(10.00 hodin)
(pokračuje Kamal Farhan)

Já tyto stížnosti od pacientů slyším relativně často, že se nemohou dostat na vyšetření, že čekají na operaci, že jisté zdravotnická zařízení jim nabídlo velmi vzdálený termín, a proto z mého pohledu je třeba se podívat, jak to vlastně ve skutečnosti je. Jestli tyto stížnosti těchto lidí jsou oprávněné, nebo tomu tak není. Jestli to jsou individuální nedostatky, nebo nám někde selhává systém. A pokud někde dochází k systémovému selhání, je třeba hledat řešení. To se nedá dělat se zavřenýma očima ani zavřenýma ušima, když ministerstvo ani nezajímá, jaký je stav, a nedovede na to písemně odpovědět ani poslanci Parlamentu, je v podstatě vyloučeno, aby v budoucnu pracovalo na zlepšení. To je pro mě dosti frustrující zjištění. Píšete mi, že upozorňujete na sdělení vedení ústavu ÚZISu, že návratnost výkazů od poskytovatelů zdravotní péče a služeb byla velmi nízká. To je velmi pěkné upozornění, za které jako opoziční poslanec velmi pěkně děkuji.

A teď se vás závěrem, pane ministře, tedy jako vrcholného představitele exekutivy a zdravotnictví České republiky, osoby zodpovědné za ÚZIS, ptám: Co vy a vedení ÚZIS s tím budete dělat? V odpovědi na písemnou interpelaci totiž není ani náznak toho, že byste měli snahu tento nepříznivý aspekt jakkoli řešit. Děkuji vám předen za odpověď.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Pan ministr bude reagovat na vaše otázky. Prosím, máte slovo, pane ministře.

 

Místopředseda vlády a ministr zdravotnictví ČR Vlastimil Válek: Vážená paní předsedající, milé poslankyně, drazí poslanci, možná vás teď překvapím, ale, vaším prostřednictvím, naprosto souhlasím se vším, co řekl pan poslanec Farhan. Já to zopakuji. Naprosto souhlasím se vším, co řekl pan poslanec Farhan. Proč s tím souhlasím? Protože jsem stále členem výboru Radiologické společnosti a můj předchůdce na ministerstvu, pan ministr Leoš Heger, který byl také radiolog, vyslyšel doporučení Radiologické společnosti a začal tyto termíny sledovat. A my jsme měli k dispozici informace o tom, jaké jsou termíny na akutní výkony, na subakutní výkony, chronické - ty kategorie jsou definované, já chápu, že ti z vás, co nejsou radiologové, což jsou všichni kromě mě, tak to vidět nemůžou, ale jsou to doporučení české Radiologické společnosti, která jsou zveřejněna, která vycházejí z doporučení Evropské radiologické společnosti. Bohužel poté, co Leoš Heger skončil jako ministr, se na to ostatní ministři vykašlali, ale to naprosto brutálně a bestiálně, a já jsem se snažil tu situaci změnit. První jako předseda Radiologické společnosti, kdy jsem psal svým předchůdcům, tehdy ministrům za sociální demokracii a náměstkům, aby tedy toto zase začali sledovat, aby vyslyšeli doporučení odborné společnosti. Byla to marnost. Poté jsem se stal poslancem a z opozice jsem o totéž žádal mých pět předchůdců na Ministerstvu zdravotnictví v pořadí: Vojtěch, u pana ministra Prymuly to bylo tak krátce, že to ani nemělo smysl, potom pan ministr Blatný, v případě pana ministra Arenbergera to bylo také vcelku zbytečné, a vzápětí opět pan ministr Vojtěch. Oni mně slíbili, někteří z nich, že s tím něco udělají, ale z různých objektivních důvodů se to nestalo.

Je naprosto nutné sledovat termíny vyšetření, a to proč? Za prvé, u akutních pacientů, tedy tam, kde lékař, který vystaví žádanku a napíše, že vyšetření je statim - akutní, a je jedno, jestli je to snímek, CT vyšetření, magnetická rezonance, prostě toto vyšetření musí být v režimu statim provedeno. Je to doporučení odborné společnosti, které jsem podepsal a jsem prosazoval z pozice předsedy nebo vědeckého sekretáře této společnosti. Která jsou to vyšetření? Typickým příkladem je syndrom kaudy u pacientů s bolestmi zad. Je prostě absurdní, aby pacient, který má syndrom kaudy, bolest mu vystřeluje do dolních končetin, má poruchy kontinence, udržení moči a stolice, čekal na to vyšetření na magnetické rezonanci, co já vím, den dva, protože pak se ty změny mohou stát nevratnými. To vyšetření musí být nejenom statimově provedeno, ale i statimově popsáno, a takhle bych mohl pokračovat.

Pak jsou vyšetření, která jsou řekněme subakutní, ale výbor je definuje jako vyšetření, která jsou za hospitalizace, a tato vyšetření by měla být prováděna, pokud pacient je hospitalizován, co nejrychleji. Důvody jsou jednak medicínské, ale samozřejmě i ekonomické. Je prostě špatně, když pacient leží v nemocnici týden, čeká na vyšetření a vlastně se s ním nic neděje, pojišťovna platí obsazené lůžko, a přitom ten pacient čeká na vyšetření.

Pak je třetí kategorie, a to jsou pacienti ambulantní, a tady to je velmi komplikované. Tak na jedné straně můžete mít ambulantního pacienta, který chodí na mamografický screening. Screening se provádí v intervalech několika let a řada pacientů se třeba objedná s ročním předstihem na ten screening, prostě protože se domluví na termín. Totéž se týká sledovaných pacientů. Mohou to být onkologičtí pacienti, pacienti s Crohnovou nemocí, pacienti, kteří mají některé onemocnění mozku, kde je potřeba jednou za půl roku, tři čtvrtě roku provádět pravidelné kontroly, a ti pacienti se domluví na určitý termín, a toto samozřejmě výrazně deformuje objednávací termíny u ambulantních pacientů, protože v řadě případů se může stát, že indikující lékař prostě chce, aby to vyšetření bylo provedeno, to kontrolní, za půl roku, za tři čtvrtě roku, za rok.

A pak je sumář pacientů, kteří jsou na tom vyšetření řekněme poprvé a mají různý typ potíží. Mají potíže velmi závažné, anebo mají potíže dlouhodobé a chronické. Tak pokud bychom si vzali dva typy pacientů, řekněme s bolestmi hlavy, tak může být pacient, kterého dlouhodobě bolí hlava, má prováděna různá vyšetření, velmi pravděpodobně se jedná o migrénu, kde zobrazovací metody nezobrazí žádnou patologii, a tento pacient, když dostane termín za tři týdny, čtyři týdny, měsíc, dva měsíce, bezesporu nedojde k ohrožení jeho zdraví. Ale zase, vždycky je rozhodující ten indikující lékař, který musí jasně formulovat na žádanku, co je indikace, jak to vyšetření spěchá, kdy má být objednáváno. Na druhé straně máme pacienta, u kterého se teď náhle objeví bolest hlavy, a ta bolest je zásadní, klinicky tam může být nález, já nevím, městnání na očním pozadí, ano - u tohoto ambulantního - také ambulantní pacient - musí být vyšetření provedeno hned.

Tedy co my jsme udělali na Ministerstvu zdravotnictví? Hned, jak jsem nastoupil, jsem se snažil zjistit, jak je to vlastně s vykazováním těch statistik, které jsme opakovaně žádali, kde se to zadrhlo. S profesorem Duškem a s dalšími organizacemi - já jsem si pozval výbory některých odborných společností - jsme se domluvili, že budeme vycházet z doporučení Radiologické společnosti. Já jsem výbor oslovil, protože jsem členem výboru, tak jsem se několika jednání zúčastnil, a požádal jsem je, ať přesně definují, kdy musí být popis proveden, jak rychle musí být popis proveden.

Totéž jsem udělal s výborem společnosti nukleární medicíny, která má vlastně ve své gesci hybridní metody, PET /CT, PET/MR. Druhý krok, který jsme udělali, tak jsme dali úkol přístrojové komisi, aby pokud je schválena drahá přístrojová technika, podmínkou bylo její využití ve dvousměnném provozu, a aby probíhaly kontroly, jestli opravdu toto využití je, aby ta pracoviště, která trvají na nákupu - a já bych teď mohl (jmenovat) některé nemocnice, které jsem objel, a osobně jsem si kontroval, jestli opravdu ty přístroje takto byly využity, a bohužel v některých nebyly - tak aby pokud nemocnice si koupí rezonanci, koupí si drahou přístrojovou techniku, aby ji opravdu využívala ve dvousměnném provozu, pokud to bude hrazeno pojišťovnou, eventuálně třeba i soboty.

Třetí věc, kterou jsme udělali, tak jsme začali trošku jinak přistupovat k soukromým žadatelům, kteří chtějí provozovat tuto přístrojovou techniku, ale pouze pro ambulantní pacienty. Protože pokud si vezmete Fakultní nemocnici Motol, která má stejný počet lůžek, jako má vídeňská Allgemeines Krankenhaus, ve vídeňské Allgemeines Krankenhaus je podle mých posledních informací, které mám, a nejsou bohužel úplně recentní, nějakých jedenáct magnetických rezonancí, ve Fakultní nemocnici Motol jsou tuším tři. Při stejném počtu lůžek, při velmi podobné struktuře pacientů je prostě vyloučeno, aby ty tři magnetické rezonance v Motole, nebo kolik jich tam je, zvládaly vyšetření hospitalizovaných pacientů tak, jak to zvládají v Allgemeines Krankenhaus, a ještě nabízely ambulantní termíny. To znamená, musíme pustit do systému ambulantní pracoviště, musíme do systému pustit například magnetické rezonance, které jsou s 0,5teslové, které v České republice opakovaně ministerstvo blokovalo. Musíme je do systému pustit tak, aby se tam mohli vyšetřovat právě ti ambulantní pacienti - kolenní klouby, mozky a tak dále. A na tom všem pracujeme. Nechali jsme udělat HTA analýzu. Požádali jsme, tuším, kladenskou univerzitu, aby nám tuto analýzu udělala. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP