(0.30 hodin)
Poslanec Radek Vondráček: Děkuji. Já tady v kontextu toho nálezu 53 tu mám nějaké podklady. A když to přečtu, tak je to možná částečně odpověď na příspěvek kolegy Dufka. Tady se v tom podkladu píše: S ohledem na ekonomický vývoj v několika posledních měsících, respektive cca dvou letech, lze s jistotou dovodit, že růst inflace v rozsahu srovnatelném z období několika let po změně politického režimu v roce 1989 musel být bez pochybností předvídatelný a zřejmý již delší dobu. Je-li pak míra inflace základním zákonným parametrem pro růst důchodů, muselo být bez dalšího zřejmé, že při dodržení standardní zákonné úpravy bude muset ke zvýšení důchodů s ohledem na inflaci dojít.
Tady je odkaz na vývoj po roce 1989. Vy říkáte, že v tom roce 2007, 2008 asi měli jiné představy, ale v těch ústavních nálezech se kromě jiného píše, že se také musí opravdu zohledňovat ta výjimečnost, kdy se to vymyká běžnému průběhu politických procesů vnitřních i vnějších, a že dochází i k vyšší inflaci. To prostě se musí předpokládat i s ohledem na nějaké zahraniční zkušenosti.
Já si pamatuji pana předsedu Jaroslava Kuberu, který o tom, že Green Deal a elektromobilita je strašný průšvih a všechno bude drahé, mluvil už před spoustou let. Takže zkušený ekonom, který dokáže predikovat, musí samozřejmě pracovat i s takovou myšlenkou. Koneckonců vy sám byste dokázal do toho zákona napsat, prostřednictvím pana předsedajícího, třeba nějakou horní hranici, horní limit, že se budou zvyšovat, valorizovat, nejvýše však do výše 10 %. Ale takový úmysl zákonodárce, o žádném takovém úmyslu nevím. Takže to vám reaguji na ty roky 2007, 2008. Předvídat to lze, mělo by se to nějakým způsobem předvídat, ten zákon by byl jinak formulovaný.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Přesně na čas. Pan poslanec Kohajda, poté opět pan poslanec Haas a paní poslankyně Peštová. Máte slovo.
Poslanec Michael Kohajda: Vážené dámy, vážení pánové, dobré ráno. Já tady nemluvím často, jenom bych chtěl se odvolat v tom prvním na pana kolegu Haase, vaším prostřednictvím. Já si myslím, že je to právě Sněmovna, která rozhoduje, zda trvá, nebo netrvá stav legislativní nouze, a Ústavní soud jako takový tuto skutečnost sám neposuzuje. On se samozřejmě zabývá tou materií, jestli opozice měla dostatečně možnost přednést svoje argumenty a jestli nebyla krácena na svých právech. A já si myslím, tím, jak - ač jsme ve stavu legislativní nouze a ten legislativní proces je podstatně zkrácen, neodehrává se v tom standardním procesu, tak díky tomu, že celé toto jednání dnes trvá už x hodin a bude trvat možná několik dní, tak je jasné, že materiálně tady zkrácení ani opozice, ani koalice, nikdo z nás není. Tady se opakují podle mě čtyři základní argumenty, které jsme už slyšeli několikrát dokola, možná více polopaticky, ale my s těmi argumenty nesouhlasíme a bylo by fér, kdybyste přinášeli nové a další argumenty, jinak podle mého názoru nejste zkráceni na svých právech opozice.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. A poprosím nyní pana poslance Haase.
Poslanec Karel Haas: Děkuji mnohokrát. Já teď dokončím ty věcné aspekty, které se týkaly těch dvou derogačních, to znamená zrušujících, nálezů Ústavního soudu. Ta derogace tam byla provázena opravdu mimořádnými okolnostmi. Já shrnu, jak to tehdy probíhalo. Nebyl jsem tehdy poslancem, ale opravdu na dnešní schůzi jsem se s těmi nálezy seznámil, včetně kontroly v tehdejších sněmovních tiscích.
29. 10. 2010 byl v rámci tehdejšího úsporného balíčku doručen ten předmětný nález zákona Poslanecké sněmovně. 2. 11. v 15.19 byla tehdy svolána mimořádná schůze Poslanecké sněmovny. 2. 11. v 16.01, za 41 minut, byla ta mimořádná schůze zahájena. 2. 11., téhož dne, ve 20.45 bylo závěrečné, finální hlasování. Jinými slovy, tam já naprosto souhlasím s tím derogačním nálezem Ústavního soudu, protože to nebyl normální demokratický proces a práva tehdejší opozice nepochybně nebyla zachována.
Zdůrazňuji ten třetí aspekt. Kromě toho, že to probíhalo takto v rámci čtyř hodin a čtyřiceti pěti minut, celá legislativní procedura na straně Poslanecké sněmovny - odhlížím teď od Senátu - byla zrušena obecná rozprava o tom zákonu a tehdy mohla vystupovat pouze přednostní práva, to znamená, běžní poslanci, na rozdíl - a vidíte ten dnešní průběh - se tehdy obecné rozpravy vůbec nemohli účastnit.
A finalizuji, ten poslední aspekt tehdy byl na straně legislativní procedury v Senátu, kde v Senátu, protože to tehdy spadalo přesně do období senátních voleb a nástupu nových senátorů nebo té třetiny nových senátorů do jejich senátorských mandátů, tak tehdy ti zvolení, nově zvolení senátoři byli v zásadě vyloučeni nebo - řeknu - vyšachováni, to slovo používám v uvozovkách, z rozhodování o tom tehdejším Ústavním soudem zrušeném zákonu. To znamená, myslím, že ty okolnosti byly podstatně rozdílné od dnešního dne. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a poprosím paní poslankyni Bereniku Peštovou.
Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo, pane předsedající. Děkuji panu kolegu Haasovi, že aspoň tedy někdo konečně začal komunikovat věcně a můžeme se o tom bavit. V každém případě já si myslím, že ten scénář je úplně stejný. Rozdíl je v tom, že tam to chtěli udělat tím § 90 a neprošlo jim to, a proto zvolili - a zkrácené lhůty - a proto zvolili jiný způsob, za pár minut, jak jste říkal, a přišli s tím nouzovým stavem.
Vy jste ten princip chtěli udělat stejný, akorát že právě jste se nedomluvili s opozicí. Když opozice řekla, že nepřistoupí na zkrácené lhůty v tom § 90, tak jste přišli s tím, že máte nouzový stav. A najednou jste si vymysleli, že by to způsobilo hospodářskou škodu. Takže ten scénář bych řekla je úplně stejný, akorát že možná trošičku jinak komunikovaný. Z mého pohledu. Možná že mi to vyvrátíte.
Když si vezmu, jak rychle šel ten váš nebo... ty zákony ve své podstatě šly nějak obdobně rychle. Tam jste jmenoval, že to šlo v říjnu, pak se to dostalo na plénum, nebo respektive než to dostalo plénum, tak jsme byli někde v listopadu. Tady je to obdoba - 15. až 17. února, mezirezort, 18. 2. to schvaluje per rollam vláda, vůbec nechápu, jak se vypořádali s mezirezortem, o víkendu, asi jsou supermani, nevím, jak to... nebo opomenuli ta připomínková místa, která by jim dala zásadní připomínky. To bohužel nejsem schopná hodnotit, musela bych se podívat do nějaké vypořádací tabulky. Ale v každém případě hned nato je vyhlášen nouzový stav legislativní, právě proto, že nedošlo k té domluvě, to znamená na té devadesátce a zkrácených lhůtách, no a už jsme tady v tom nouzovém stavu. Takže já si myslím, že ten scénář je úplně stejný.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. A další přihlášenou je paní poslankyně Margita Balaštíková, poté pan poslanec Nacher a poté paní předsedkyně Schillerová.
Poslankyně Margita Balaštíková: Ještě, snad už naposledy, kolegové. Já jsem ráda, že se teď začínají zúčastňovat kolegové, kteří po právní stránce k tomu mají co říct. A já si tedy dovolím říct jednu věc. Tím, že pan ministr práce a sociálních věcí a pan premiér neustále ještě v prosinci, bohužel i v lednu hovořili a svým vystupováním vyvolali ve starších občanech to legitimní očekávání, nezlobte se na mě, tak to zkrátka je, oni to pokazili. To je jedna věc. Takže to legitimní očekávání naplněno je a předvídatelnost - já jsem to tady ukazovala na té časové ose. Vy jste mohli předpokládat, a pan kolega, pan doktor Kohajda, je členem i rozpočtového výboru. Já jsem tady na té časové ose ukazovala, kdy jsme jako členové rozpočtového výboru byli i seznámení s tou předpokládanou inflací a tím vším. Takže vy jste tohle, pokud byste o tom uvnitř vaší koalice hovořili, vy jste to předpokládat mohli. A teď, nezlobte se na mě, teď to zakrýváte za něco úplně jiného. Vyjadřuji se pouze tady k této věci. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan poslanec Patrik Nacher. ***
