(16.00 hodin)
(pokračuje Aleš Juchelka)
Byla tam tato věta - cituji: "Jsme ve válce. Je to útok proti svobodnému světu. Musíme udělat vše, abychom Putina zastavili." Narativ "jsme ve válce" se od té doby začal používat úplně běžně, v každém diskusním pořadu. I já si sypu popel na hlavu, že jsem ho používal v souvislosti například s tím, že jsme ve válce dezinformační, kybernetické, ale to trojsloví "jsme ve válce", kdy se začali strašit občané České republiky, že v nějaké válce jsme, tak pochází z úst pana premiéra. To není žádné strašení nikým jiným, ale pouze vámi jako vládou. Tak doufám, že jste se tenkrát ohradil úplně přesně, jako jste se třeba ohradil teď, u nějakých billboardů. A taky říkám za b), pokud vám to vadí, tak doufám, že budete kritizovat stejně i dekomunizaci a odporný billboard, na kterém je Husák s Babišem, úplně stejně jako billboardy koalice SPOLU, kde ho přirovnávali před komunálními volbami k Putinovi. Tak doufám, že budeme tady v tomto féroví. Ale "jsme ve válce", to jsou vaše slova.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Díky za dodržení času. Nyní je s faktickou poznámkou na řadě pan poslanec Rais. Prosím, máte slovo.
Poslanec Karel Rais: Přeji dobrý den. Já za ty dvě minuty neřeknu všechno, co bych chtěl, takže jsem přihlášený. Ale navázal bych tady na to strašení. Řada lidí u nás je vystrašena, když se podívá na svoji mzdovou pásku. Je to samozřejmě přehnané, to, co říkám, ale měli bychom se tady asi bavit o finanční situaci. Na jednu stranu tady byly jakési sliby, jakési naprosto konkrétní sliby naší předcházející vlády, a mohu říct, že tyto sliby, které se týkaly 150 % zvýšení hrubého platu, tak byly v podstatě splněny. Na druhou stranu je tady slib 130 %, abych to řekl přesně, mám to tady někde citované, 130 % průměrné hrubé měsíční mzdy. Tak v loňském roce k tomu nedošlo, v letošním roce, taky tady mám ty detaily uvedené, jak vlastně ta křivka padá. Bavili jsme se - jenom ještě ke všemu tahleta úvaha zahrnuje pouze pedagogy, nikoli učitele.
Já si myslím, že by bylo namístě, vzpomeňte například na vyjádření Asociace děkanů filozofických fakult, kdy v podstatě ti děkani hovoří o tom, že vlastně učitelé, kteří učí, dostanou asi o - pardon, kteří školí, dostanou asi o 15 000 menší měsíční plat než ti posluchači. Čili je tady těžce nevyrovnaná situace a je nutné to zlepšit. Já si myslím, že ta finanční situace je jedna z těch nejdůležitějších, byť těch problémů je víc v celém školství, které by tady měly zaznít naprosto jasně na mikrofon. A bylo by dobré, když máte konkrétní jakýsi příslib, tak aby tento příslib byl v průběhu těch čtyř let splněn, tak jak jsme to udělali my. Teď můžu říct, že prostě to splněno zatím není. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Zdravím, kolegyně, kolegové, přeji hezké odpoledne. Pan ministr Balaš bude chtít reagovat s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Vladimír Balaš: Ano, děkuji. Já jsem to svoje úvodní vyjádření trošku zkrátil, zapomněl jsem na ten zákon o pedagogických pracovnících. Tam pořád těch 130 % závazek je a doufejme, že se k němu propracujeme. Nám trvalo trošku delší dobu, než jsme se dostali vůbec k prvnímu čtení, takže se to zpozdilo jen díky tomuhle.
Pokud jde o ty filozofické fakulty, já s vámi souhlasím. Já jsem se zástupci Asociace děkanů filozofických fakult mluvil minulý týden, řešili jsme to a skutečně není pro mě pochopitelné, že za stejnou práci učitele na vysoké škole dostávají podle oboru někde řekněme x a někde třikrát x, protože rozhodně tam nemůže být důvod to, že to vzdělávání je rozdílně drahé, protože ta práce, která je odvedena, je v zásadě úplně stejná. Ale na druhou stranu je třeba také vidět, že existují stejné školy, které učí úplně stejný okruh dětí nebo studentů, a na jedné mají dvojnásobné platy než na té druhé. Takže to není jenom otázka podfinancování. Já vám uvedu příklad právnických fakult, pražské a brněnské. Učí téměř stejný počet dětí totéž a v Brně mají dvojnásobné platy. Takže to je ještě otázka vnitřního nastavení a fungování té které univerzity. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. S faktickou se přihlásil pan poslanec Rais, a než mu udělím slovo, přečtu omluvy. Omlouvá se Jiří Kobza od 17 hodin z pracovních důvodů a Jan Richter od 12 do 19 hodin z rodinných důvodů. Prosím, máte slovo.
Poslanec Karel Rais: No častý argument z protistrany je ten, že vysoké školy mají autonomii a že si dělají "finančně, co chtějí". Ono to tak samozřejmě úplně pravda není. Ten propad je na všech úrovních, a jestliže vezmu průměrné platy docenta, tak ten je nižší než průměrný plat v podstatě vysokoškolského pracovníka, který pracuje v průmyslu. Ty údaje jsou zdrcující. Řada lidí nejenom z těch filozofických fakult, ale v podstatě už i z těch technik se minimálně rozhoduje, jestli zůstane tady na té vysoké škole, anebo jestli půjde do středního školství, kde má svoje, lidově řečeno, jisté. Teď ten zákon, o kterém jste hovořil, o akademických pracovnících, tam dává zase jakési solidní záruky přes třídní učitele a podobně. Čili ty nůžky se otvírají mimořádně. My na jednu stranu chceme, abychom nebyli montovnou, abychom byli v podstatě nějakou duševní institucí, na druhou stranu ty lidi vyháníme pomalu k pokladnám. To si myslím, že je velmi nepříjemné.
No nic, já zbytek nechám potom na to vlastní vystoupení. Děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Pan ministr chce reagovat s faktickou poznámkou.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Vladimír Balaš: Já neříkám, že je to jenom věc vnitřního rozdělování v těch školách, to máte pravdu, institucionální podfinancování skutečně existuje a snažíme se to řešit. Je pravda, že Česká republika dává asi 4 % HDP do vzdělávání podle statistik OECD, Německo dává 4,5, ale výrazně víc dává do vysokoškolského vzdělávání. Takže určitě nějaké rezervy tady jsou, a jak jsem říkal, posbírali jsme data, tu otázku budeme řešit. Otázka je, aby si také i vysoké školy ale uvědomily, že není ten problém jenom na jedné straně, ale je třeba ho řešit komplexně, a já budu rád pomáhat a doufám, že získám i vaši podporu. Protože skutečně už jenom to, že odcházejí lidé z pedagogických fakult učit raději na střední školu, protože tam mají výrazně vyšší plat, je alarmující, protože pak nebude mít opravdu kdo učit a celý ten systém se může rozložit. Takže rád budu spolupracovat. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. A nyní se vracíme k řádně přihlášeným do rozpravy. Jako první teď vystoupí pan poslanec Letocha, připraví se pan poslanec Flek. Prosím, máte slovo.
Poslanec Petr Letocha: Děkuji moc. Vážená paní předsedající, vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, v rámci svého vystoupení bych chtěl primárně vyjádřit důvody, proč dnes budu hlasovat proti návrhu na vyslovení nedůvěry vládě a naši vládu tak v jejím dalším setrvání podpořím.
Prvním z těchto důvodů je potřeba, aby zejména v této době měla Česká republika stabilní vládu, která se opírá o dostatečnou většinu v Parlamentu a zároveň se skládá z premiéra a ministrů, kteří unesou i nepopulistické rozhodování na svých rezortech. Protože ve chvíli, kdy několik set kilometrů od hranic České republiky probíhá válečný konflikt, jehož nepřímé následky se přímo dotýkají našich obyvatel, ve chvíli, kdy vysoká inflace doslova užírá úspory našich občanů a zdražují nejen potraviny a léky, ve chvíli, kdy energetická krize trápí občany i firmy, a ve chvíli, kdy naše opozice pouze účelově přiživuje strach občanů, strach z toho, že nebudou mít na jídlo, strach z toho, že nebudou mít za co topit, a strach z ozbrojeného konfliktu na našem území - proto je pro mě důležité, aby v těchto chvílích Česká republika měla vládu, která realisticky a cíleně pomáhá potřebným. Nechci, aby se vrátila vláda chaosu, vláda nezodpovědného mrhání státním rozpočtem, vláda strachu a represí.***
