V této souvislosti uvádím, že změna rozpočtových pravidel obsahuje úpravu několika dalších věcí, které Ministerstvo financí, spolutvůrce návrhu, zákona vyhodnotilo jako potřebné. Všichni, kdo jsme zde, a věříme, že i široká veřejnost, si uvědomujeme důležitost naší bezpečnosti a udržení suverenity naší země a k tomu by mohl sloužit nástroj k zajištění stabilního financování obrany v odpovídající výši. Organizační výbor projednání návrhu zákona doporučil dne 25. 1. 2023, usnesením číslo 123 navrhl výbor pro obranu jako garanční a dále přikázat návrh zákona též rozpočtovému výboru.

Děkuji za pozornost a věřím v podporu celé Poslanecké sněmovny.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji panu zpravodaji za jeho úvodní slovo. Otevírám obecnou rozpravu.

Než pozvu prvního řečníka, načtu dvě omluvy: od 11 hodin do 13 hodin se z pracovních důvodů omlouvá Tomio Okamura a od 12 hodin do 15 hodin z pracovních důvodů paní ministryně Langšádlová Helena.

Tak, jsme v obecné rozpravě. Jako první je přihlášen pan poslanec Vích. Pane poslanče, prosím, máte slovo.

Poslanec Radovan Vích: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dobré popoledne. Tento návrh zákona zavádí zvláštní pravidla pro financování kapitoly Ministerstva obrany, a to s cílem v každém kalendářním roce zajistit, aby nebylo možné celkový rozpočet na obranu snížit pod 2 % hrubého domácího produktu. Je to legislativně velmi nestandardní. Podle mého názoru by bohatě stačilo, kdyby v tomto duchu rozpočet navrhovala vláda a pak se snažila o jeho prosazení v Poslanecké sněmovně, vysvětlovala, apelovala na poslance a tak podobně. Explicitní určení rozpočtu na obranu, předpokládám zejména s využitím kapitoly státního rozpočtu číslo 307, Ministerstvo obrany, je enormní a musí být dobře rozvrženo, aby se ty vyčleněné peníze také zvládly smysluplně proinvestovat. Armáda je musí prostě také být schopná pojmout. Zároveň by mělo být řečeno, kde na to Česká republika vezme. I když je to dlouhodobý závazek našeho členství v NATO, prakticky nebyl naplňován celé roky a deficity státních rozpočtů a rostoucí státní dluh hovoří jasně proti. Naopak jsou silné důvody pomoci hlavně našim občanům, kterým se propadá životní úroveň, hrozí pády firem, a tedy růst nezaměstnanosti, a to již začalo, a v této situaci utrácet na obranu tolik, že to Armáda České republiky ani nestihne smysluplně a včas proinvestovat, to je podle mého názoru plýtvání penězi daňových poplatníků.

Postup by měl být přesně opačný: stanovit si priority, aktualizovat vojenské obranné dokumenty, zjistit, co se dá v daném roce nakoupit a za kolik, a až podle toho postavit obranný rozpočet. Armáda by měla dostávat tolik, na kolik má připravené a dlouhodobě vysoutěžené strategické a významné akviziční projekty, provádět průběžné modernizace, a nikoliv přednostně nakupovat výzbroj ze zahraničí, pokud je to možné pořídit u nás. Za hnutí SPD chci říct jednoznačně, že jsme nikdy nebyli proti, aby se armádě... nebo nehlasovali jsme pro krácení rozpočtu Armády České republiky, ale vždycky jsme měli výhrady k tomu, kam ty finance směřují, a chtěli jsme, aby byly utrácené i účelně a smysluplně.

Argumenty, že jsme v NATO černí pasažéři: pouze uvádím, že 2 %HDP na obranu dává asi třináct z celkového počtu států, a to, co tady paní ministryně uváděla, jako příklady pobaltských států a Polsko - no, tak samozřejmě, mají námořnictvo, takže ty výdaje jsou úplně jiné. Já si dovolím tvrdit, že ještě že nemáme námořnictvo, protože bychom těch problémů měli mnohem víc. (Smích v plénu.)

K tomuto návrhu zákona mám další námitku, a sice že to podle mně je pokus o nepřímou novelu jednacího řádu Poslanecké sněmovny, neboť je snaha obejít rozhodovací legislativní pravomoc Poslanecké sněmovny v otázce každoročního projednávání návrhu státního rozpočtu, tedy aby nebylo možné celkový rozpočet na obranu snížit pod 2 % HDP. Jestli se tak v realitě může stát, to je podle mě právně diskutabilní. Navíc u tohoto návrhu zákona vůbec neproběhlo podle mých informací standardní mezirezortní připomínkové řízení, což se mi zdá také, že je chybou. Proto za poslanecký klub SPD navrhuji vrátit tento návrh zákona k dopracování. Děkuji za pozornost. (Hluk v jednacím sále přetrvává.)

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, eviduji váš návrh vrátit návrh zákona k přepracování, a poprosím dalšího do obecné rozpravy, což je pan poslanec Růžička.

Poslanec Pavel Růžička: Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážení poslanci a členové vlády...

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ještě poprosím, než začnete, aby se zase kolegyně, kolegové utišili. Prosím, ať může pan poslanec vystoupit v prostředí, které není tolik hlučné. Teď se obracím na levou část našeho sálu. Kolegyně, kolegové, prosím. (V levé části jednacího sálu stojí několik hloučků debatujících poslanců.) Děkuji, prosím o ztišení. Děkuji.

Pane poslanče, můžete pokračovat.

Poslanec Pavel Růžička: Děkuji. Předem bych chtěl říci, že hnutí ANO podporuje snahu Ministerstva obrany přispět k dodržování aliančního závazku a dosáhnout stability v plánování a efektivním řízení výdajů na obranu, které souvisí zejména s akvizičním procesem. Za působení hnutí ANO v rezortu obranu nabraly modernizace a nákupy nové výzbroje a výstroje vysoké tempo, jaké v minulosti nikdy nebylo. Po období škrtů v obranném rozpočtu jsme konečně začali masivně investovat do své obranyschopnosti výdaje na obranu historicky nejvyšším tempem. Od roku 2014 rozpočet stoupl o 100 %. Stejně tak jsme plánovali rostoucí hladinu výdajů na obranu, která vedla k dosažení 2 % závazku vůči našim spojencům v Severoatlantické alianci.

K návrhu zákona v podobě, jaký je dnes předkládán, ale zazněly připomínky, které bych zde rád uvedl. Jedná se především o vyjádření Nejvyššího kontrolního úřadu. Nejvyšší kontrolní úřad má za to, že návrh zákona představuje pouze nevymahatelný politický závazek, neboť nijak nezaručuje, že výdaje na obranu budou rozpočtovány v souladu s doporučením NATO. I v případném přijetí zákona bude záležet na rozhodnutí Poslanecké sněmovny, zda návrh rozpočtu na následující rok přijme, nebo nepřijme v souladu s navrhovaným usnesením. Pokud na straně vlády a Poslanecké sněmovny bude politická vůle pokračovat v trendu růstu výdajů na obranu, může jej prosadit i za stávajících podmínek. Dále uvádí, že i bez navrhované zákonné úpravy vykazuje výdajová strana kapitoly Ministerstva obrany v poslední době meziroční nárůst. Poměr výdajů HDP má podle návrhu Ministerstva financí vzrůst v roce 2023 na 1,5 z letošních 1,3 %. Nejvyšší kontrolní úřad se proto domnívá, že z právního hlediska je navržená úprava nadbytečná.

Za zmínku také stojí připomínka, že žádná z ostatních kapitol státního rozpočtu nemá zákonem zaručenou výši výdajů v rozpočtovém roce. Ministerstvo obrany by se přijetím předloženého návrhu dostalo do ojedinělého postavení vůči ostatním kapitolám státního rozpočtu a jako jediné by se stalo nezávislým na stavu veřejných financí. Uzákoněním navrhované povinnosti vyčleňovat do budoucna velký objem rozpočtových prostředků ve prospěch jedné kapitoly de facto na úkor ostatních kapitol ztrácí vláda schopnost operativně reagovat na neočekávané a nepředvídatelné události, například na změnu ekonomické situace či recesi nebo nějaké velké, mimořádné události. Návrh na garantované výdaje ve výši 2 % nominálního HDP znamená při stávající i budoucí inflaci výrazně rostoucí hodnotu těchto prostředků. Není rovněž zřejmé, jak bude tento zvýšený výdaj kompenzován v rámci státního rozpočtu, zejména s ohledem na zajištění udržitelných veřejných financí. (Hluk v jednacím sále přetrvává.) Na základě těchto našich připomínek, které Nejvyšší kontrolní úřad uvedl, nedoporučuje přijetí navrhovaného zákona o financování obrany České republiky.

Za sebe bych chtěl upozornit, že zákon je nyní v rozporu se schváleným střednědobým výhledem státního rozpočtu na léta 2024 a 2025, ve kterém výdaje na obranu nedosahují v roce 2024 ani v roce 2025 výše minimálně 2 % HDP. V případě schválení zákona by činil v listopadové makroekonomické predikci dodatečný požadavek na výdaje na obranu při dodržení navrhovaných 2 % v roce 2024 25,77 miliardy a v roce 2025 8,79 miliardy korun. Domnívám se, že toto není všespásná právní úprava, která by zaručovala stabilitu financování armády a zajištění dostatečného množství finančních prostředků pro armádu. V rámci NATO mají garantované výdaje pomocí zvláštního zákona pouze Polsko a Lotyšsko a jiné země, které jsou vojenskými mocnostmi, žádnou takovouto úpravu nemají. ***