(9.30 hodin)
(pokračuje Alena Schillerová)
Bohužel, i na výdajové straně se dopouštíte neskutečných kiksů. Přesunutí části záporné bilance státního rozpočtu do bilance státních fondů je z mého pohledu zcela nepřijatelné. Ve vašem návrhu státního rozpočtu zvyšujete saldo státních fondů, primárně Státního fondu dopravní infrastruktury, o 30 miliard korun oproti vašemu návrhu ze září 2022. Navíc, jak jste deklaroval, pane ministře, si tyto finanční prostředky plánujete údajně půjčit od Evropské investiční banky. K tomu však vůbec nevíme, za jakých podmínek, neznáme výšku úrokové sazby, a tak trošku tušíme, nebo já to tuším určitě, že jediným důvodem je snaha o optické snížení schodku státního rozpočtu.
Již dnes je zcela zřejmé, že budou chybět finanční prostředky v řadě oblastí, například v dopravě. A právě tam směřuje i náš finančně nejobjemnější pozměňovací návrh, ale také do oblasti regionálního školství, do oblasti vědy a vysokých škol, na které jste se jako bývalý rektor Masarykovy univerzity zcela vykašlal. Ano, mluvím o panu premiérovi. Navýšit musíme taktéž výdaje v oblasti sportu. Například navrhujeme přesun finančních prostředků z investiční podpory sportu na samotnou dotaci do oblasti sportu, protože při aktuálním dramatickém nárůstu výdajů jednotlivých sportovních klubů je otázkou, zda tyto kluby přežijí následující rok. Byli jsme v Brně minulý týden s panem předsedou Babišem, jednali jsme se zástupci téměř všech sportovních klubů, které tam působí, známých sportovních klubů, a všichni mají obrovské problémy, obrovské problémy.
Prosím na tomto místě i koaliční poslance, aby zvážili podporu našich pozměňovacích návrhů. Zrovna včera byla publikována analýza společnosti Cyrrus, v rámci které tým analytiků kvantifikoval, že k zachování loňské životní úrovně bude průměrnému pracujícímu člověku v naší republice chybět 40 000 korun. Česká republika má i v důsledku politiky vlády Petra Fialy historicky nejvyšší propad reálných mezd v samotné historii, ale současně i nejvyšší propad reálných mezd ze všech zemí OECD. Toto je skutečný výsledek ročního vládnutí kabinetu Petra Fialy.
Státní rozpočet má být základním nástrojem hospodářské politiky. Bohužel, tento nástroj, tento základní nástroj, je vypracovaný nekvalitně, s řadou zásadních chyb na hranici toho, co zákon dovoluje. Největší problém tohoto rozpočtu však vidím v tom, že vládní koalice jeho prostřednictvím neplánuje zabránit výraznému propadu životní úrovně, kterou už dnes pociťuje drtivá většina českých občanů, a příští rok se tyto problémy ještě zhorší. Navíc v tomto rozpočtu nevidím dostatečnou podporu firmám a podnikům a bohužel tady musím konstatovat, že řada českých podniků v důsledku nečinnosti vlády Petra Fialy bude muset svou činnost ukončit. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Také vám děkuji. Přečtu omluvy, které dorazily. Od 11 do 13 hodin se z pracovních důvodů omlouvá pan poslanec Jan Lacina. Dále na celý jednací den ze zdravotních důvodů se omlouvá pan poslanec Hayato Okamura. Do 10 hodin z rodinných důvodů se omlouvá paní poslankyně Olga Richterová a dále se od 11.15 do 13 hodin z pracovních důvodů omlouvá pan ministr Martin Baxa.
Jako další přihlášený s přednostním právem je pan místopředseda Havlíček, ale vzhledem k tomu, že jsme v rozpravě ve třetím čtení, tak se táži, pane ministře, zda se hlásíte s faktickou poznámkou, nebo chcete přednostní právo? Přednostní právo, dobře, napíšu vás do pořadí. Jsou zde tři přednostní práva, není možné tímto způsobem měnit pořadí. To znamená, pane místopředsedo, máte slovo. Připraví se pan předseda Okamura, potom paní místopředsedkyně Dostálová, potom pan ministr. Prosím.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážený pane ministře a další členové vlády. Už jsem zde mluvil dlouze k rozpočtu 2023. Budu se držet pouze svého pozměňovacího návrhu 1615 a dovolím si požádat o jeho podporu, a ještě jednou zdůvodním, proč tomu tak jest.
Jedná se o částku vysokou, 30,7 miliardy korun, nicméně částku, která tak jako tak ve státních financích je, to znamená, nežádáme o nic nového. Zjednodušeně řečeno, jedná se o částku, která padla na ortel Ministerstva dopravy místo toho, aby se řešila na Ministerstvu financí. Opticky se tím snižuje schodek, ale bohužel zvyšuje se dluh Státního fondu dopravní infrastruktury, což se promítne v budoucnosti do výdajů na stavby silnic, dálnic, železnic a podobně. Naposledy tedy varuji, pane ministře, před tím, aby se nevytvářel tento nebezpečný precedens.
Proč před tím varuji? Nejen my, ale tvrdí to i Národní rozpočtová rada, která odmítá tento postup s tím, že nejde o nic jiného než pouhé optické snížení schodku rozpočtu, který v tuto chvíli je sice 295 miliard korun, ale fakticky by měl být na úrovni 325 miliard korun, pokud bychom postupovali tak, jak postupovat máme, tak, jak bývalo zvykem, a tak, jak se domnívám, že je to i správné vůči dopravním stavbám. Všichni víme, že se to promítá stejně tak jako tak do celkového dluhu, pouze se tím vylepšuje schodek. Ten problém, který zde je, je v tom, že si to bereme na úvěr z Evropské investiční banky, a ten větší problém je to, že se zdaleka nejedná pouze o těch 30,7 miliardy korun, které vám dnes chybí na krytí Státního fondu dopravní infrastruktury. Ten problém je v tom, že si berete úvěr výrazně vyšší, někde na úrovni 170 miliard korun - alespoň takhle vypadá, že by mohl být ten rámec, což je logické, protože ono to jinak nejde. Evropská investiční banka nedá ty zdroje na díru v rozpočtu, ona dá na projektové financování, které se musí řešit v horizontu několika let, na konkrétní stavby. Pravděpodobně to budou železniční stavby, ale nechci spekulovat, na co to padne.
V každém případě tím vlastně roztáčíme dluh, který pochopitelně padne na Státní fond dopravní infrastruktury, tedy na dopravní stavby i v letech dalších. Nechci spekulovat, jestli to nakonec bude 170 miliard korun, nebo to bude méně. Osobně se domnívám, že to bude méně, protože si myslím, že jsou trochu velké oči a že rozpočet nakonec nebude naplněn tak, jak jest, ale to uvidíme. V každém případě to budou desítky miliard korun, které zdědí někdo v budoucnu. Jakýkoliv ministr, který zde bude, nebo ministři, se budou muset s tímto potýkat, myslím tím na Ministerstvu dopravy, a budou to muset splácet, což v minulosti nikdy takto nebylo.
Už minule jsem zde říkal, že bych možná pochopil, kdybych se drbal za oběma ušima, postoj ministra financí, který se snaží nějakým způsobem kormidlovat i s triky ve smyslu státního rozpočtu, ale co nechápu, je postoj ministra dopravy. Ministr dopravy má hájit zájmy Ministerstva dopravy, jakkoliv se na to musí dívat i z úhlu pohledu samozřejmě celkového rozpočtu. Ale znovu říkám, ten dluh stejně, tak jako tak, se zvýší. To znamená, tady se nebavíme o tom, že někde ušetříme, tady se bavíme pouze o tom, na koho to padne. Ministr dopravy obětoval Ministerstvo dopravy. Obětoval budoucí výstavbu tím, že roztočí zadlužování tohoto rezortu.
Já vím, že používáte často, pane ministře financí, ale i pane ministře dopravy, slovo, že jsem rezortista, že se nejedná o nic jiného než o prachsprostý rezortismus. Není to tak, je to alibismus vaší strany. Rezortismus by to byl tehdy, kdybyste řekl jako ministr financí, že není možné dát více než dejme tomu 120, 130 miliard na Ministerstvo dopravy, a ministr dopravy by si přesto prosazoval rozpočet na SFDI ve výši 150 miliard korun a tvrdě by za tím šel. Tam bych to chápal, to je rezortismus, pere se za svoje zdroje, a vy říkáte, že mu více dát nemůžete. Ale vy se chováte alibisticky, ale vy mu je odkýváte, nedáte mu na to ty zdroje a řeknete mu, ať si na to tedy peníze půjčí. Ano, půjde to přes Ministerstvo financí, ale Ministerstvo financí to samozřejmě půjčí Státnímu fondu dopravní infrastruktury. Takže pokud by to byl rezortismus, kdybych měl tedy přijít s touto argumentací, pak je to rezortismus, ale ze strany Ministerstva financí. Z mého pohledu to je alibismus. ***
