(12.30 hodin)
Poslanec Milan Feranec: Děkuji, pane předsedající, pane premiére, vážení členové vlády, dámy a pánové, i já reaguji na to, co říkal pan Michálek. To je věta, skutečně do kamene tesat. Kdyby byla ochrana oznamovatelů, nebyla by kauza Dozimetr. No to je úplně... Víte, kdy by nebyla kauza Dozimetr? Kdyby si všichni dělali svoji práci. Všichni. Členové všech možných kontrolních orgánů, představenstev, dozorčích rad i rada, a když se mi něco nelíbí, když o něčem vím, tak to řeknu nahlas, a když to pokračuje dále, tak u toho nejsem. Jenom kdyby si všichni plnili svoje povinnosti, to co mají, nebyli alibisté, nebáli se o to místo, tak potom by nebyla ta kauza. A když přijmeme další a další zákony, ale budeme se chovat stále alibisticky, no, ty zákony to za nás nevyřeší. Děkuji. (Potlesk vlevo.)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: S další faktickou poznámkou vystoupí pan kolega Vomáčka. Pane poslanče, prosím, máte slovo.
Poslanec Vít Vomáčka: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, je 12. ledna 2023, a já když jsem jezdil na Václavák a na Letnou, tak bych nikdy netušil, že budu sedět v poslaneckých lavicích a budu v roce 2023 řešit, jestli budou legální anonymní podněty, nebo nebudou legální anonymní podněty. Mého tátu, a on byl osmašedesátník, přesně jak říkal kolega Benda, vyhodili z Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem za to, že on šel a řekl čestně svůj pohled na věc. Jako plnoprávný občan, sebevědomý občan, který se nemusel stydět za své názory, řekl svůj názor, ano, komunistická strana ho vyrazila.
A to, jak se dneska zneužívá institut trestního oznámení, a já jako dlouholetý starosta Kravař, proti mně byla neustále vedena, ani jedno nepřišlo k soudu, tak to by mělo být mementem, abychom se zabývali anonymními udáními našich spoluobčanů.
To, co říkal pan kolega Michálek, a mluvil zde o základních školách - vždyť to dneska funguje. Každá základní škola má svoji schránku, a jestliže tam učitelé a tak dále nebo školáci mají připomínky, hodí si to tam a škola si to vyřeší.
Ale souhlasím s tím, co říkal kolega Benda, a já jsem se teď dozvěděl, že on je o osm let mladší než já, což mě trošku mrzí, ale je to tak. Tak nebuďme papežštější než papež, udělejme tu nejzákladnější normu, a pak ji můžeme rozšířit. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Další s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Výborný, připraví se pan poslanec Vondráček. Prosím, pane předsedo.
Poslanec Marek Výborný: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Jenom velmi krátce, kolegyně, kolegové, vážený pane ministře, já bych moc prosil, abychom tady, na půdě Sněmovny, a teď to říkám ke všem z nás, abychom tak jako - a vždycky to opakuji - řešme tady věci, které patří sem, na půdu Sněmovny, neřešme věci, které patří na Mariánské náměstí nebo kamkoli jinam. To je jedna věc.
Potom velká prosba. Věřím, že s panem ministrem se shodneme. Žádný zákon - zase to platí pro nás pro všechny - žádný návrh zákona nemůžeme psát na základě nějaké jedné kauzy. To je přesně to, co se nemá dít a co je k neprospěchu legislativy jako takové.
A třetí poznámka. Prosím, nepracujme s tezí, že každý z nás je prachsprostý podezřelý, ať už udělal cokoli. To potom končí těmi bezbřehými anonymními podáními, která já tedy jednoznačně odmítám. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Další faktická poznámka, pan poslanec Vondráček. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Radek Vondráček: Děkuji. Chtěl jsem jenom všechny vystupující požádat, abychom tu diskusi nezatěžovali vracením se k udavačství či disidentství v letech nesvobody, ve kterých jsme strávili čtyřicet let. Už budeme mít 34 let od sametové revoluce. My za chvilku dosáhneme stejného časového úseku, jaký jsme prožili pod komunistickou stranou. Já jsem se třeba s tématem whistleblowingu seznámil ve Spojených státech, kde jsem mluvil se zástupci jednotlivých neziskových organizací, kteří právě garantují anonymitu jednotlivým oznamovatelům, a v Spojených státech je to jeden ze základních nástrojů, jak odhalovat nějaké korupční kauzy. Oni tam sami říkají: Boj s korupcí nikdy nekončí. Nedělejte si iluze, že v nějakých vyspělých státech jsou na tom jinak. Možná mají někde jinou mentalitu, jako v severských státech na severu Evropy, ale jinak je to všude stejné, a my řešíme aktuální otázku, jak udělat nějaký efektivní nástroj, který by mohl fungovat. A myslím si, že to nemůžete ani slučovat s takzvanou účelovou kriminalizací, krucifix, já to neřeknu. (Nápověda v sále.) Tak to je taky, myslím si, trošku jiné.
Já toho taky nejsem fanoušek. Já jsem nikdy žádné trestní oznámení nedal a prostě vyřizování si účtů mezi politickými partnery a hledání důvodu, jak napadnout svého politického konkurenta, to je něco jiného. Tady se opravdu bavíme o lidech, kteří ví, že se v té organizaci děje něco špatného, a normálně by se báli vystoupit, protože přijdou o zaměstnání, nic víc, nic míň, a umožnit systém, který by fungoval, o kterém by věděli, jak a na koho se mají obrátit, který by prostě byl všeobecně známý, a zajistit, aby se s tím oznámením nějakým regulovaným způsobem nebo s nějakými pravidly naložilo. Nic víc ten zákon vlastně neřeší. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Ještě jedna faktická poznámka, pan kolega Michálek.
Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Ještě jedna faktická poznámka. Zákon o whistleblowingu nemá s komunismem nic společného. Za první zákon o whistleblowingu je ze Spojených států amerických, bašty svobody, a je z roku 1780. Schválili ho tam kvůli tomu, že zjistili, že jeden z jejich námořních velitelů mučí britské zajatce, ačkoli Kongres výslovně zakázal, že se mají zajatci ve válce za nezávislost z Velké Británie mučit. Kvůli tomu udělali zákon na ochranu whistleblowerů ve Spojených státech amerických, a není to... a nemyslím si, že je správné to spojovat s komunismem, byť samozřejmě chápu, že kolegové a všichni jsme na to citliví, protože i moje rodina byla obětí perzekucí komunistického režimu, takže tento pohled samozřejmě naprosto chápu a je zcela legitimní, a rozhodně anonymní udávání není věc, kterou by měl chránit tento zákon, a ten zákon Ministerstvo spravedlnosti také připravilo tak, že takovéto příklady oznámení nechrání. Na to se ta ochrana nevztahuje.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Hlásí se - nikdo už se nehlásí k faktické poznámce. Do sloučené rozpravy se hlásil pan ministr Blažek. Pane ministře, prosím.
Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Jenom stručná reakce na pana poslance Michálka. On se mě zeptal na nějakou situaci v Praze. Já tu odpověď neznám. Jenom prostě chci říci, vynechme teď Prahu. Úplně. Platí obecně, že na rozdíl od vlády, ve které mohou být i neposlanci, rada měst a obcí je vždy složena ze zastupitelů. Já jenom prostě nepovažuji za správný postup, když svým hlasem držím nějakou mocenskou strukturu, to znamená, radu nějakého města a od ní odvozené podniky. Současně vím, že se tam děje nějaká podle mého názoru trestná činnost, takže dávám trestní oznámení, ale svým hlasem a svou mocí držím tyto orgány u moci. Takže já považuji za správné, a dá se to udělat, prostě zbavit ty orgány moci, zbavit ty orgány, o kterých se domnívám, že páchají trestnou činnost, moci, a vůbec neříkám, že třeba nedám trestní oznámení. Ale ty souběžné vláčky podle mě jsou politicky nesprávné a nemá to takto být. Rady měst nemají být od toho, aby se tam vzájemně udávali lidé. Ty mají být od toho, aby, pokud se dozvědí, že jim to dohromady nejde. a třeba i proto, že se tam páchá nějaká nekalost, no tak z té rady jdu, a ti, co tu nekalost páchají, té moci zbaví. A ten pokus jsem v Praze neviděl a neplatí. Já nechci fakt řešit jenom Prahu. Ale prostě tohle je, na prvním místě má být politické řešení, ale ty dva souběžné vláčky - omlouvám se za to slovo, co řeknu, a prosím vás, ne Prahu, já se omlouvám - ale směřují k jakémusi pokrytectví. Nemohu držet u moci někoho a mít pocit, že jsem spravedlivý, když na něj současně dávám potajmu trestní oznámení. To mně prostě dohromady nejde. (Potlesk.) ***
