(17.40 hodin)
(pokračuje Radek Vondráček)
Nebudu vás zdržovat. Hlasů máte dost, vy si to prohlasujete i bez nás. Já si myslím, že to není v pořádku, a dokonce to není v pořádku do takové míry, že zde narážíme na ústavní dělení moci na moc výkonnou a soudní. A říkám to férově, že v případě, že tedy ten zákon bude schválen, a já předpokládám, že bude, oslovím své kolegy, jestli jich čtyřicet najdu, a obrátím se v této věci na Ústavní soud České republiky, aby ten můj právní názor, který mám setrvalý a pořád stejný o tom, že to není v pořádku, má dokonce takovou sílu, že to není ústavně konformní. V takovém případě nechť zasáhne Ústavní soud. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče. Nikoho dalšího nevidím. Prosím, pan zpravodaj.
Poslanec Karel Haas: Pane předsedající, děkuji mnohokrát za slovo. Já nechci nějakým způsobem zneužít to, že bych se třeba přihlásil v závěrečném slovu, aby ta debata mohla být úplná a komplexní. Pokusím se reagovat na předřečníky. Hlídal jsem, aby nikdo další už nebyl.
K dotazu pana kolegy poslance Brože, vaším prostřednictvím, proč předkladatel víc nebojoval za sněmovní verzi, když to řeknu takhle úplně lidsky a naplacato. Já jsem se to snažil vysvětlit. Uvedu jeden lidský politický aspekt, já ho ale považuji za důležitý. Řekl jsem ho, tak ho zopakuji: nemyslím si, že by se na tématu sportu měly nějakým způsobem štěpit profesionální korektní a konstruktivní vztahy mezi Poslaneckou sněmovnou a Senátem, a tam, kde je možné řekněme vyhovět legitimním pozměňovacím návrhům kolegů senátorů, jsou v tom zcela autonomní, tak mně přijde malicherné, řeknu tady zcela na rovinu, se na tématu sportu takto štěpit. To je ten lidsko-politický důvod.
A pak to má samozřejmě i věcné důvody. A ty věcné důvody jsou dva. Také jsem se je snažil naznačit, jenom možná jsem se nevyjádřil úplně jasně. Chybu hledám na vysílači, nikoli na přijímači. Co se týká Národního rozhodčího soudu pro sport, ten dovětek, který přidává k § 3g pozměňovací návrh kolegů senátorů, nijak nemění věcný obsah našeho návrhu. Pokud si vybavujete to, co schválila Sněmovna, tak to, co schválila Sněmovna, bylo tady mnohokrát mnou jako zástupcem předkladatelů vysvětlováno, že kdo ctí všechny druhy výkladu, nejen gramatický výklad, ale zejména systematický výklad jakékoli právní normy, to znamená i tohoto ustanovení, tak musí při systematickém výkladu vykládat zákon o podpoře sportu, jehož součástí by se § 3g v novém znění měl stát, vedle a společně s dalšími právní předpisy, v tomto případě zejména s občanským zákoníkem a s jeho ustanoveními, které upravují spolky. Zákon o podpoře sportu nijak nemůže rušit a není v moci tohoto zákona zrušit ustanovení občanského zákoníku o spolkové autonomii. Ta dvě ustanovení nebo ty dvě právní úpravy stojí vedle sebe a musí se vykládat standardně, systematicky, společně. To znamená, ano, za předkladatele jsme nepovažovali za důležité kazuisticky zdůrazňovat to, co - to není nijak negativní - kazuisticky zdůrazňovat to, co tím prvním pozměňovacím návrhem doplnili kolegové senátoři. To není, že by verze poslanecká nebo verze ve znění pozměňovacího návrhu Senátu byla jedna nebo druhá špatná. Řekněme ta verze ve znění pozměňovacího návrhu Senátu je přesnější, kazuističtější, zdůrazňuji to zcela neutrálně, a výslovně upravuje to, co jsme tady jako předkladatelé mnohokrát deklarovali a co jsme se snažili všem, i opozičním poslancům vysvětlit právě tou nejodbornější možnou autoritou, to znamená kolegou panem docentem Brodcem z Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Takže nemám důvod nesouhlasit s pozměňovacím návrhem, když pozměňovací návrh kolegů senátorů ve věci Národního rozhodčího soudu pro sport vůbec nijak nemění směr, věcný význam, který jsme v § 3g spatřovali i my, předkladatelé. To je k prvnímu pozměňovacímu návrhu.
K druhému pozměňovacímu návrhu jsem se také domníval, že jsem to vyjádřil jednoznačně. Kdo sledujete celý legislativní průběh o sněmovním tisku 270, tak víte, že v samotném prvním návrhu, to znamená 270/0, jsme povinnost plánu rozvoje sportu v obcích - a teď to slovo říkám v uvozovkách, protože řekněme laické nebo lidské - škrtali také pro všechny obce bez rozdílu v komunikaci, ale nebyl to výslovný požadavek. Kdo se zúčastnil toho půldenního pracovního workshopu, tak potvrdí, že ani Svaz měst a obcí ani Sdružení místních samospráv kategoricky nepožadovaly vrátit do zákona plány rozvoje sportu na úroveň oerpéčkových obcí. Z té debaty jsme se tehdy tak domluvili. Ale zdůrazňuji tady, řada z vás na tom semináři byla, nebyl to nijak kategorický požadavek. To znamená, my se tím pozměňovacím návrhem jenom vracíme k samotnému prvnímu sněmovnímu tisku 270/0.
Čili odpověď, ta věcná, proč jsem já jako zástupce skupiny předkladatelů neobhajoval více tu sněmovní verzi: no, protože ani jeden ze dvou pozměňovacích návrhů kolegů senátorů nejde nijak věcně proti našemu poslaneckému návrhu. Tolik snad odpověď na vystoupení nebo na dotaz ctěného kolegy Brože.
Co se týká kolegy Radka Vondráčka, opět prostřednictvím pana předsedajícího, já to mám rozdělené, když jsem si dělal poznámky, do tří aspektů jeho vystoupení. Jestli jsem dobře pochopil úvod jeho vystoupení, on z pozměňovacího návrhu kolegů senátorů dovozuje závěr, že ta sněmovní verze nebyla v pořádku. Já úplně stejně ctím výsledky práce Poslanecké sněmovny, stejně tak jako autonomní a legitimní postavení Senátu, ale to, že Senát přijme pozměňovací návrh, tak přece není právně, v právním světě žádný autoritativní soud o tom, jestli sněmovní verze, kterou ten pozměňovací návrh Senátu v tomto případě spíše doplňuje, než že by ji jakkoli věcně měnil, tak to přece není žádný autoritativní soud o tom, že by ta sněmovní verze byla nějakým způsobem chybná nebo špatná. Já jsem vnímal a myslím si, že takhle ta debata konstruktivně probíhala jak na podvýborech, tak na výborech, tak na plénu Senátu. Já to vnímám jenom jako možná větší míru, a asi to přísluší druhé komoře parlamentní, větší nějakou míru řekněme obav nebo mitigace možných rizik z pohledu senátorů, jestli ten návrh je, nebo není ústavně konformní. Já si stojím za tím, nesu za to odpovědnost, že ústavně konformní a ústavně správný je. Takže to je k tomu prvnímu aspektu z vystoupení pana kolegy Vondráčka.
Druhý aspekt jsem vnímal, ta prostřední část jeho vystoupení byla v zásadě kritika Národního rozhodčího soudu pro sport jako entity. Kolega tady nějakým způsobem kritizoval postavení Národního rozhodčího soudu pro sport v organizační struktuře Národní sportovní agentury. Tak já tady zdůrazním to, co mnohokrát na plénu v předchozích diskusích padlo. Koneckonců i kolega Zdeněk Nytra, ctěný kolega ze Senátu, tady některé ty věci uvedl. Národní rozhodčí soud pro sport nevzniká touto novelou. On jako entita, jako, a teď to raději říkám v uvozovkách, abych nebyl chycen za slovo, ale myslím, že i v právu se tento pojem docela používá, jako sudiště byl ustaven v květnu roku 2021, byl ustaven tehdejším vedením Národní sportovní agentury. Byl ustaven s tím, že Národní sportovní agentura reagovala jeho ustavením na audit WADA v České republice. Ten audit jsem měl možnost vidět, pracovně, nahlédnout do něj, a bez toho, aby Česká republika reagovala na více než čtyřicet zásadních auditních zjištění WADA, hrozily opravdu reálně pro české sportovce, pro české sportovní střešní organizace ohromné problémy včetně potenciální neúčasti na mezinárodních sportovních akcích. Tehdy ani z řad právníků, ani z řad odborníků na sport, na sportovní právo, nezazněla jedna jediná kritika, ať už k postavení, nebo k ustavení Národního rozhodčího soudu pro sport, k tomu označení a k pojmu soud v jeho celkovém názvu. Takže tady ta kritika mně přijde v tuto chvilku řeknu lehce ex post poté, kdy tato entita existuje, a opravdu se pouze posouvá, a byla to jedna z výtek WADA, posouvá na úroveň jejího zákonného ukotvení. ***
