(18.20 hodin)
(pokračuje Jana Černochová)
Dovolte mi ale využít ještě té příležitosti pro to, abych tady řekla jednu věc, a vůbec se teď nechci pouštět do nějakých komentování nějakých voleb prezidentských kandidátů. Ne. Jenom bych chtěla, a myslím si, že je důležité, aby to tady zaznělo, aby tady zaznělo stanovisko velmi renomovaného ústavního právníka k těm různým spekulacím, kdo jak mobilizuje, svolává, nesvolává, vyhlašuje války. To, co vlastně teď žije tím veřejným prostorem a co opravdu hraničí, nebo je za hranicí dezinformací. Dovolte mi tedy tady před vámi všemi přečíst stanovisko ústavního právníka pana Kysely, který se k tomu poměrně jasně vyjádřil, tak aby to tady jednou zaznělo a všichni věděli, jak to je, aby o tom nikdo nespekuloval, nikdo tady neděsil občany České republiky, že tady prostě po volbách někdo bude mobilizovat někoho. Vždyť je to nesmysl. Proč se straší lidi? Nedělejme to prosím, veďme ten politický souboj korektně. Můžeme se tady hádat o některé věci, jako jsou 2 % HDP, jestli v roce 2024, 2025, 2026, ale prosím, nestrašme občany České republiky nějakou válkou. Nestrašme je mobilizací. Nestrašme je věcmi, které nemůžou nastat, protože byť třeba někdy máme pocit, že by ta ústava mohla být mnohem preciznější, že by některé věci v ní měly být explicitněji napsané, tak ona je dobrá, ona opravdu ty věci obsahuje poměrně jasně. Takže dovolte mi přečíst stanovisko pana Kysely.
Na okraj aktuální debaty o prezidentovi mírovém a války chtivém - to má v uvozovkách - za prvé: Český ústavní pořádek vůbec neobsahuje institut vyhlášení války, takže prezident republiky nás do ní nemůže zatáhnout. Žádný.
Za druhé: Česká ústava zakotvuje válečný stav pro případ našeho napadení nebo plnění spojeneckých závazků. O válečném stavu však rozhodují obě komory Parlamentu absolutní většinou hlasů. Je to tedy ta absolutní většina v přepočtu 101 poslanců a 41 senátorů. Prezident republiky v tomto rozhodování žádnou roli nemá. Žádný prezident.
Za třetí: Česká ústava také upravuje možnost vysílat naše ozbrojené síly do zahraničí, respektive i přijímat cizí ozbrojené síly na našem území. Rozhodování o tom však opět přísluší oběma komorám Parlamentu, případně ve vyjmenovaných situacích vládě. Prezident republiky nemá žádnou roli ani v tomto rozhodování. Žádný prezident, ani stávající, ani budoucí.
Za čtvrté: Prezident republiky sice rozhoduje o mobilizaci, avšak jednak na návrh a se souhlasem vlády, jednak jen za válečného stavu, a o něm rozhodl Parlament. Opět samostatně tu pravomoc prezident žádný, ani současný, ani budoucí, nemá. Takže nestrašte lidi.
Za páté: Velitelem Armády České republiky je náčelník Generálního štábu, kterého prezident republiky jmenuje a odvolává na návrh vlády. Prezident republiky armádu neřídí, byť je vrchním velitelem ozbrojených sil. Větší vliv má pouze prezident republiky, pouze na Hradní stráž, ovšem i tu Hradní stráž řídí náčelník Vojenské kanceláře prezidenta republiky. Takže opět ta pravomoc je úplně jasně daná.
Za šesté: Objem finančních prostředků na provoz a vyzbrojování ozbrojených sil určuje zákon o státním rozpočtu, který připravuje vláda a schvaluje Poslanecká sněmovna. Tady víme, že do Senátu nechodí. Prezident republiky jej může nanejvýš tak vetovat a i to je poměrně neobvyklé vzhledem k výrazným dopadům na činnost vlády a státu vůbec, ale to se stát může. Ale tak je to standardní veto, které se může přehlasovat.
Za sedmé: Prezident republiky jmenuje a povyšuje generály. Schvaluje základní vojenské řády nebo propůjčuje vojenským útvarům prapory. To však nemá žádný vliv na to, je-li ten prezident stávající nebo budoucí mírotvůrce, nebo válečník.
Shrnutí, dámy a pánové, a prosím, věnujte mi ještě minutu pozornosti. Náš ústavní pořádek ani právní řád jako takový nesvěřuje prezidentu republiky žádné kompetence, jimiž by mohl zatáhnout Českou republiku do války, i kdyby si to nakrásně přál.
Já vám přeju hezký večer dnešního svátečního dne. (Déletrvající potlesk z koaličních řad.)
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji pěkně. (Pokračuje potlesk.) Děkuji. Ještě načtu došlé omluvy. Srdečně zdravím, načtu došlé omluvy. Omlouvá se Jan Berki od 18.30 do 9 hodin z pracovních důvodů, Aleš Dufek od 19 hodin bez udání důvodu, Pavel Kašník od 18 do 9 hodin ze zdravotních důvodů a z ministrů Jan Lipavský od 17.30 hodin z pracovních důvodů a Vlastimil Válek od 16 do 18 hodin z pracovních důvodů. Tím by byly vypořádány omluvy.
Další přihlášený s přednostním právem je pan ministr Martin Kupka. Prosím, ujměte se slova.
Ministr dopravy ČR Martin Kupka: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem přesvědčen, že tak jako ostatní vládní kolegové, tak já pochopitelně také plně respektuji právo opozice vyvolat hlasování o nedůvěře vládě. Chtěl bych ale zároveň říct, že tady přece jde zjevně o něco jiného a nikomu nevysvětlíte, že je to jinak. Tady jde prostě o to, abyste podpořili kampaň svého šéfa. Budiž, my se samozřejmě tady popereme o to, abychom co nejpečlivěji složili účty ze svého ročního působení. To pochopitelně uděláme, ale fakt, že tady na podporu svého šéfa svoláte jednání o vyjádření nedůvěry vládě a on pak navíc ani nepřijde do práce, tak to už, řekl bych s majorem Terazkym, je víc než absurdné. To je smutné.
Pojďme ale k rezortu dopravy. Já zvažuji, jestli v té podrobnosti se budu věnovat každému kilometru vystavované silnice, železnice a dálnice, anebo se omezím na úseky. Pokládám ale za důležité začít něčím, co paní předsedkyně Schillerová označila ve svém třinácteru za jedno z pochybení vlády - že jsme nevyužili české předsednictví. Opak je pravdou. A vy to víte, a také proto se snažíte jenom tímhle divadelním vystoupením ukázat na svoji slabost.
České předsednictví v oblasti dopravy přineslo nejenom České republice, ale i Evropě dohodu ohledně sítě TEN-T. Co znamená síť TEN-T? Jasné určení, do čeho v následujících letech v rámci celé Evropy půjdou finanční prostředky, do výstavby jakých infrastrukturních projektů bude investovat Evropa. A tady se řeší nejenom klíčové dopravní stavby silniční, ale také železniční, kde Evropa se snaží splatit dluh zejména v příhraničních úsecích, a to na území celé Evropské unie. Pro Českou republiku je to ale zásadní příležitost. Díky českému předsednictví máme šanci, jasný příslib zajistit financování pro klíčovou výstavbu vysokorychlostních tratí napříč Českou republikou pro spojení Berlína, Prahy, Brna a Vídně, ale také pro budování dalších důležitých úseků vysokorychlostních tratí, které propojí další česká města, a také pro to, abychom dokázali co nejlépe zapojit celou tu síť vysokorychlostních spojení do zbývající části, i regionální železniční spojení. To je významný krok. A přispěli jsme k tomu, že se v rámci Evropy podařilo také domluvit další pokračování rozvoje sítě směrem na Ukrajinu a do Moldavska jako nejenom vyjádření podpory a solidarity se zemí, kterou sužuje v tuto chvíli agrese Ruska, ale také proto, abychom vytvořili podmínky pro obnovu té země a pochopitelně také zapojení českých a obecně evropských firem. ***
