(17.40 hodin)
(pokračuje Tomio Okamura)
Zatímco do roku 2001 bylo podnikové zaopatření převážně dobrovolnou činností zaměstnavatele, od roku 2002 mají zaměstnanci právo požadovat podnikový důchodový plán. Přesto se účast na podnikových ani soukromých schématech masově nezvýšila. Devadesát procent lidí s vyššími příjmy se účastnilo soukromých důchodových plánů, zatímco pouze 20 % lidí s nízkými příjmy si připlácelo na třetí pilíř důchodového zabezpečení.
Německý důchodový systém je poměrně komplikovaný, obsahuje řadu výjimek, takže mu rozumí spíše odborníci na ministerstvu práce než klienti. Do druhého pilíře vstoupilo za deset let jen 40 % ekonomicky aktivních Němců, v nízkopříjmových skupinách jejich počet nedosáhl ani třetiny. Původní cíl dosažení 20 milionů Němců, kteří svěří část výdělku finančním ústavům, zůstává v nedohlednu. Německý důchodový systém je symbolem štědrosti sociálního státu. Stát blahobytu se stal základem německého sociálně-tržního modelu. Německá ekonomika... ale v poslední době vznikají problémy, protože německá ekonomika ani demografický vývoj už nejsou tak silné a vzniká diskuse, zdali je možno udržet současné poměry.
Německo je typickým představitelem Bismarckova modelu důchodového zabezpečení. Funguje na kombinaci principů solidarity a ekvivalence. Německý model je korporativistický, kdy se do správy sociálního pojištění zapojuje tripartita. K tomu jsem hovořil asi před hodinou. Veřejné důchodové pojištění se stalo základem poválečné německé sociální politiky. Otázkou je, nakolik bude udržitelný do budoucna.
No, tak se teď pojďme podívat, jakým způsobem to například řeší ve Velké Británii, protože znovu říkám, jsme tady v bodu Potvrzení trvání stavu legislativní nouze, ale mně vůbec právě nepřipadá, proto to tady zdůvodňuji, že vůbec tady má být nějaká legislativní nouze. Proto jsem navrhl tu legislativní nouzi zrušit a o mém návrhu se bude po obecné rozpravě hlasovat. Takže je potřeba podrobně si říct, že... znova říkám, tady jsem slyšel nějaký náznak, ale už naštěstí ho neslyším, zkraje svého projevu, jako kdybych neměl tady adekvátně zdůvodnit, že vůbec ten návrh na legislativní nouzi, že je vlastně chybný, že vůbec je neadekvátní, to jako samotné o sobě... Já tady nechci ani diskutovat o tom, že to vůbec... tady není z mého pohledu, z pohledu SPD, vůbec... já odmítám diskusi o tom, jestli někomu snížit důchody více, nebo méně. To je vaše diskuse, vaší pětikoalice. Já prostě nebudu, aby mě někdo manipuloval do té diskuse. Já tady diskutuji od podlahy o tom, že to děláte špatně a že vůbec jste neměli nic takového navrhovat, a už vůbec ne v legislativní nouzi jako. Takže proto je to tady takhle obšírnější, protože je vidět, že vládní pětikoalice vůbec nechápe, co tady navrhujete, okrást skoro 3 miliony lidí v desetimilionové republice o důchody. To přece vůbec takhle nejde, to si skutečně zasluhuje širokou diskusi v tom smyslu, že to samozřejmě SPD absolutně odmítá, snižování důchodů a to, co vy tady předvádíte.
Takže podívejme se, jak je to... Velká Británie. Takže se snažím vám tady vysvětlit, že kdybyste to dělali jako v těch vyspělých zemích, tak vůbec byste tady nemuseli s tím návrhem na legislativní nouzi přijít, vůbec byste nemuseli okrádat důchodce. Jenže to evidentně, na to kompetence vlády nestačí, že?, té současné vlády.
Velká Británie je jednou z mála zemí v Evropě, která nečelí vážné důchodové krizi. Státní penze na jednu stranu patří mezi nejnižší v Evropě, ale na druhou stranu má Británie dlouholetý a stabilní fondový penzijní sektor a její populace nestárne tak rychle jako v Evropě a vlády podnikly opatření k odvrácení důchodové krize. No ale to tady od vlády pětikoalice chybí. Takže jediným vaším opatřením, co jsem tady od vás zatím slyšel, je vzít lidem slíbené důchody. No tak to ale není přece žádná reforma. To je přece úplně šílené. Proto to tady taky takhle odmítáme. No a říkám to na rovinu - my tady děláme... samozřejmě, že tady obstruujeme tohle, protože SPD jasně deklarovala, že všemi demokratickými prostředky budeme bránit tomu, abyste okradli téměř 3 miliony důchodců o slíbené důchody. Říkám to na rovinu a nestydíme se za to. A všichni to víme. Ví to i vládní koalice, proč tady mluvím, a víme to i my. A bude to samozřejmě... je to boj na sílu, ale vy máte výhodu, protože je vás většina, a určitě ještě přistoupíte k nějakým nedemokratickým krokům, abyste omezili opozici a co nejrychleji abyste mohli okrást důchodce. Ale my s tím nesouhlasíme a budeme tomu bránit.
Takže pojďme k Británii. Za posledních třicet let udělaly vlády dvě hlavní změny. Jednak omezily náklady zajištění ve stáří pro stát tím, že omezily dávky ze státních schémat, jednak více zapojily do hry soukromý sektor. Konzervativní vlády zavedly doplňková důchodová schémata spolu s contracting out. Labouristické vlády zavedly omezení na strukturu podílnických kapitálových schémat, která pomohla najít úspory z rozsahu a nižší poplatky. Píše o tom Miles a Iben v roce 2000.
Důchodový systém ve Velké Británii je poměrně komplikovaný. Systém je vícepilířový a velmi složitý. V obecné rovině zahrnuje paletu produktů, to znamená státní, podnikové nebo soukromé, dávkově či příspěvkově definované, různě odpovědné strany. Těmi stranami, tím nemyslím politické strany, ale stát, zaměstnavatel a tak dále. Zaměstnanci jsou povinni plánovat svůj vlastní důchod a nesou všechna rizika, včetně investičního rizika, úrokového rizika a rizika dlouhověkosti.
Důchodový systém ve Velké Británii nabízí především všem jednu rovnou dávku s univerzálním pokrytím, takzvaný základní státní důchod. Základní důchod je doplněn řadou testovaných dávek. Zaměstnané osoby mají základní zabezpečení rozšířeno o složku důchodu vázanou na věk, druhý státní důchod a tak dále, další pilíře obsahují podnikové i osobní důchodové plány. V prvním pilíři jsou základní státní důchod a druhý státní důchod a testované dávky. V druhém pilíři jsou příspěvkově definované podnikové důchody, dávkově definované podnikové důchody, osobní důchod nebo kolektivně vyjednané individuální plány a kapitálové podílnické důchody. Třetí pilíř představují doplňkové dobrovolné příspěvky k podnikovým plánům a samostatné oddělené, příspěvkově definované důchodové účty.
Do prvního pilíře, který je veřejný a průběžně financovaný, přispívají zaměstnanci i osoby samostatně výdělečně činné. Pojistné činí 10 % u zaměstnance a 11,9 % u zaměstnavatele. Vedle základního státního důchodu existuje odstupňovaný starobní důchod založený na výdělcích od roku 1978. V devadesátých letech činil poměr průměrný státní důchod versus mzda 25 %, dnes klesá až na 20 %. Důchody v Británii podléhají zdanění, navýšení důchodu na závislé děti zdaněno není. Jsou indexovány podle cen.
Druhý pilíř nabízí podniková schémata, sjednané osobní důchodové pojištění a nově i kapitálové podílnické pojištění. Neexistuje žádný formální závazek účastnit se druhého pilíře. Nárok na důchod vzniká v 65 letech. Důchody z druhého pilíře mohou být jak příspěvkově, tak dávkově definované. Zaměstnanci se mohou účastnit v některém ze schémat z druhého pilíře, vyvázat z druhého státního důchodu. Individuální plány, jimž se lze vyvázat, jsou příspěvkově definované. Zaměstnanec, který se vyváže z druhého státního důchodu, platí stejnou příspěvkovou sazbu jako pracovník, který se nevyvázal. Ale liší se dispozice těmito fondy. ***
