(18.10 hodin)
Místopředseda vlády a ministr pro místní rozvoj ČR Ivan Bartoš: Já jenom v krátkosti, neboť se ta témata tady opakují. My samozřejmě, ať na úrovni Ministerstva pro místní rozvoj v debatě s Prahou, se CityDealem, se zástupci municipalit, požadavky na územněplánovací dokumentaci řešíme, i třeba s architekty a s dalšími. Ten proces běží, akorát když se soustředíte na novelizaci poměrně zásadního textu, tak do toho rozjet ještě aktivitu, která se týká územněplánovací, jsou to ti samí lidé nebo z těch podobných týmů, které to řeší, tam se prostě rozdvojit nejde, pokud se soustředíme na kvalitní zákon v novele, jak to je teď.
A možná ještě jenom neustále ta otázka vlastních, tedy subsidiárních předpisů. Vy už v tuto chvíli, a i podle nového stavebního zákona, můžete upřesnit požadavky v území skrze regulační plány, kde přesně zacílíte ty možnosti.
Jenom k té debatě, ono často zaznívá třeba: My jsme to měli již roky a roky předtím. Ta mechanika je taková, třeba ty technické vyhlášky, které vlastně vyjadřují ve stavebních předpisech a potom ve vyhlášce Ministerstva pro místní rozvoj, se odvíjejí z evropské legislativy. Když se změní evropská legislativa, třeba technických požadavků na stavbu, evokuje to novelizaci vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj, která toto zohlední. V konsekvenci na to, pokud existují vlastní stavební předpisy, podle kterých stavebník dívá se do zákona, dívá se na vyhlášku, která je univerzálně platná, a pak se ještě dívá na nějaká specifika ve stavebních předpisech daného města, větší bere, pokud je tam rozpor, musí se řídit tím výše nadřazeným. To je proces, který je poměrně komplexní. A zároveň vy nemůžete mít prováděcí vyhlášku k něčemu, co v danou chvíli tak jako úplně není platné. Takže dříve či později každé město, které disponuje nějakými vlastními stavebními předpisy, i s ohledem na změnu evropské legislativy, musí novelizovat, neboť je v rozporu s legislativou, která je nad rámec. Takže je důležité si toto říci a v každé nějaké fázi musí se tyto podzákonné normy stejně novelizovat na municipalitách i jako vyhláška. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane ministře. Nyní je řádně přihlášený pan poslanec Jan Berki, připraví se pan poslanec Jiří Slavík. Prosím.
Poslanec Jan Berki: Děkuji, pane místopředsedo, páni ministři, kolegyně, kolegové, já se té otázce místních nebo městských stavebních předpisů ještě chvilinku věnovat budu, byť si uvědomuji, že je poměrně citlivá.
Já bych tu ale asi ještě zdůraznil, proč vlastně vůbec se té otázce věnujeme. Tady předpokládám je shoda, že cílem je, aby velká města vzhledem k svému rozsahu, ať už územnímu, počtu obyvatel nebo specifiky složení, jak to město vznikalo, tak aby ta města měla možnost ovlivňovat svou podobu a tím také svou budoucnost.
To co jsem z těch diskusí zaznamenal, je, že tu máme nějaká dvě řešení. Jedno jsou stavební předpisy městské, tedy ty vlastní. Z diskuse vyplynuly řekl bych výhody i rizika tohoto řešení. Zároveň jsem si vědom toho, že v těch vystoupeních popisujete i nějaká alternativní řešení ve formě regulačních plánů a úpravy celostátní vyhlášky, což je ale řešení, které má také své výhody a také své limity. Takže to vnímám teď tak, že se posloucháme, vnímáme své argumenty. To, v čem se v tuto chvíli lišíme nebo rozcházíme, je v názoru to, který z těch nástrojů je efektivnější. Přesto za tu diskusi děkuji.
Já bych teď ještě s dovolením trošku navázal právě nejdřív na vystoupení paní místopředsedkyně Dostálové v souvislosti s tím testem. Uvědomuji si, že to je nějaký kompromis, ve smyslu toho nastavujeme test, ozkoušíme na tom, jestli toto řešení je dobré, nebo není. Akorát já právě tady vidím slabé místo v tom, že to nastavujeme pouze pro ta tři metropolitní města podle strategie, a to proto, že jsou specifická. Jestliže to chceme jako test, tak pojďme - a vy sama, teď bych si vás dovolil citovat: "Umím si představit ještě jedno či dvě města", tak já bych se osobně přimlouval k tomu, aby tam ta dvě města ještě přibyla, a to ta dvě největší města, která sice nejsou metropolitní, ale kromě toho, že preferuji tuto cestu, to jest projevuji zájem tuto cestu ozkoušet, zároveň mají připravený odborný aparát pro to, aby se mohla stát vhodnými kandidáty na otestování této cesty. Takže využívám vlastně vašeho proslovu a vaší nabídky k tomu, abych se vás pokusil přesvědčit o tom, že je vhodné rozšířit ta města na pět největších.
Zároveň bych s dovolením i trošku na pana ministra Bartoše, který tu mluvil také o sdílení, tedy o nákladech, které to s sebou může přinést. Právě to, že to vede ke spolupráci těch měst, kterou už jste tu několikrát popisovali, tak to může vést právě ke sdílení nákladů, což je efektivní využití finančních prostředků.
K pozměňovacímu návrhu samotnému se přihlásím v rozpravě podrobné. Snažil jsem se tu ještě tedy kromě důvodů, které jsem dával i na samotném výboru, navázat právě na slova bývalé paní ministryně a současného pana ministra a pokusit se vysvětlit, proč toto řešení, které v pozměňovacím návrhu navrhuji, je řešení dobré.
A s dovolením bych ještě navázal krátce na kolegu Nachera, v tom jeho bodě číslo 7 a toho územního plánování samostatné působnosti, a tady vítám právě i to, že je shoda současného pana ministra a bývalé paní ministryně v tom, že to je idea, která je dobrá, a respektuji, že v tuto chvíli ale vyvolává řekněme tolik otázek, že je dobré je řešit samostatně novelou, která přijde následně, a jsem rád, že ten závazek nebo příslib od obou zazněl. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já také děkuji, pane poslanče. Nyní tedy vystoupí řádně přihlášený pan poslanec Jiří Slavík a připraví se pan ministr Martin Baxa. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jiří Slavík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte, abych se vyjádřil k vládnímu návrhu, k novele stavebního zákona i zároveň zákona o jednotném environmentálním stanovisku.
Na úvod mi dovolte, abych poděkoval všem kolegům, kteří se napříč politickým spektrem podíleli na dohodě ohledně novely stavebního zákona a JESu, ale i úředníkům Ministerstva pro místní rozvoj a Ministerstva životního prostředí, kteří na novelách pracovali dnem i nocí. Považuji za velmi důležité, že u technické normy, jakou bezesporu stavební zákon je, jsme se společně byli schopni sejít na společném řešení, které urychlí povolování výstavby jak veřejných, tak soukromých staveb.
Dnes již tady bylo mnohé řečeno jak pány ministry, zpravodaji, tak především obšírně paní místopředsedkyní Dostálovou. Přesto mi dovolte, abych zdůraznil několik aspektů projednávaných zákonů.
Osobně považuji za velmi důležitý princip "jeden úřad, jeden dokument", nazývaný koordinované závazné stanovisko, zahrnující i jednotné environmentální stanovisko, který je zásadním zjednodušením povolovacího procesu oproti stávajícímu stavu. Tento proces dává stavebníkovi jistotu, že jedno odborné stanovisko nebude odporovat druhému stanovisku, jak je tomu často v současné době. Za celou koordinaci bude odpovídat stavební úřad, který má za úkol vést všechny zainteresované strany k dohodě tak, aby mohlo být včas vydáno stavební povolení.
Velmi důležité je zachování současného modelu veřejné správy. Dojde totiž k personální stabilizaci současných úředníků jak na obecních úřadech s rozšířenou působností, tak i na úřadech krajských. V případě vzniku státní stavební správy hrozilo, že úředníci nepřejdou do nových krajských (či) státních úřadů stavebních, případně do nového superúřadu v Ostravě, a nový zákon by se tak rozbíhal s nedostatečným počtem lidí, případně s nezkušenými úředníky, a norma, pokud by byla i sebelepší, by podle mého názoru vedla k prodloužení stavebního řízení. ***
