Co vy v této době? Máme za sebou devět a půl měsíce roku 2022, a když si zrekapituluji podporu podnikatelů, tak záruky - totální fiasko. Tím se mělo řešit leccos. Jenom podotýkám, že jsme dávali tisíc záruk měsíčně v době covidové. Ano, odpuštění plateb za obnovitelné zdroje po naší velké kritice, že tak ještě není, nakonec to od 1. října platí, ale když se podíváme, mezitím šly ceny tak nahoru, že to bude tak nízká částka, že to bude pod rozlišovací schopnost. Ale nekritizuji to, i my jsme to navrhovali.

Je zde takzvaná kompenzace nepřímých nákladů, bohužel je to pouze pro pár desítek firem, což je ale věc, která zde byla i v minulosti. Popravdě řečeno, tam není v návaznosti na krizi, ať už budeme říkat válečnou, nebo energetickou, ta byla v důsledku extrémního růstu cen emisních povolenek už dávno před touto krizí. Rozjeli jsme to my. A souhlasím s tím, je dobré, že dneska dáváte, tuším, že je to 800 milionů korun, ale je to pár desítek subjektů. To opravdu neřeší nic zásadního. Ano, říkal jste zde správně, pane ministře, připravil se strop, který bude platit pro malé a střední firmy na úrovni šesti nebo tří korun, říkám to včetně DPH, pro elektřinu a plyn. Můžeme se bavit o tom, že ten strop je příliš vysoký. Firmy nedokážou pochopit to, že když dokážeme vyrábět elektřinu takřka o řád levněji, že nejdeme přes určení cen výrobců, ale šponujeme to seshora na poměrně vysokém zastropování. Ale uznávám, pro malé a střední firmy toto je nástroj, který když se ještě sníží - a můžeme se bavit o tom, kam by se měl snížit, vláda na to má v rámci svého nařízení možnosti - tak je to nástroj, který je věcný, který je správný. Jenom si vzpomeňme, že ještě na konci srpna jste toto striktně odmítali. Ale teď to nekritizuji, zaplať pánbůh, že tady tenhle nástroj je.

A pak zde máme firmy větší, pro které se doposud nepřipravilo vůbec nic. A jsme u jádra pudla a to je těch 30 miliard korun. Od dubna ministr průmyslu slibuje, že se připraví dočasný rámec. Od dubna se připravuje, do konce srpna nebylo hotovo vůbec nic a ještě na konci srpna tvrdil, že nebude vůbec nic. Poté co začaly lítat hromy blesky, začalo se zastropovávat, vše se otočilo, tak se tedy narychlo začal dávat dohromady tento program a podle toho taky, pane ministře, vypadá. Když se podíváte, jak je ten program koncipován, tak tam musíme vidět to, že se to šije horkou jehlou, protože je nesmírně komplikovaný a hlavně je založen na tom, že musí dojít ke ztrátě v rámci provozního hospodářského výsledku. To když domyslíme, tak to fakticky znamená, že firmy, které se snažily od začátku roku nějakým způsobem s tou krizí pracovat, snažily se možná propouštět lidi, snažily se dohnat, co se dohnat dalo, tak ve finále na tom budou bity více než firmy, které to nechaly volně plynout.

Ještě horší je to, že se to nastavuje, a já to nechápu, od února. Myslím tím, že se bude měřit ten pokles provozního hospodářského výsledku. Přece všichni víme, že ještě v únoru, v březnu, možná v dubnu, já nevím, se dojíždělo na staré fixace. To znamená, ty firmy neměly ten problém, že by v tu dobu byly ve ztrátě. Ony mají problém dnes, a dneska možná několikanásobně větší. Jenomže tím, že se jim to bude počítat od února, tak opět celá řada firem je z toho vyřazena. A to se nebavím o tom, že se vybraly určité segmenty, které tedy budou moci čerpat a které ne. Tady bych úplně neřekl, že jsou to chybně vybrané segmenty, ať jsem objektivní, protože se to týká firem, které jsou průmyslově orientované, ale můžeme se bavit o tom, proč ostatní firmy na to nedosáhnou.

Já chápu, že jsou nějaká pravidla v Evropské unii, vím, jakým způsobem k tomu přistupují ostatní země, a beru to, že není jednoduché si dneska něco prosadit. Ale proč to aspoň nezkoušíme? Já nevím, jestli nakonec to Německo dá těch 200 miliard, nebo ne. Můžeme se bavit o tom, proč v předvečer jednání v rámci celoevropského řešení - na které vy, pane ministře, hodně spoléháte, já tedy výrazně méně, ne proto, že bych si ho nepřál, ale protože jsem bohužel realistou - proč Německo v předvečer těchto jednání jen tak vypustí, a zjevně ne jenom balonek, že tedy dá do podpory svých podniků 200 miliard eur. Možná že to nakonec nebude, že jim ta Evropská unie nakonec stáhne, ale v každém případě je to nějaký signál. A já v tom signálu mezi řádky čtu to, že Německo příliš nesází na tu celoevropskou podporu a že už si připravuje pozici, možná i pro vyjednávání, v rámci podpory lokální. A já to říkám proto, že Německo na nic nečekalo, a i když je to stále v rovině expertního návrhu, je to pravda, není to v rovině toho, že by to vláda někde odbouchla, tak je to v situaci, kdy Německo vyjednává s Evropskou komisí to, že pro střední a velké firmy, pro jejich průmysl, zastropuje cenu plynu na úrovni 1,70 koruny za kilowatthodinu. Pokud by toto nakonec prošlo - a dneska Němci otevřeně mluví o tom, že se domnívají, že je velká šance dostat to do toho takzvaného dočasného rámce - tak nám pomáhej pánbůh. V tu chvíli by nastalo to, že by německé průmyslové firmy převálcovaly naprosto celý střed Evropy.

Ale mě na tom docela zaujala úplně jiná věc a to je ta filozofie, se kterou do toho ti Němci jdou. Oni tvrdí, že se pokoušejí udělat pro podniky a pro průmysl lepší ceny, než budou mít pro domácnosti, protože pokud mám správné informace, tak pro domácnosti chtějí plyn zastropovat na úrovni plus minus tři koruny za kilowatthodinu. To je mimo jiné podobné, jako je to u nás. Ale fakticky oni říkají, že by tím pádem na ten průmysl se rozpřáhli téměř na 50 % nebo 60 % z ceny těch domácností. To je docela zásadní zpráva. Ta mimo jiné samozřejmě působí silně na ten trh a má to velmi silný psychologický dopad na ten trh. Protože co se vlastně dneska odehrává na tom průmyslovém trhu nejenom u nás, ale v celé Evropě? Zmatek a nejistota. V České republice to přece musíme vidět. Odchází firmy z oboru. Obrovský problém mají skláři, obrovský problém mají firmy v oblasti keramického průmyslu, stavebních materiálů, slévárny dodýchávají, chemie a podobně.

Jeden z těch největších problémů, které ty firmy dneska řeší, je totální nepředvídatelnost. Připusťme, že ty menší a střední se nějakým způsobem smiřují s tím, že budou mít vysoký strop, budou bojovat, tak jak jsem dneska jednal i se zástupci Hospodářské komory mimo jiné z vašeho regionu, z Moravskoslezského kraje, tak fatálně nesouhlasí s tou částkou, která je, ale to nechme k nějakému dalšímu jednání. Věřím, že se to podaří i pod tlakem svazů, asociací ještě snížit, ten rámec, a že se skutečně půjde přes ty výrobce, ale to je věc druhá. Ale ty střední a větší firmy, které se nedostávají do té podpory toho zastropování, dnes drtí investice. Ve smyslu toho drtí - to znamená, že nejsou připraveny investovat. No logicky - proč? Protože jestliže nevědí, jak se to bude vyvíjet, jestliže nevědí, jaké programy budou, jestliže nevědí, co bude či nebude v rámci podpory ať už dočasného rámce, nebo potenciálního zastropování, tak v dané chvíli jsou připraveny neinvestovat. A to nás doběhne, pane ministře. Já si dokonce myslím, že tohle je horší než ten aktuální stav, který dneska prožíváme. Protože přece všichni víme, že ten hrubý domácí produkt vyskládáme z čeho? Vyskládáme ho ze spotřeby, vyskládáme ho z investic a vyskládáme ho z nějakého salda exportu a importu. Jak ho budeme skládat v těch následujících letech? Ze spotřeby? Spotřeba nebude žádná sláva, lidé budou mít méně a méně peněz, pokud stát to nebude dohánět spotřebou nebo výdaji státu. To se nedomnívám, že by bylo správné, ani vy to nechcete. Pokud tu spotřebu nebudeme dohánět tím, že budeme mít díky inflaci vyšší ceny, ale to nebude trvat, věříme, věčně.

Investice? Tak domácnosti neinvestují, protože jsou drahé úrokové sazby, vysoké úrokové sazby, a vidíme, jak letí dolů hypotéky. Firmy brzdí svoje investice, protože jsou v obrovské nejistotě, nevědí, co bude dál. A pak se můžeme spolehnout, že tady něco ještě vyexportujeme a že snad bude saldo exportu a importu stále v náš prospěch. Toto když si sečteme a podtrhneme, tak já vnímám jako větší ohrožení než 375 miliard minus v tomto roce, a já nevím, 295 nebo 325, když k tomu připočtu to nešťastné Ministerstvo dopravy na příští rok, a ještě k tomu možná něco přibude. To vidím jako opravdu velký problém, protože poté se tady všichni, ať už to bude vaše vláda, nebo naše vláda, protože se tady ty vlády budou střídat, budeme prát s tím, že budeme mít výdaje víceméně nakreslené, mnoho s nimi nenaděláme, což konečně vidíte i dnes, ale nevím tedy, z čeho budeme mít ty příjmy.

Když se vrátím k těm firmám a připočtu k tomu ještě to, že jsou ve velké nejistotě s ohledem na to, jak se budou vyvíjet úrokové sazby, i když dneska bych už řekl, že je to pro ně skoro jistota, což není pochopitelně vinou vaší, ale vinou centrální banky, protože dnes se půjčky v korunách pohybují nad 5 % a v mnoha případech dokonce nad 7 %, a když k tomu připočteme ceny pohonných hmot, tak jsme zase zpátky tam, kde jsme byli. Firmy se dostávají do kritické situace. A ony by dokázaly pochopit to, že jsme v mimořádné době, kdyby viděly, že v Evropě se ta situace vyvíjí podobně a že například funguje jednotný energetický evropský trh. Jinými slovy, máme-li mít vysoké ceny energií, nechť je mají všechny firmy v Evropě, alespoň přibližně, a pokusme se to nějakým způsobem přežít.***