(16.20 hodin)
(pokračuje Ivan Bartoš)
Asi jsem zde shrnul to nejdůležitější, co se týká - promiňte, že jsem nebyl delší - těch dvou oblastí, které mám ve vládě Petra Fialy na starost. Možná bych je jenom shrnul. Priority jsou bydlení, zrychlení stavebního řízení, zlepšení kvality života v regionech a lepší zadávání veřejných zakázek. Protože to je ten investiční nástroj státu, prosazovat tu politiku, která je udržitelná. V oblasti digitalizace jsou to skutečně základy pro efektivní, důstojné, rozjetí digitalizace, která ve finále ušetří peníze, časy, nervy. Jde o to, mít štíhlý stát, který bude umět sdílet data a řešit vlastně ty životní situace lidí, aniž by je obtěžoval papírováním, byrokracií a vlastně neustálým dokládáním téhož, či ze strany státu dotazováním a přeposíláním. Já jsem dnes začal tím, kolik nás stojí dnešní schůze Sněmovny. Myslím, že to je podobný důkaz toho, že prostě čas jsou peníze. To platí jak pro stát, tak pro občany, tak pro politiky. Digitalizace je věc, která šetří čas, šetří peníze, všem. Na to se chci v následujícím roce zaměřit. To jsme ostatně slíbili občanům. Věřím, že i ty příklady, které jsem uvedl, ty plány, dokládají, že toto postupně i přes ty obtíže války na Ukrajině, doznívající covidové krize z přelomu minulého roku i té krize řekněme inflační přesto plníme. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, pane ministře. Přeji vám hezké odpoledne. Než budeme pokračovat v dalších přednostních právech, tak načtu omluvy. Paní poslankyně Potůčková Lucie bere zpět svoji omluvu, kterou měla nahlášenou od 14 do 15.45 hodin z pracovních důvodů. Naopak pan poslanec Richter se od 15.30 do 17 hodin omlouvá z pracovních důvodů.
Jak jsem říkal, budeme pokračovat a s dalším přednostním právem vystoupí pan ministr Lipavský. Pane ministře, prosím, máte slovo.
Ministr zahraničních věcí ČR Jan Lipavský: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, je to rok, co se naše vláda chopila svých povinností, a musím říct, že jsme opravdu nebyli v lehké situaci. Nejprve jsme čelili covidové vlně, kterou předchozí vláda absolutně podcenila, poté vyvolal naprosto nesmyslnou válku Putin proti Ukrajině. Převzali jsme vládu tehdy po trestně stíhaném premiérovi. Dneska již podruhé se snaží opozice vyvolat nedůvěru vůči vládě, a proto se zde scházíme a hovoříme.
Chtěl bych říct, že zahraniční politika je věc, která ze své podstaty přesahuje období jedné konkrétní vlády. Zahraniční politika ze své podstaty přesahuje limity toho, jak je formována stranická politika. Zahraniční politika je něco, co musí být srozumitelné, důvěryhodné a hodnotově pevné. Potom dává smysl a jedná se o skutečnou zahraniční politiku.
Když jsem 17. prosince 2021 nastupoval na Ministerstvo zahraničních věcí, tak jsem si vytyčil pět hlavních priorit: předložení sankčního zákona, také se mu říká takzvaně Magnitského zákon; revize vztahů s Ruskem a Čínou a řekněme to, co můžeme nazvat prozápadní, havlovská, politika - já se za to nestydím to takto nazývat a jsem na to hrdý; digitalizace Ministerstva zahraničních věcí; úspěšné zvládnutí předsednictví v Radě Evropské unie - to předsednictví 2022; a ekonomickou diplomacii.
Samozřejmě v době mého nástupu na rezort jsem netušil, že se Putin chystá na to barbarské tažení proti Ukrajině. Ta válka, které jsme od loňského února svědky, nás všechny velmi zasáhla. Zároveň dokázala ukázat, jak naše vláda je schopná společně pracovat pod tlakem a v krizi.
V únoru jsem ještě před vypuknutím války se slovenským a rakouským protějškem poprvé navštívil Ukrajinu v rámci takzvaně Slavkovského formátu. Po vypuknutí války jsme na mimořádně Radě Evropské unie přijali první sankce proti Rusku. Od té doby se pracovalo na dalších a samozřejmě i Česko tam prosadilo své. Česko dodává a dodávalo humanitární a další potřebnou pomoc postiženým oblastem.
Podruhé jsem se na Ukrajinu vydal v červenci. Musím říct, že mnou doslova otřáslo, co jsem po pěti měsících na Ukrajině viděl. Procházel jsem ulicemi zničeného města, viděl jsem na vlastní oči, co dovede válka a co způsobí ruská agrese, která tehdy zdaleka neskončila. Díky odvaze Ukrajiny i naší neustávající podpoře a jednotě Západu se Putinovi nepodařilo dosáhnout jeho cílů. Velikost okupovaného území se od jara zmenšila a já pevně věřím, že se Ukrajině podaří ubránit celé její území.
Válečné zločiny, které Rusko na Ukrajině provádí, nepatří do 21. století. Putin je gangster, nikdy nemá dost a chce víc. Pokud budeme ustupovat Putinovi tak, jak by si to třeba přál tady Babišův přítel Viktor Orbán, tak víme, jak to přesně dopadne. Všichni víme, že Rusko může za utrpení Ukrajiny i za problémy, kterým čelíme zde Evropě. Takže ustupovat bojácně Rusku je jako dávat gangsterovi výpalné. Za týden zaklepe na dveře znovu a bude chtít víc. Z toho vyplývá, že zastavit Rusko je v zájmu naší vlastní bezpečnosti a je to naprostá nutnost. Proto hovoříme o tom, že pachatelé válečných zločinů mají stanout před soudem, a nechceme, aby Putin mohl jednostranně diktovat podmínky míru. Samozřejmě nemůžeme ignorovat pozici Ruska, ale zároveň se nesmíme nechat uchlácholit vidinou nějakých mírových konferencí či zdánlivého appeasementu. Nesmíme jednat jako Chamberlain v roce 1938 u stolu s někým, kdo není ochotný jednat.
Mojí další prioritou na Ministerstvu zahraničních věcí po nástupu do úřadu bylo předložení sankčního zákona. Vláda tento zákon 22. června schválila a poslala ho do Sněmovny. Tady bych si dovolil připomenout, že v době války a krize to bylo hnutí ANO, které zavetovalo, abychom ten zákon projednali ve zrychleném režimu a přijali ho v prvním čtení. Nicméně chtěl bych na druhou stranu poděkovat, že tedy i s podporou vašeho hnutí zákon prošel. Ten sankční zákon zajišťuje lepší ochranu lidských práv. Já jsem na něm pracoval už jako poslanec v minulém volebním období. Mám tedy obrovskou radost, že se ho podařilo naplnit, že platí. Ve Sbírce zákonů ho najdeme pod číslem 1/2023 a nyní ministerstvo pilně pracuje na tom, aby byly i přijaty první sankce za Českou republiku.
Když už mluvím o těch lidských právech, tak bych rád připomněl, že loni v květnu Česko nahradilo Rusko v Radě OSN pro lidská práva. Česko se tam věnuje tradičním tématům, jako jsou svoboda médií, svoboda shromažďování či sdružování či podpora spolupráce s nevládními organizacemi. My tam hrajeme aktivnější roli a chceme hrát ještě aktivnější roli v hájení lidských práv. Proto jsme oznámili kandidaturu na předsednictví Rady OSN pro lidská práva, úspěšně jsme vyhráli a pan velvyslanec Bálek je teď jejím předsedou, tento rok předsedáme. ***
