(11.30 hodin)
(pokračuje Věra Adámková)
Co se týče přístrojové techniky, domnívám se, že jsou všechny trumfy v rukou právě té přístrojové komise, aby nepovolila nesmysly, takže to jsem asi ani ne úplně tedy v té otázce chtěla. A co se týče zdravotních pojišťoven, opakuji znovu, že oceňuji jejich postoj v tom smyslu udržet kvalitu zdravotní péče a být navíc ještě těmi, kteří jsou velmi sociálně zdatní. To si myslím, že tam je jednoznačné.
Co se týče zdravotního výboru ve středu, naprosto s vámi souhlasím, jenom musím říci, že ten termín vlády je na vás. To nedělal zdravotní výbor, to je opravdu rozhodnutí vlády, takže tam bychom výtku pro zdravotní výbor nemohli úplně přijmout. Ale my se přizpůsobujeme, to určitě jde, protože pan předseda Svoboda je samozřejmě velmi v tomto vstřícný.
Co se týče té lázeňské péče, to jsem tu ani nechtěla zdůrazňovat, protože jsme na toto téma měli, je to několik dnů, kulatý stůl, kde jsme nabídli i lázní určitou součinnost v rámci možností tedy zdravotnických a očekáváme zpětnou vazbu, kterou zatím nemáme. Ale bezesporu tam určitě je možné modernizovat celý přístup. Jenom znovu opakuji, doufám, že na to budeme mít. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, paní poslankyně, dodržela jste čas, to je chvályhodné. A vracíme se do obecné rozpravy. Další v pořadí je pan kolega Farhan. A my jsme se vystřídali v řízení schůze, takže vám přeji krásné dopoledne.
Poslanec Kamal Farhan: Já vám, pane předsedající, děkuji. Já už jsem nevystupoval tady s faktickou poznámkou k černým číslům nemocnic. Samozřejmě, jenom krátce to zmíním, než začnu svůj komentář. Jsou tady kraje, které prostě do těch nemocnic posílají stovky milionů, protože těm nemocnicím ty peníze chybí, a pak v těch účetních uzávěrkách samozřejmě to vyjde v černých číslech. Tak to jenom na krátké doplnění.
Nyní mi, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte krátce okomentovat předložený návrh. Dovolím si své vystoupení zahájit několika základními konstatováními, která se dotýkají návrhu vlády snížit platby za státní pojištěnce. Přes všechnu chytristiku ve zdůvodňování a žonglování s čísly vláda bere peníze zdravotnictví. To tady bylo řečeno a tak to prostě je. Je to neoddiskutovatelný fakt. Minus je minus a na to, myslím, člověk nemusí být ani ekonomický expert ani výrazný matematik, aby pochopil, že když něco vezme, tak je to minus a prostě minus je minus.
Vláda z mého pohledu nepravdivě tvrdí, že bere peníze zdravotnictví, které v tuto chvíli nepotřebuje. Ale já si myslím, že zdravotnictví je potřebuje. Zdravotnictví peníze potřebuje na kompenzaci šílené inflace nemocnicím, praktikům a ambulantům. Potřebuje na léky pro velké skupiny pacientů, kteří k nim nemají doposud přístup. Zkrácení dlouhých čekacích lhůt na některé vyšetření a operace. Potřebuje ty peníze zdravotnictví na investice do nemocnic, které jsou mnohde silně podinvestované. Kvůli limitovaným finančním prostředkům, preskripčním a indikačním omezením nasazujeme pozdě účinná léčiva u diabetiků, cholesterolu; například co se týká nejmodernější léčby u cholesterolu, se účinně řeší u 2 500 lidí namísto 100 000 pacientů. Lidé s migrénou si musí protrpět až čtyři dny v měsíci v bolesti, než se dostanou k účinnému léku. Praktičtí lékaři nemohou předepisovat účinné léky na osteoporózu, což se týká desítek tisíc, možná stovek tisíc lidí. Mohl bych zde také mluvit o léčivech na atopickou dermatitidu a dalších. To vám neříkám jako opoziční poslanec, ale můžu vám citovat například profesora Škrhu, profesora Vráblíka a další předsedy odborných lékařských společností a lékaře, kteří se k tomu veřejně a v médiích vyjadřují.
Pozměňovacím návrhem navržený valorizační mechanismus by z mého byl v pořádku nebýt jeho - jak bych to řekl? - nebýt jeho základu, který je uveden. Vláda účelově snížila základ pro jeho výpočet z letošních 1 967 korun, které zdravotnictví dostává a dostávalo v těch prvních šesti, dneska to bude sedmi měsících, a nezakomponovala do něj rekordní inflaci letošního roku. V rozporu podle mého se samostatnou obecnou metodikou jím navrženého valorizačního mechanismu. Výsledkem valorizace tedy bude, že se po třech letech takzvaného valorizování dostaneme, nebo po dvou letech dneska, dostaneme na současné peníze za měsíc, to znamená někde kolem 2 000 za jednoho státního pojištěného. Sečteno a podtrženo, vláda bere zdravotnictví peníze, a to hned dvakrát. Snížením platby za státní pojištěnce a nezapočtením dvouciferné inflace do valorizačního mechanismu.
Vláda hovoří o tom, že nebude omezovat kvalitu a dostupnost zdravotní péče, ale já se ptám: Kde je nějaký rozvoj, který také něco stojí? To se má naše zdravotnictví zastavit v roce 2021? Kde jsou nové technologie a terapie, které zachraňují životy a budou vstupovat do systému? Z čeho je chceme platit?
V předchozích čtyřech letech se české zdravotnictví díky masivní finanční podpoře vlády začalo dotahovat na nejvyspělejší a nejbohatší evropské země. Projevilo se to v dobrém přístupu pacientů k nejmodernější a nejnákladnější zdravotní péči, motivačním růstu platů lékařů a sester i dobrých hospodářských výsledcích nemocnic, praktiků i ambulantů, jak tady bylo zmíněno mými předřečníky. Snižování objemu prostředků do zdravotnictví může tento pozitivní trend zvrátit. Odmítám proto přistoupit na falešnou hru vlády, že ve zdravotnictví je tolik peněz, že samo neví, co s nimi. Samozřejmě, že i dnes peníze chybí. Chybí z důvodu omezených finančních prostředků a ani dnes se neproplácí ty nejdražší léky velkým skupinám pacientů, přestože by zlepšily jejich zdravotní stav. Určitě máme stále dlouhé čekací lhůty na řadu vyšetření, která bychom potřebovali provést rychleji s ohledem na potřebu včasné diagnostiky pacientů.
Když se podíváte na vybydlené budovy některých - ne všech, ale i řady významných nemocnic, včetně některých fakultních, je vám na první pohled jasné, že se zdravotnictví v penězích netopí. Pokud vláda trvá na tom, že peněz v českém zdravotnictví je tolik, že je potřeba nějaké vrátit do státního rozpočtu, měla by se z mého pohledu přepsat učebnice ekonomiky ve zdravotnictví a farmakoekonomiky.
Léky. Léky jsou limitovanou, takzvanou nákladovou efektivitou a dopadem do rozpočtu. Pokud se řekne, že nákladová efektivita nebo dopad do rozpočtu jsou moc velké, léky se prostě nehradí. Nákladová efektivita a dopad do rozpočtu jsou přitom přímo závislé na finančních limitech, které si nastavujeme v závislosti na objemu finančních prostředků, které máme ve zdravotnictví k dispozici. Někde se prostě udělá čára, můžeme tomu říkat tlustá čára, a za tu se nejde. Ta čára se udělat musí. Musí se udělat proto, abychom vyšli s penězi, které máme k dispozici. Ale tvrdit, že peněz je tolik, že více bychom jich smysluplně ve zdravotnictví nevyužili, je podle mého falešná hra.
Jestliže v letošním roce budou pojišťovny platit nemocnicím a lékařům podle stávajícího kontraktu úhradové vyhlášky v tom rozsahu a kvalitě, v jaké je nasmlouvaná péče, to nikdo, si myslím, dnes už nerozporuje. Neustálým opakováním této podle mého banální skutečnosti ale nemůže vláda zakrýt fakt, že kvalitní zdravotní péče by mohlo být více a rychleji dostupné, kdyby se na ni použily peníze, které se vláda rozhodla zdravotnictví sebrat.
Velký problém s kvalitou a dostupností péče ale může nastat v následujících letech. Zřejmě dojde k nominálnímu procentuálnímu navýšení úhrad pro příští rok, možná někde kolem 4 %, což je ale výrazně pod úrovní současné inflace. Takže reálně budeme chtít po nemocnicích, prakticích, ambulantech stejný rozsah péče, stejnou kvalitu zdravotní péče, ale za méně peněz. A já se ptám: Jak dlouho bude toto fungovat? Tím, že vláda reálně bere zdravotnictví desítky miliard korun na léta dopředu, jasně říká, jakou prioritu pro ni zdravotnictví a zdravotní stav české populace představuje. Tyto peníze chybí a budou chybět na rozvoj českého zdravotnictví. Budou chybět na léčiva. Na terapie pro velké skupiny pacientů. Na investice do zdravotnické infrastruktury, technologie a kapacity pro zkrácení čekacích dob na vyšetření a operace. ***
