(0.50 hodin)
(pokračuje Zdeněk Nekula)
Osobně si ale cením i toho, že jsme dokázali pomoci Ukrajině, a to nejen lidem, kteří k nám z Ukrajiny utíkají, ale i takzvaným vnitřním uprchlíkům. Díky koordinaci s dalšími resorty jsme dokázali rychle odeslat trvanlivé potraviny v hodnotě 14 milionů korun právě na pomoc lidem na Ukrajině. Připravili jsme také zapojení studentů a vědců z Ukrajiny do českého zemědělského výzkumu. Tito odborníci z různých zemědělských oborů mají často z minulosti kontakty s českými kolegy a chtěli pokračovat ve vědecké práci i tady u nás. Právě proto jsme pro ně vypsali podporu ve výši 6 milionů korun, která jim pomůže začlenit se do českých řešitelských týmů. A lidé z Ukrajiny se zapojili i v dalších oblastech. Například potravinářství, zemědělství a lesnictví pomohli alespoň částečně vyřešit někdy až chronický nedostatek zaměstnanců. Ale opět se ukazuje, že ne každý podnik toho využil stejně. Opakovaně vidíme, že máme podniky, které se dovedou rychle adaptovat na novou situaci nebo aspoň jí úspěšně čelit, a pak ty druhé, které dlouhodobě nejsou schopny vybřednout ze svých problémů, a to i přes někdy až masivní ekonomickou podporu.
I přes každodenní řešení dopadů války jsme ale nepřestali pracovat na dalších věcech. Bohužel jsme museli řešit také některé, jak se říká, kostlivce ve skříni, které jsme zdědili po předchozí vládě Andreje Babiše. Do očí bijícím příkladem byla neprůhledná a podezřelá směna pozemků mezi Lesy České republiky a Vojenskými lesy a statky. O této směně, kterou připravila minulá vláda, jsem měl velké pochybnosti. Šlo o účelovou záležitost, která vyvolala u odborné veřejnosti řadu otazníků. Neměla žádné odborné opodstatnění a prošla vládou narychlo z důvodů, o kterých raději nechci spekulovat. Vzhledem k mnoha možným nežádoucím dopadům jsme se ve spolupráci s ministryní obrany rozhodli vrátit veškerou směnu pozemků do výchozího stavu.
Již od začátku roku jsme také intenzivně jednali o některých změnách, které pro zemědělce připravuje Evropská komise. V březnu jsem měl důležité jednání s eurokomisařkou pro zdraví a bezpečnost potravin Stellou Kyriakides. Podařilo se mi ji přesvědčit, aby členské státy s nízkou spotřebou pesticidů nebyly penalizovány a jejich dosavadní úsilí bylo zohledněno v návrhu Evropské komise k pesticidům. Česká republika totiž již velký kus práce v oblasti používání pesticidů udělala. Potvrdilo se to na konci června, kdy vydala Evropská komise návrh nařízení a pro Českou republiku navrhla snížení spotřeby o 35 %, nikoli o 50 %, jak se původně zvažovalo.
Další důležitou věcí, kterou jsme na evropské úrovni dokázali vyjednat ve prospěch našich zemědělců a zajištění větší produkce potravin, byla výjimka na osetí úhoru. Půdu ležící ladem, takzvaný úhor v ekologickém zájmu, tak mohli letos zemědělci osít a sklidit nebo využít jako pastvu pro hospodářská zvířata. A minulý týden jsem rozhodl o přijetí této výjimky i pro příští rok. Zemědělci také nebudou muset pěstovat na jednom pozemku jinou plodinu než v předchozím roce, což je druhá výjimka, kterou umožnila Evropská komise jako pomoc zemědělcům, kteří čelí prudkému nárůstu cen energie, pohonných hmot, hnojiv nebo krmiv.
Velký kus práce jsme odvedli také v oblasti zajištění dostatku potravin, a to nejen v České republice, ale i celosvětově. Jedním z důsledků ruské invaze na Ukrajinu totiž bylo zablokování velkého množství obilí v ukrajinských přístavech. Proto jsme na jaře spolu s dalšími zeměmi vytvořili akční plán, který usnadnil vývoz zemědělských produktů z Ukrajiny. Jde o takzvané trasy solidarity, tedy jakési koridory pro bezpečný vývoz zemědělských komodit z Ukrajiny dál do Evropy a následně například do Afriky či na Blízký východ. To jsou země, které byly omezením vývozu z Ukrajiny postiženy nejvíce. A pokud bychom nedokázali jako Evropa zajistit těmto oblastem dostatek potravin, hrozila by další uprchlická vlna. Ruku v ruce se zajištěním vývozu z Ukrajiny šlo i dočasné zrušení celních kvót na veškeré zemědělské a potravinářské produkty dovážené z Ukrajiny do Evropské unie. Jeden rok se také nebude uplatňovat systém vstupních cen a cla pro dovoz ukrajinského ovoce, zeleniny a průmyslových produktů. Jsou to zdánlivé drobnosti, které ovšem bylo nutné dohodnout na celoevropské úrovni.
Ukrajina nám také ukazuje, že se musíme přizpůsobovat. Tak jako ona dokáže již více než půl roku čelit obrovské technické a početní přesile, tak i my a naše zemědělské a potravinářské podniky se budeme muset přizpůsobit tomu, že klidné doby už byly a dnešek nám přináší řadu bouřlivých změn. Navíc sektor zemědělství a potravinářství je naprosto klíčový. Jíst a pít se totiž bude vždy. A pokud jsme se dosud snažili podniky motivovat k vyšší úrovni udržitelnosti, efektivitě, tak nyní tuto roli částečně přebírá i prudký růst nákladů. Ten ale dopadá na všechny, nelze se vymlouvat. Ti, kteří změny dlouhodobě reflektují a konají, ti jsou nyní v částečné výhodě. Ostatním stále nabízíme pomoc, ne každý ji však využije nebo chce využít. Ale je to jen a jen jejich volba.
Invaze Ruska na Ukrajinu a její dopady se výrazně promítly do priorit českého předsednictví v Evropské unii, které jsme převzali v polovině letošního roku. Právě potravinové zabezpečení v souvislosti s ruskou invazí na Ukrajinu je jedním ze tří hlavních témat předsednictví za resort zemědělství. Dalšími jsou pak snižování spotřeby pesticidů v celé Evropské unii a prevence odlesňování a podpora lesnictví.
Je zřejmé, že pojmy jako soběstačnost, nezávislost či bezpečnost získaly po 24. únoru tohoto roku úplně jiný obsah. Vždyť doposud byla válka něco tam daleko, něco, co vidíme v televizi či na internetu, ale nás jako kdyby se to netýkalo. A najednou mezi nás přišly statisíce uprchlíků. Stali jsme se rukojmím jednoho člověka posedlého vizí obnovení Velké Rusi, který se zhlíží v obrazech Petra Velikého a myšlením zůstal v polovině 20. století. Není a nebude to jednoduché, ale věřím, že všechno zlé je alespoň pro něco dobré a z celé této katastrofické situace vyjdeme všeobecně odolnější. ***
