(15.00 hodin)
(pokračuje Jiří Mašek)
Reforma primární péče. To je další bod poměrně zásadní. Pokud má dobře fungovat zdravotní systém, musí v první řadě efektivně fungovat primární péče, tedy systém praktických lékařů. Jejich potenciál nebyl v minulosti dostatečně využit, proto reforma primární péče byla jednou z priorit hnutí ANO. Posílili jsme roli praktiků, dali jim větší možnost předepisování léků a umožnili jim poskytovat nové služby, zejména předepisování léků chronicky nemocným pacientům. Podpořili jsme i vznik sdružených praxí tak, aby více lékařů mohlo využívat jednu ordinaci. Celá reforma směřuje k tomu, aby se praktický lékař konečně stal základním kontaktním místem pro pacienta. To se skutečně nyní děje a ten praktický lékař získává více pravomocí i z hlediska preskripce a možnosti léčení ve své ordinaci.
Kromě toho jsme představili nový koncept lékařských pohotovostních služeb a vypracovali plán, podle kterého se pohotovosti přidružují k urgentním příjmům, aby v akutních případech měl praktik za zády plnou podporu nemocnice, komplementu a nemocničních specialistů. Koncepce urgentní péče je další ohromný krok, za který já jsem velmi rád osobně jako ředitel krajské zdravotnické záchranné služby, protože jsme dennodenně viděli ten deficit, kdy záchranka v terénu dokázala poskytnout služby, život zachraňující výkony, na vysoce kvalitní úrovni, ale potom to předání do nemocnice mohlo být výrazným problémem. To právě řeší systém urgentních příjmů, kdy bylo rozhodnuto o vzniku 78 urgentů v bývalých okresních nemocnicích, a v horizontu několika let by měly být vybudovány a podařilo se na ně využít dotační evropské tituly. To považuji za jeden z bodů, který pro kvalitní přežití pacientů a vstup těch pacientů do nemocnic je naprosto zásadní.
Pro kolegy, kteří neznají tuto problematiku - a já jim přeji, ať ji třeba nemusí poznat - to znamená i tu věc, že nejenom záchranka tam vozí pacienty, ale ten urgentní příjem je univerzálním vstupem, takovým trychtýřem, do nemocnice a pacient tam má možnost být ambulantně ošetřen, včetně laboratoře, zobrazovacích metod a může být záhy propuštěn domů. Čili to je ta "pohotovostní" část urgentního příjmu, na které se podílejí praktičtí lékaři. Ale také tam může být třeba několik hodin observován, léčen a po té několikahodinové observaci je buď přijat do nemocnice, anebo opět s propouštěcí zprávou vypuštěn, ale po řádném vyšetření a zaléčení, domů. Což ve svém důsledku výrazně snižuje náklady těch nemocnit, kde když takový urgentní příjem není k dispozici, tak musí být ti pacienti často zbytečně hospitalizováni a znamená to třeba i týdenní nebo několikadenní hospitalizaci a výrazně vyšší náklady. To jsou i organizační kroky, které v důsledku zase šetří peníze. Ale nejprve je potřeba ty peníze do toho zdravotnictví vložit, abychom potom mohli účinným způsobem šetřit a přitom zajišťovat výrazně lepší péči o pacienty.
Z dalších bodů potom musím zmínit reformu péče o duševní zdraví, kdy jsme založili 30 center péče o duševní zdraví s cílem mít jich celkem 100. Tady popravdě asi největší brzdou v současnosti nejsou ani ty investiční náklady na jejich budování, ale výrazný nedostatek odborníků v této oblasti. Nicméně tím se naplňuje takzvaná deinstitucionalizace psychiatrické péče, což je celosvětový trend a ani Česká republika se mu nemůže vyhnout.
V otázce domácí péče - to bych chtěl také zdůraznit. Domácí péče výrazně ve výsledku šetří, protože domácí péče je čtyři- až pětkrát lacinější než péče nemocniční. Tomu jsme věnovali velkou pozornost a vynaložili jsme na domácí péči poměrně vysoké finanční prostředky a ty se začaly zúročovat nižším zatížením nemocnic. Takže domácí péče byla na vzestupu, ale podle mých posledních informací alespoň z oblasti domácí péče se nyní tento segment cítí výrazně uzurpovaným a je to jedna z oblastí, kde zatím došlo k nedohodě.
Rozvoj paliativní a duchovní péče v České republice. 70 % pacientů umírá v nemocnicích. Z hlediska etiky toho umírání to často působí jako určitý odklad, kdy ty rodiny nemají jiné řešení. Ta paliativní a duchovní péče, na jejíž rozvoj se teď dávají také nemalé peníze, je nutná a tady musí být posun. Není možné, aby tři čtvrtě populace umíralo v nemocnicích. Ta péče je nákladná, ale svým způsobem i z hlediska třeba péče analgetické je velmi důležitá pro to, aby lidé umírali pokud možno v domácím prostředí, mezi svými, ale za podmínek, kdy netrpí.
Z dalších bodů potom jsme samozřejmě také podpořili péči o bezdomovce. Podporovali jsme dobrovolnickou činnost.
Ještě bych zmínil výrazný bod, který se podařil v minulém období, to byla smlouva na leteckou záchrannou službu, což jsou poměrně velké výdaje ze státního rozpočtu. Tady je pravda, že tu službu z velké části platí Ministerstvo zdravotnictví, ale personál, léky, vlastní budovy, jejich provoz a podobně se platí ve výkonech a ze zdravotního pojištění. Takže tam je kombinovaná platba. Nicméně tam je důležité, že se podařilo vyjednat tuto službu na osm let dopředu naprosto jasně specifikovanou. Podařilo se rozšířit počet základen, které mají 24hodinovou službu, to znamená i noční službu, a jsou jasně definované základny, kde to umí a jsou vycvičeni k tomu, aby mohli pracovat v podvěsu pod vrtulníkem, čili zasahovat v nepřístupném terénu, například v horském terénu a podobně. Takže tady to považuji za veliký úspěch, a asi i společný úspěch. To nebudu brát jenom na tehdejší koalici, protože v minulosti byla letecká záchranná služba předmětem velkých rozepří a ta výběrová řízení na provozovatele se často odkládala a trvalo to třeba i několik let. Tak tady se to podařilo najednou, podařilo se dobře specifikovat podmínky pro tuto službu, a pokud mám dobré informace, tak dokonce se na tom osmiletém kontraktu ušetřila asi jedna miliarda. Takže za to je spíš poděkování tady i napříč ve Sněmovně a těm lidem, kteří do toho vstupovali.
Další věc, kterou také se podařilo zavést, je odškodnění za újmu způsobenou očkováním, což je velice důležitá věc. Když se to očkování nařizuje, tak by stát měl být samozřejmě zodpovědný za případné nežádoucí účinky a měl by tyto účinky nějakým způsobem potom odškodnit.
Takový bod, který se zdá poměrně nepříliš zásadní, ale v době inflace a výrazného zdražování potravin důležitý, tak je to třeba revoluce v nemocničním stravování. Strava je důležitou součástí zdravotní péče poskytované v nemocnicích a úzce souvisí se spokojeností, ale vlastně i se zdravotním stavem pacientů. Po 65 letech došlo ke změně standardů pro stravování pacientů tak, aby odpovídaly 21. století. Jen se podívejte, co se dneska děje s cenami potravin, a i v této zdánlivě marginální položce to bude pro nemocnice ohromná zátěž.
Zdravotnictví letos přišlo díky škrtům vlády o 20 miliard, což se samozřejmě projeví v péči. I bez příchodu (?) bylo jasné, že klesne počet pacientů, kteří budou moci využívat inovativní léčby rakoviny. Nebudou peníze pro všechny potřebné na biologickou chemoterapii. Vím, že takhle to zní hrozně, ale ono se to bude aplikovat postupně. Protože teď ty peníze jsou, teď se pacienti nabírají, teď se zahajuje ta léčba. Ale jestliže začnou peníze v tom systému plíživě docházet, tak se to bude odsunovat, nasazování léčby se bude zpožďovat. A ty náznaky už se projevují a ty obavy mezi lékaři již jsou dnes.
Je otázkou, zda omezení příjmů zdravotních pojišťoven ve svém důsledku nemůže souviset i s možností privatizace anebo s cílenými problémy některých zdravotních pojišťoven. Protože ty pojišťovny nejsou všechny v úplně optimálním stavu a jsou podle odborníků možná až tři zdravotní pojišťovny, které tyto státní zásahy v budoucnosti nemusí přežít. ***
