brány v úvahu obrovské finanční náklady, které s sebou přináší současná uprchlická krize. Tento stav zároveň spolu s neznámým budoucím vývojem epidemické situace, která nás čeká na podzim, by měl vládu přesvědčit, aby se zachovala zodpovědně a plánovaně a plánované škrty za státní pojištěnce přehodnotila. Řekněme si upřímně, že zdravotnictví bude dostupné a finančně zabezpečené, jak ho nastavíme my, politici. Vše je otázkou priorit. Nevíme totiž, jak současná situace na Ukrajině dopadne. Víme ale jistě, že můžeme počítat s doléčením raněných desítek i stovek Ukrajinců, kteří k nám budou transportování po případné stabilizaci situace na Ukrajině.
Pokud budu přímo citovat lékaře pana doktora Balíka: Bude to podobná situace jako v roce 2014 po ruské agresi na Krymu a Donbasu. Z tohoto scénáře bude sociální složení uprchlíků do Česka z 80 % zatěžovat chirurgii, gynekologii a pediatrii. V případě zhroucení Ukrajiny a její okupace pak můžeme v naší zemi očekávat až 1 milion uprchlíků a zátěž bude enormní nejen pro intenzivní medicínu. Tento obor je suverénně nejdražší v rámci medicíny a náklady na lůžko intenzivní péče pojídají až 40 až 45 % hospitalizačních nákladů. Z toho vyplývá i určitá zodpovědnost za zdravotnický systém a rozpočet při ordinování diagnostických a léčebných postupů.
Nakonec mi dovolte citovat prezidenta České lékařské komory, pana doktora Kubka: Současná situace na Ukrajině bezpochyby představuje pro náš zdravotnický systém výzvu o to větší, že nastala v době, kdy české zdravotnictví za sebou má velmi náročné období v souvislosti s epidemií covidu-19, která navíc ještě řádně neskončila. Muselo být odloženo mnoho zdravotních výkonů, které však nelze odkládat stále, protože péči naši pacienti potřebují. Česká lékařská komora se již obrátila otevřeným dopisem na premiéra s naléhavou výzvou, aby vláda přehodnotila svůj plán úspor a zdravotnictví dala tolik financí, kolik potřebuje. Naše zdravotnictví je v situaci, kde se v této chvíli škrtat nedá.
S tímto prohlášením plně souhlasím, a proto vyjadřuji svůj nesouhlas s předloženým návrhem zákona. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, budeme pokračovat v projednávání tohoto bodu. Jako další je řádně přihlášen do rozpravy pan poslanec Lubomír Wenzl a připraví se pan poslanec Miloslav Janulík. Prosím, pane poslanče, můžete mluvit.
Poslanec Lubomír Wenzl: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážené kolegyně, kolegové, dovolte mi v krátkosti se vyjádřit k nyní projednávanému bodu pohledem člověka, který nemá zdravotnické vzdělání, ale profesně s touto oblastí spojeného.
Logické, selským rozumem pochopitelné, ale hlavně smysluplné by bylo přidání finančních prostředků do systému, a ne, jak je dnes na programu této schůze, naopak odebrání finančních prostředků. Naše země má za sebou dva těžké roky v souvislosti se zvládáním epidemie koronaviru, která zasáhla každého občana naší země. Je třeba uvést, že sektor zdravotnictví byl jedním z hlavních, neřkuli nejdůležitějším pilířem při zvládnutí této epidemie. Díky ohromného nasazení zdravotníků, lékařského, ošetřovatelského personálu, ale i nezdravotníků pracujících v tomto odvětví, kteří jsou nezbytně nutní pro udržení chodu zdravotnického zařízení, a je jedno, jestli se jedná o veřejný, nebo soukromý sektor, a bez rozdílu, zda se jedná o poskytovatele akutní lůžkové péče, nebo poskytovatele ambulantní péče, nedošlo po celou dobu k úplnému zastavení ekonomiky. A teď z předloženého návrhu v případě jeho schválení vyplývá, že na oblast zdravotnictví dopadnou škrty nejvíce. To mně nepřipadá úplně normální. Nerozumím, není mi jasné, proč se k tomuto kroku přikročilo a proč pan ministr zdravotnictví na toto přistoupil a proč nebojuje za resort, který vede. ***
