(2.40 hodin)
(pokračuje Karel Tureček)
Jsou prakticky tři základní způsoby, jak tento problém řešit. Jednak je to snížením daně z přidané hodnoty buď na nulovou sazbu, nebo na sníženou sazbu. Tímto přijde, touto cestou jde například Itálie, Francie, další země západní Evropy a samozřejmě sousední Polsko.
Další záležitost je, že jak jsem tady jmenoval těch osm devět základních potravin, tak u těch, u kterých je největší inflace, tak dochází k zastropování cen. To praktikuje například Maďarsko, dále třeba stejný princip uplatnilo Srbsko, byť to není zatím členskou zemí Evropské unie.
Další, třetí způsob je kontrola marží a cenová regulace. Ale tady jsme se tady také ničeho nedočkali. Slyšíme, jak skvělý je zákon o významné tržní síle, nicméně když jsem naposled žádal na zemědělském výboru garanci od předkladatelů, ať veřejně vystoupí a všem našim poslancům, teď myslím zemědělského výboru, takže myslím i poslance za vládní koalici, jak ze strany ÚOHSu, ze strany MPO, tak ze strany Ministerstva zemědělství bylo garantováno, že tato novela nezhorší postavení českých zemědělců a potravinářů vůči obchodním řetězcům, tak tam bylo hluboké mlčení. Já jsem (nesrozumitelné) novely zákonů předkládal jako z pozice náměstka ministra zemědělství nebo průmyslu a obchodu, ale když jsem ten zákon předkládal a poslanci v tom daném výboru mi ho nechtěli schválit, tak jsem se za to bil, obhajoval jsem to a stál jsem si za tím návrhem. Tady bylo prostě hrobové ticho. Takže se potvrzuje jednoznačně, že verze, která je tady předložena, možná je implementační, nicméně implementační špatně, zhoršuje postavení zemědělců, potravinářů a z hlediska regulace cen potravin bude mít nulový dopad a dále bude prakticky vystavovat českého spotřebitele nekontrolovatelnému růstu (cen) základních potravin.
Další věc, která mně nejvíc vadí, když prostě budu definovat, jak si stojíme v rámci jednotlivých zemí Evropské unie, co se týče státní pomoci, tak tady budu jmenovat některé příklady opět pokud možno nejblíže České republice z hlediska poskytování státní podpory. Mám tady prakticky soupis všech podpor v rámci Ministerstva zemědělství, nebo resortů zemědělství, protože někde název zemědělství je ještě doplněn například o lesní hospodářství, vodní hospodářství či resort potraviny, potravinové bezpečnosti. Tak Česká republika z hlediska těchto států patří z hlediska podpory subjektů zemědělství a potravinářství k nejhůře - nejhůře - k zemím v rámci Evropské unie, které poskytujou tuto pomoc.
Když vyjdu... Polsko požádalo o notifikaci podpůrných programů po invazi po 24. únoru v částce 836 milionů eur. To bylo Polsko. Rakousko 110 milionů eur, dále třeba Maďarsko 226 milionů eur, Bulharsko, země velmi chudá, určitě má problémy se státním rozpočtem, s jeho deficitem, tak Bulharsko požádalo o celkovou podporu pro zemědělce a potravináře 218 milionů eur. A Česká republika bohužel je na tom tak, že za celou dobu od invaze až doteď požádala o podporu 30,2 milionu eur. Takže když srovnám Bulharsko a Maďarsko, srovnatelné státy z hlediska rozlohy i počtu obyvatel, tak prakticky mají sedminásobnou pomoc v rámci Evropské unie. A já se ptám, jak mají čeští, moravští a slezští zemědělci a potravináři konkurovat třeba Polákům, když ti požádali o podporu ve výši 836 milionů korun, což je téměř třicetinásobně, pětadvacetinásobně víc, než požádala Česká republika. A když to vezmu z hlediska počtu obyvatel, tak se domnívám, že to je - počet obyvatel Česká republika zhruba 10,5 milionu, Polsko tuším 40 milionů. Ale oni mají 25krát větší podporu státní, požádali, Polsko, než Česká republika.
V tomto kontextu je to velmi smutné, protože Česká republika má ještě jedno výjimečné postavení, že od 1. července - od 1. července Česká republika předsedá Evropě a Evropské unii a společná zemědělská politika je jednou z mála společných zemědělských politik v rámci Evropské unie. Jinými slovy - rozhodně ministr zemědělství, který zastává post předsedy Rady ministrů zemědělství, potravinářství a lesního hospodářství, má určitě i nějaké pravomoci, včetně svolání mimořádných rad, a může mít jaksi v tomto hledisku určitou významnou roli. A já se ptám, co udělalo v tomto směru Ministerstvo zemědělství a vláda, aby řešily tento problém z hlediska prakticky soběstačnosti, potravinové bezpečnosti v rámci Evropské unie? Bohužel fakticky nic. Přitom ty otázky se jednoznačně nabízejí, třeba reformovat regulaci cen obilovin, protože zatím Evropská unie obiloviny reguluje jedním jediným opatřením a to je prostě stanovení nejnižší ceny - nejnižší ceny, která je stanovena v tuhletu chvíli na 103 eur za tunu, 103 eur - rychlý propočet, zhruba 2 500 korun. Přitom světové ceny se lámou někde od 10 do 17 tisíc. Já si myslím, nebylo by pro vládu důstojné, aby v rámci právě předsednictví v rámci Evropské unie, pro ministra zemědělství jako evropský ministr zemědělství, protože podotýkám, jedná se o společnou zemědělskou politiku - nastolil téma "změňme regulaci cen obilovin", a to tak, že stanovíme nejenom nízkou cenu, jakousi trampolínu záchrannou pro zemědělce a potravináře, ale také můžeme stanovit maximální cenu orientační. To se ovšem nestalo. Myslím si, že i agrární diplomacie v tomto selhává, protože si myslím, že o zemědělské politice se rozhoduje na úrovni Německa a Francie, a já jsem nikde nezaznamenal, že by proběhlo nějaké intenzivní jednání, intenzivní dvoustranné jednání mezi ministry zemědělství Francie či ministrem zemědělství Německa. To se bohužel nestalo.
Takže já docházím k jednoznačným závěrům, že vláda si skutečně nejenom neuvědomuje význam zemědělství z hlediska potravinové soběstačnosti do budoucnosti, ale rozhodla se ministerstvo, naše ministerstvo zemědělství, transformovat do nějaké podoby v 19. století, do jakési podoby ministerstva orby, kdy skutečně za těch necelých 250 dní vláda v českém zemědělství zvorala, co se dalo.
A já v tomhle směru budu narážet, bylo to tady zmíněno několikrát - otázka redistributivní platby. Proboha, to není záležitost - to není záležitost, že by někdo za posledních 10 či 15 let byl jaksi znevýhodněn v dotacích. Jenom připomenu, že na té původní sazbě těch 10 % se shodli všichni, shodla se i Asociace soukromého zemědělství, tak to bylo. To je první argument, 10 %. Dokážu si představit, že prostě v rámci nějaké úpravy budeme diskutovat, dobře, když jsme se dohodli na 10 %, budeme zvažovat třeba 11-12 %. ***
