V zásadě ale musím říct, že ani plyn není u nás tou největší hrozbou, protože naštěstí Česká republika minimálně s ohledem na výrobu elektřiny není závislá na plynu tak jako některé jiné země, jako je třeba Německo. Dokonce u nás je to pod 10 %, a kdybych to řekl úplně natvrdo a nevyráběli jsme elektřinu z plynu, tak to přežijeme. Což je dobrá zpráva. Jinými slovy jsme soběstační, co se týká výroby elektrické energie dokonce i potom, co bychom odečetli plyn.

Ta negativa, ze kterých musíme vycházet, ať se nám to líbí, nebo ne, jsou rovněž dána. A jsou dána minulostí. Během let 1996 až 2004 jsme zde zprivatizovali všechno, co se energeticky hýblo. Od rafinerií, přeprava plynu, distribuce plynu, obchodování s plynem, zásobníky nám nepatří a nešťastně se zprivatizoval ČEZ. To je realita, která ve finále nedává vládě prakticky žádný manévrovací prostor pro to, aby zásadním způsobem mohla ovlivňovat celou řadu věcí. To nevyčítám ani této vládě a logicky to nemohla dělat ani vláda předcházející.

Další věc, která je faktem, je daná, nic na ní nezměníme, je geografická poloha České republiky, a tím pádem vysoká závislost na Německu. Nemyslím tím teď průmyslová, ta je rovněž dána jasně, ale myslím tím energetická, zejména s ohledem na dovoz plynu. Minimálně ve smyslu toho odkud plyn jde do České republiky. Jde z Německa německými trubkami. A protože Německo posilovalo cíleně svoji závislost na Rusku, a tím, že se vybudoval Nord Stream 1, tak to úplně přebilo, tak tím logicky se posilovala i závislost České republiky na ruském plynu. Prosím pěkně, nikoliv proto, že to naše nebo předcházející či předpředcházející vláda chtěla, ale čistě proto, že se plyn smíchá v německých trubkách a ten plyn z Nord Stream 1, případně z Jamalu, přebil plyn norský nebo jakýkoliv jiný. Zjednodušeně řečeno toto nevyřeší ani kontrakt s Nory, ani s kýmkoliv dalším, protože pokud bude fungovat Nord Stream 1, tak můžeme platit, komu chceme, ale vždycky to bude v drtivé většině ruský plyn. To je fakt, který my neovlivníme. Jiná věc je, kdyby Nord Stream 1 nefungoval.

No a nezapomínejme ani na jednu věc, která je dost důležitá, a to je to, že jsme zde fatálním způsobem nabourali důvěru v obnovitelné zdroje tím solárním tunelem z let 2006 až 2010. Ten nás bude stát 600 miliard korun a výroba elektrické energie je na úrovni pod 3 %. Takže se nedivme, že je zde nechci říct takřka celospolečenský odpor, ale dost zásadní odpor vůči obnovitelným zdrojům, zejména tedy vůči fotovoltaice, což samozřejmě není dobře. Ale jestliže ročně stát, firmy a rodiny vynakládají 29 miliard korun na fotovoltaiku, tak pochopitelně je zřejmé, že lidé toto úplně zcela, zcela neberou.

Toto jsou základní východiska, bez kterých nedáme dohromady žádné řešení. Řešení nicméně začala připravovat vláda. A proč to kritizujeme a kde se domníváme, že nastala chyba, se pokusím vysvětlit v následujících minutách.

Víme všichni, že ten problém začal už na konci minulého roku a eskalovat začal někdy v březnu tohoto roku poté, co byla zahájena agrese. Od té doby upozorňujeme jako opozice na celou řadu problémů, na rostoucí ceny a navrhujeme, a neříkám, že geniálně, ale navrhujeme relativně velké množství řešení. Pochopitelně i naše návrhy se vyvíjejí v čase a tak jak ta situace kulminuje a jak se zhoršuje, tak se musí ta řešení postupně měnit. To bych tolik možná vládě nevyčítal, to, že se situace mění a že musí reagovat na aktuální situaci. Problém je v tom, že vláda podcenila prakticky vše. Řekněme si to rovnou - nedělo se nic. Mluvilo se, to netvrdím, že ne. Slibovalo se. Čekalo se na signály. Vysvětlovalo se, co možná nastane. Hledaly se důvody. Neustále se dívalo dozadu. Ale ve finále nic, na co by si mohly domácnosti a samozřejmě ani firmy sáhnout, zde nebylo. S výjimkou toho, že se začal někdy v dubnu připravovat energetický úsporný tarif.

Já už jsem zde mnohokrát řekl, proč se mi nelíbí energetický úsporný tarif. Protože je dost komplikovaný ve smyslu té distribuce. Zdá se mi nízký, nebo zdál se mi nízký. A ve finále to nejhorší na tom je, že přišel příliš pozdě. Ale dokázal bych se i nad tímhle povznést a řekl bych ano, je to nějaký nástroj, který dává svůj smysl. Jenomže on ten smysl dával na jaře a možná ještě někdy v červnu, v červenci. Ale od té doby už bylo zcela zjevné, že ty ceny eskalují takovým způsobem, že energetický úsporný tarif už bude za svým zenitem ještě v době, než bude uveden v život. Vláda na to nebrala zřetel. V červenci jsme se tady o tom hádali, vysmáli se nám všichni. A z energetického úsporného tarifu se udělala vlajková loď této vlády. Jak to dopadlo, všichni víme. Ještě na konci srpna vláda kategoricky říkala, že jakékoliv zastropování nepřipadá v úvahu, že to je populistické a extremistické řešení, aby čtrnáct dní poté přišla s tím, že se bude zastropovávat. Správně s tím přišla.

Co tím deklaruji? Že vláda nebyla absolutně připravená na toto. Protože kdyby byla připravená, tak už má některá řešení v šuplíku. Má připravené různé scénáře. Ale tím, že vláda absolutně toto odmítala a teprve zmatečně začala někdy od 1. září přes různé nadnárodní společnosti dávat dohromady jakési scénáře a koncepty, svědčí o tom, že se všechno šilo horkou jehlou. K tomu všemu vláda dost naivně vsadila na jednotné evropské řešení. Netvrdím, že se v Evropě nedá něco dojednat, ani netvrdím, že by nebylo ideální, abychom nějaké řešení v rámci Evropy měli. Ale to, že se spoléhalo na to, že nastane nějaká revoluce, že se snad dokonce možná oddělí cenotvorba elektřiny od plynu nebo že se něco zásadního udělá s emisními povolenkami, při všem respektu to byla naivita. A taky to očekávání, které se vzbudilo, myslím si, že nemělo reálné základy. Jak to dopadlo, všichni víme.

Nastal zlom. Ten zlom nenastal tak, jak se nám vláda snaží podsouvat, v tom, že najednou vyskočily ceny nahoru. Ano, ceny vyskočily na pár desítek hodin do absolutního extrému. Ale kdybyste komunikovali s energetiky, tak jste věděli, že se to bude rychle vracet zpátky. Ty ceny, když se podíváme, například plynu, tak jsou červenec, srpen, září, dokonce teď jsou možná nižší, než byly ještě na konci července. A co se týká elektřiny, opět se to dostalo někde na tu úroveň toho srpna, dokonce začátku srpna. Takže nebylo to kvůli tomu, že eskalovaly ceny. Bylo to kvůli tomu, a buďme v tomhle objektivní, že se vám postavili na zadní hejtmani, že se vám postavili na zadní různí hráči z vašich pětikoalic, celé pětikoalice, různé frakce, že to začala kritizovat média velmi silně a samozřejmě i energetici, kteří pochopili, že tudy cesta nepovede. Tak jste zatáhli za ruční brzdu a začali jste měnit. Zaplať pánbůh za to, že se začalo měnit. To je krok správný. Ale jaký model jste připravili? Připravili jste model takový, že se zastropuje. Ale místo abyste šli na zastropování výrobců, kteří dnes vyrábějí elektrickou energii v České republice za 500 korun za megawatthodinu, zaokrouhluji to, v průměru, tak jste šli na ceny obchodníků, čili na ceny, které jdou vůči zákazníkům. Místo abyste využili mimořádné tržní situace, do slova a do písmene říkám na trhu s plynem a elektřinou, což vám umožňuje zákon, abyste přenesli tu tíhu na výrobce elektrické energie, abyste stáhli jejich gigantické zisky, které jsou o řád vyšší než tak, jak bývaly, tak jste podlehli tlaku velkých energetických společností a ve finále se to doplácí ze státního rozpočtu a na tom rozdílu u toho obchodníka, za kolik nakoupí, a na tom stropu. Toto nepochopí nikdo. Nikdo nepochopí, že Česká republika, která dovede vyrábět za 500 korun za megawatthodinu, která je exportérem, která má dostatek elektřiny, dokonce přebytek, tak ho prodává v České republice za vyšší ceny než země, které ho od nás kupují. Spotová cena minulý pátek byla v České republice 360 eur, v Polsku 130 eur. Polsko je importérem elektřiny, my jsme exportérem elektřiny. Toto nepochopí vůbec nikdo.

Druhá věc je nastavení stropu. Devět tisíc korun za megawatthodinu. Vy říkáte 7 až 9 tisíc korun. Dobře, ať jsem korektní, možná 7 až 9 tisíc korun beru elektřinu stále. Stále chci zopakovat jenom jednu věc. Vyrábíme za 500 korun za megawatthodinu. V tom tkví ten ďábel. V tom je to, co se snažíme celou dobu sdělovat. Vy nám říkáte, že jste zachránili domácnosti před totální apokalypsou, aby neplatily 12, 13 tisíc za megawatthodinu. V tom s vámi souhlasím. Ano, je to tak. Ale zachránili jste je tak, že to nebude tedy těch dvanáct, ale bude to sedm až devět tisíc. Ačkoliv velmi dobře víte, velmi dobře, za kolik nakupovaly v roce 2020 a v roce 2021. Dá se to dohledat. A víte, jaké jsou fixace. (Potlesk zleva.) ***