Můžeme přistoupit k dalšímu bodu jednání, je jím bod

24.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 104/2013 Sb.,
o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů,
a některé další zákony
/sněmovní tisk 175/ - prvé čtení

A opět tento návrh uvede pan ministr spravedlnosti Pavel Blažek. Prosím.

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Já děkuji znovu za slovo. Budu mít úvodní řeč velmi krátkou, protože tohle je docela známý text, neboť byl projednávaný v minulém volebním období, byť jako dva tisky, ale nestihlo se to projednat až do finále neboli závěru.

Hlavním cílem tohoto zákona je v nezbytném rozsahu adaptovat nařízení Evropského parlamentu a Rady EU ze dne 14. listopadu 2018 o vzájemném uznávání příkazů k zajištění a příkazu ke konfiskaci a nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 14. listopadu 2018 v Agentuře EU pro justiční spolupráci v trestních věcech, takzvaný Eurojust.

Já myslím, že to na úvod stačí, už se o tom opravdu tady mluvilo mnohokrát.

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Děkuji panu ministrovi za uvedení. Všechny vás dnes zdravím. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení, kterým je pan poslanec Ondřej Kolář, kterého tady ale nevidím. Nevím, jestli se nachází někde poblíž, anebo jestli budeme muset řešit změnu zpravodaje. Pan poslanec Kolář už se dostavil jako zpravodaj pro prvé čtení, určitě nás seznámí s tímto tiskem, a prosím ho, aby se ujal slova. Pane poslanče, prosím, máte slovo.

Poslanec Ondřej Kolář: Já se velmi omlouvám. Po dohodě s panem ministrem k tomuto návrhu pouze jen takové, jak už uvedl pan ministr, je to známý text, který tady byl projednáván mnohokrát. Pan ministr všechno už řekl. (Smích a pobavení v sále.)

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Děkuji. Prosím, abyste se ujal místa u stolku zpravodajů. Otevírám obecnou rozpravu, do které se přihlásil pan poslanec Kohoutek a paní poslankyně Lesenská. První tedy řečník, pan poslanec Kohoutek. Prosím, máte slovo.

Poslanec Tomáš Kohoutek: Děkuji. Vážená paní předsedkyně, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, na rozdíl od svých předřečníků se domnívám, že se jedná o velice komplikovaný a významný text, a možná jsme o něm tady už v minulém období mluvili, ale samozřejmě máme tady sto nových poslanců, a myslím si, že je potřeba, aby se i oni seznámili poměrně obsáhleji s tím, že jsem naším klubovým zpravodajem, takže vám si dovolím přednést svoji zpravodajskou zprávu k tomuto tisku.

Předložený návrh zákona, kterým se mění zákon č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, reaguje především na za prvé přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady EU 2018/1727 ze dne 14. listopadu 2018 o Agentuře EU pro justiční spolupráci v trestních věcech, takzvaně Eurojust, a o nahrazení a zrušení rozhodnutí Rady 2002/187/SVV, dále jen také nařízení o Eurojustu. Dále pak reaguje na přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady EU 2018/1805 ze dne 14. listopadu 2018 o vzájemném uznávání příkazů k zajištění a příkazů ke konfiskaci, které nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2003/577/SVV ze dne 22. července 2003 o výkonu příkazů k zajištění majetku nebo důkazních prostředků v Evropské unii a rámcové rozhodnutí Rady 2006/783/SVV ze dne 6. října 2006 o uplatňování zásady vzájemného uznávání příkazů ke konfiskaci.

Dále pak reaguje na přijetí dohody o obchodu a spolupráci mezi EU a Evropským společenstvím pro atomovou energii na straně jedné a Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska na straně druhé ze dne 30. dubna 2021 v části týkající se oblastí justiční spolupráce při zajištění a konfiskaci majetku a při předání osoby na základě zatýkacího rozkazu. Rovněž reaguje na rozsudek pátého senátu Soudního dvora EU ze dne 29. dubna 2021 ve věci C-665/20 PPU, z něhož vyplývá, že není v souladu s evropskými předpisy takové ustanovení právního řádu členského státu EU, které stanoví určitý důvod pro odmítnutí výkonu mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních jako obligatorní, pokud je tento důvod v příslušném právním aktu EU formulován jako fakultativní. Rovněž tak reaguje na požadavky na sjednocení postupu v rámci mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních a odstranění nedostatků zjištěných v rámci vyhodnocení dosavadní aplikace právní úpravy obsažené v zákoně o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. Návrh dále reaguje na zjištěné nedostatky související s touto problematikou, kdy jde zejména o nedostatky bránící poškozeným v efektivním využití peněžních prostředků pocházejících z majetkových trestních sankcí či o nedostatky spočívající v tom, že podle dnešní úpravy nelze pozastavit nakládání s propadlým nebo zabraným majetkem, třebaže ohledně rozhodnutí, na jehož základě se tento majetek stal vlastnictvím státu, je předmětem přezkumu v rámci mimořádných opravných prostředků.

Návrhem se rovněž provádí změny, jejichž účelem je sladění úpravy tam, kde je to vhodné, jak vůči členským státům EU, tak vůči Spojenému království Velké Británie a Severního Irska, tak i vůči ostatním cizím státům. Evropská jednotka pro soudní spolupráci, tedy Eurojust, byla zřízena rozhodnutím Rady 2002/187/SVV ze dne 28. února 2002, o zřízení evropské jednotky pro soudní spolupráci, tedy Eurojust, za účelem posílení boje proti závažné trestné činnosti. Tímto rozhodnutím byla zřízena instituce Unie s právní subjektivitou, která měla podporovat a zdokonalovat koordinaci a spolupráci příslušných justičních orgánů členských států, zejména v souvislosti se závažnou organizovanou trestnou činností. Právní rámec Eurojustu byl následně změněn rozhodnutím Rady 2003/659/SVV a 2009/426/SVV. Po více než patnáctiletém fungování této agentury se s cílem využít veškerý její potenciál a rozšířit její působnost přistoupilo k přijetí komplexní úpravy, a to vzhledem k čl. 85 Smlouvy o fungování EU v podobě jejího nařízení. Uvedené rozhodnutí Rady 2002/187/SVV tak s účinností od 12. prosince 2019 nahradilo nařízení Evropského parlamentu a Rady EU 2018/1727 ze dne 14. listopadu 2018 o Agentuře EU pro justiční spolupráci v trestních věcech, tedy Eurojust, a o nahrazení a zrušení rozhodnutí Rady 2002/187/SVV.

Nařízení o Eurojustu přináší tyto hlavní změny: zavádí model řízení s cílem zlepšit operativní činnost agentury, dochází k posílení operativní pravomoci národních členů, vymezuje dále postavení a pravomoci národních členů včetně úpravy jejich funkčního období, modernizuje strukturu Eurojustu, kdy komplexně upravuje jeho strukturu včetně složení a pravomoci kolegia, zřizuje výkonnou radu s řídícími funkcemi, která má kolegiu pomáhat a umožnit tak efektivnější rozhodování o neoperativních a strategických záležitostech, a dále pak upravuje funkci správního ředitele.

Rovněž upravuje zastoupení Komise v kolegiu a výkonné radě, odlišuje operativní a řídící funkce kolegia a národních členů, upravuje pravidla pro ochranu údajů v návaznosti na předpisy EU v oblasti ochrany osobních údajů, přináší nová ustanovení upravující roční a víceleté programování, zvyšuje transparentnost a demokratický dohled zapojením Evropského parlamentu a vnitrostátních parlamentů do mechanismu společného hodnocení činnosti Eurojustu.

Národní úprava, kterou bylo do našeho právního řádu implementováno rozhodnutí Rady o zřízení Eurojustu, je obsažena v hlavě II části druhé zákona o ZMJS. (V sále je silný hluk.)

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Pane poslanče, já se omlouvám, ale hladina hluku už je opravdu velmi vysoká. Nechci vás přerušovat, ale opravdu požádám kolegyně a kolegy o klid, případné přesunutí jejich rozhovorů do předsálí.

Poslanec Tomáš Kohoutek: Děkuji. Jde o komplexní úpravu, která se dotýká mnohých oblastí, jež jsou nově explicitně upraveny v nařízení o Eurojustu, a jde například o ustanovení týkající se funkčního období národního člena, jeho zástupců a asistentů, možnosti jejich opakovaného zvolení, pravomoci národního člena, působnosti národního koordinačního systému Eurojustu, spolupráce Eurojustu s jinými orgány a institucemi, vzájemné výměny informací či ochrany osobních údajů. Úprava obsažená v nařízení o Eurojustu je pro Českou republiku přímo použitelná a má tak přednost před vnitrostátními právními předpisy, a proto je obdobná úprava v rámci našeho právního řádu duplicitní a nadbytečná. Z tohoto důvodu je potřebné provést v rámci adaptace tohoto nařízení do národního právního řádu legislativně technické změny a tato ustanovení, která jsou obsažena již přímo v nařízení, ze zákona vypustit. ***