(18.10 hodin)
(pokračuje Tomio Okamura)
Systém není dokonalý. Navíc nedokáže předpovědět budoucí důchodové dávky. Ačkoliv systém byl vytvořen jako finančně stabilní, neřeší problémy se stárnutím obyvatelstva. K tomu slouží rezervní důchodový fond.
Takže to jsme probrali už model ve Švédsku, ve Velké Británii a v Německu.
Tak teď se pojďme podívat, pojďme se podívat na Francii. Pojďme se podívat na Francii. Francie patří k zemím s bismarckovským modelem důchodového zabezpečení. Francouzský model vychází z bodu běžného financování, kdy do systému platí příspěvky jak zaměstnanci, tak zaměstnavatelé, a důchodové dávky se odvíjí od výše příjmu. Soustava povinného sociálního pojištění vznikla ve Francii už v roce 1945. Od té doby sociální pojištění zahrnuje pojištění zdravotní, důchodové a pojištění pomoci rodinám s dětmi. Sociální pojištění dnes pokrývá asi čtyři pětiny obyvatel, všechny zaměstnance i důchodce. Ostatní lidé mohou být jednak osoby bez platu, umělci, obchodníci, svobodná povolání, zaměstnanci, pardon, zemědělci, dále osoby se speciálním platem, zejména ve veřejné správě, a osoby s platem v soukromém sektoru.
Vyplácení dávek a vybírání příspěvků organizuje ve Francii ústřední organizace sociálního zabezpečení. Dnes žije ve Francii asi 60 milionů lidí, z toho polovina v aktivním věku. Mimochodem, 12 % ekonomicky aktivních jsou nezaměstnaní. V zemi žije asi 12 milionů důchodců. V roce 2000 důchody tvořily asi 12,1 % HDP, v roce 2030 se očekává 15 % HDP. Velká většina prostředků na důchodové dávky je vynakládána v rámci státního průběžného systému, nebo toho průběžně financovaného systému, a ve Francii je tento trend ještě silnější než jinde v EU.
První pilíř francouzského důchodového systému je průběžně financovaný. Důchody závisí na výdělcích. Spadá do něj většina zaměstnanců, studenti i lidé pobírající sociální dávky. Kromě stáří a vdovství nebo vdovectví pokrývá i nemoci, mateřství, invaliditu, smrt, úrazy a nemoci z povolání. Garantuje občanům základní minimální příjem. Jinak standardní důchod se odvíjí od příjmů. Příspěvky na důchodové zabezpečení, to znamená odchod do penze a smrt, pardon, příspěvky na důchodové zabezpečení, v závorce odchod do penze a smrt, v prvním pilíři platí zaměstnanec ve výši 6,75 % a zaměstnavatel 8,4 % až do mzdového stropu 3 086 eur měsíčně. Příspěvky jsou odečitatelné z daní.
Ve Francii neexistuje povinný věk pro odchod do důchodu. Odchází se mezi 60 a 65 lety. Minimální věk pro odchod do důchodu je 62 let pro osoby narozené po roce 1955 a 65 let pro osoby narozené před rokem 1951. Pro lidi narozené po lednu 1955 se věk pro nárok na plnou penzi, minimální věk plus pět let, je věk pro nárok na plnou penzi 67 let. Lidem, kteří odejdou do důchodu dříve, například z důvodu invalidity, nebo protože pracovali v nezdravém nebo fyzicky stresujícím pracovním prostředí, se důchod krátí. Lidé, kteří vychovali alespoň tři děti, mají důchod o něco vyšší. Při splnění povinné doby pojištění 42,5 let mohou starší francouzští občané odejít do důchodu už od 60 let. To je potřeba zdůraznit. To je potřeba zdůraznit. Nesplňuje-li občan minimální dobu pojištění, důchod se krátí. Když naopak občan dobu pojištění překročí, připsaná dávka se už nijak nezvyšuje.
Francouzské státní důchody se odvíjejí od příjmů zaměstnance za nejlepších 25 let. Čistý náhradový poměr důchod versus mzda dnes dosahuje v soukromém sektoru okolo 79 %. No tak podívejte se, jak to mají vysoko. A tady ministr financí a místopředseda ODS Stanjura tady argumentuje nějakým poměrem, který je mnohem nižší než ve vyspělých zemích, a říká, kolik důchodci dostávají peněz. To je neskutečný, ty asociální výroky!
Penze se valorizují podle cen a nikoliv podle mezd.
Druhý pilíř francouzského důchodového systému tvoří povinná schémata založená na příspěvkově definovaných účtech. Doplňkové penze jsou povinné pro všechny zaměstnance, kteří odvádějí důchodové pojištění do prvního pilíře. Pro zaměstnance soukromého sektoru organizuje doplňkové penze ARRCO. AGIRC pokrývá manažerský a exekutivní personál. Dále existují zvláštní schémata pro zemědělce a OSVČ. Výpočet doplňkových starobních penzí je založen na bodování. Každý rok, který poplatník přispíval do systému podle své mzdy, se předvádí na body, od nichž se odvíjí doplňková penze.
Ve druhém pilíři důchody odpovídají příjmům za celé pojišťovací období, nikoliv jen z 25 výdělkově nejlepších let. Příspěvky do ARRCO, psáno ARRCO, jsou 3 % pro zaměstnance a 4,5 % pro zaměstnavatele až do hranice toho stropu, o kterému už jsem hovořil, to je 3 086 eur měsíčně. Pro lidi s příjmem mezi 3 086 eur a 9 258 eur měsíčně platí sazby 8 % pro zaměstnance a 12 % pro zaměstnavatele.
Třetí pilíř francouzského důchodového systému představují dobrovolná penzijní připojištění francouzských občanů. Ve Francii existují stovky schémat. Banky, pojišťovny a penzijní fondy přicházejí s vlastními komerčními produkty. Zatímco v prvním pilíři se vyplácí asi 65 % důchodových dávek, ve druhém pilíři 5 % důchodových dávek, ve třetím pilíři 30 % důchodových dávek.
Opatření, která přinesla důchodová reforma z roku 2010, umožnila odchod do důchodu v 60 letech za velmi přísných podmínek osobám, které začaly pracovat před dosažením 18 let a platily příspěvky po dobu stanovenou pro jejich věkovou skupinu zvýšenou o dva roky. Součástí reformy bylo posunutí do roku 2018 minimálního věku pro odchod do důchodu na 62 let.
François Hollande se ve své prezidentské kampani zavázal, že bude znovu zavedena možnost odchodu do důchodu v 60 letech pro ty, kteří začali pracovat brzy a na důchodové pojištění přispívali dostatečně dlouho. Nařízení vstoupilo v účinnost v listopadu 2012. No tak se na to podívejme. Ve Francii od roku 2012 možnost odchodu do důchodu v 60 letech, no a Fialova vláda navrhuje zvýšení odchodu do důchodu z 65 na 68 let, což je nejvyšší věk odchodu do důchodu v Evropě. No šílený prostě. S tím samozřejmě SPD zásadně nesouhlasí, s tím, aby se zvyšoval věk odchodu do důchodu, pro jistotu zopakuju.
No a francouzský prezident diskutuje se sociálními partnery o globální reformě, která by vedla k dlouhodobému udržení průběžně financovaného důchodového systému. Francouzský systém potvrzuje, že štědřejší veřejné důchodové programy, v uvozovkách, vytlačují soukromé úspory. To není překvapivé, protože veřejné důchodové programy financované daněmi snižují čistý příjem občanů po zdanění, a tím omezují soukromé agregátní úspory. Účinek veřejných penzí na soukromé úspory se pravděpodobně ještě posiluje, když se nárok na důchod odvozuje od příjmů nebo majetku.***
