(7.50 hodin)
(pokračuje Vladimír Zlínský)

Pravda je taková, že jsou to pouze odhadované náklady, ta cena zatím nebyla stanovena. Náklady na provoz, to znamená náhradní díly, munice, výcvik pilotů, palivo - 12 miliard ročně. Náklady na úpravu letiště a technického zabezpečení - 10 miliard korun. Všechno odhadované náklady. Náklad na koupi moderních BVP švédské výroby - odhadováno 50 miliard korun. Vedle 10 miliard ze státního poslal český obranný průmysl Ukrajině zbraně a vybavení za dalších 30 miliard korun. Dohromady i s dary komerčních subjektů dostala Ukrajina podle premiéra 89 tanků, a to jsou oficiální údaje, není to nic tajného, 226 obrněných vozidel, 38 houfnic, obranný průmysl dodal také 33 salvových raketometů, posléze byla i dodávka půldruhého milionu kusů munice, z toho 60 000 raket. Poradce pro národní bezpečnost Úřadu vlády Tomáš Pojar uvedl, že zboží zhruba za 40 miliard korun na dodání stále čeká.

Opět zmíním pana Daniela Münicha, jeho zajímavou myšlenku, kdy budu citovat: "Jde o to, aby se co nejvíce lidí zapojilo do práce a odvádění pojistného, hlavně u mladších generací je k tomu velký prostor." Konec citace. Zamysleme se nad tím, co tím chtěl pan Münich říci. Já nechci vykopávat tu válečnou sekeru mezigeneračního sporu, já jsem o tom tady včera hovořil, že by to nebylo vhodné v této situaci, nicméně se nad tím zamysleme, jestli i tady není částečně zakopaný pes.

Institut legislativní nouze byl do ústavy přijat pro případy velmi výjimečných situací, které mohou nastat. Bylo to tady několikrát řečeno - válečný konflikt, neobsazení některých ústavních postů - ale nikoliv pro případy oprávněné valorizace důchodů. Žádám vládu, aby si nebrala jako rukojmí své rozpočtové neschopnosti starobní a invalidní důchodce, měla by je podpořit a neposlat do dluhové pasti.

Prezidentskou volbou skončilo období, kdy se vláda ještě pokoušela předstírat, že plní volební sliby. Vládní koalice dostala na Hrad svého koně a vzápětí nato vyhlásila stav legislativní nouze, aby mohla autoritářským způsobem prosadit zákony, které vyvolají odpor veřejnosti. Pokus protlačit snížení valorizace takzvanou legislativní nouzí totiž není nic jiného než bezostyšný podraz na voliče. Ještě před pár měsíci premiér Petr Fiala i ministr práce Marian Jurečka tvrdili, že se na valorizace sahat nebude. Jenže dříve, než proběhly prezidentské volby a důchodci hodili do volebních uren hlas pro kandidáta, kterého podpořila koalice SPOLU, došlo takříkajíc k malé nehodě. Voličům v lednu vznikl nárok na zvýšení důchodů.

Nechce se mi věřit, že se vláda rozhodla tuto patovou situaci řešit tak neobratným a dalo by se říct až brutálním způsobem - stavem legislativní nouze. Kde je slušnost, kterou tolik zdůrazňoval a zdůrazňuje pan premiér? Slušný není ten, kdo mluví uhlazenými slovy, to nestačí. Slušný je ten, kdo dodržuje pravidla hry a nedopouští se úskoků. Kolik předvolebních slibů už vláda porušila? Slib, který dala důchodcům, je pouze jedním z dlouhé řady slibů, které vyslovila plně si vědoma toho, že je nikdy nesplní. Vy, koaliční politici, ve volebních letech jste se vymezovali proti našemu hnutí SPD i hnutí ANO. Tvrdili jste, že jsme populističtí a neslušní, zatímco vy budete jiní, mnohem lepší. Co děláte teď? To není postup na samé hraně ústavnosti? Není to neslušnost a populismus? Chápu. Státní kasa je prázdná. Avšak pokud jste chtěli sáhnout na důchody, měli jste to udělat včas, nikoliv až ve chvíli, kdy lidem nárok vznikne a počítají s penězi, které jim v době turbulentní inflace pomůžou.

Pokud chcete snižovat důchody, budiž, je to vaše právo, ale nesmíte to dělat nepředvídatelně, ve stavu legislativní nouze, v ideovém chaosu a ze dne na den. Musíte včas lidem vzkázat, že má smysl spořit a že rodina má opět hodnotu a je důležité mít děti. Dát jim šanci, aby děti uživili. Místo toho vytváříte skupinu občanů, kteří navzdory tomu, že celý život poctivě pracovali, budou někteří z nich umírat v bídě, nebo dokonce na ulici, protože se pro ně bydlení stane luxusem. Co přijde dál? Jaký bude budoucí vzorec výpočtu valorizace důchodů, pokud bude inflace dále akcelerovat? Jaká bude nová koncepce důchodového systému? V kolika letech budou mít budoucí důchodci nárok na důchod, pokud vůbec? Jaké budou motivační prvky k tomu, aby lidé neodcházeli do předčasného důchodu, ale naopak pracovali co nejdéle, pokud budou schopní a zdraví? Jak chcete podpořit porodnost, pokud vůbec? Kdo z vaší vlády vystoupil a jasně řekl, že se blížíme demografické krizi a k velkým ekonomickým problémům v dohledné budoucnosti, i kdyby nebyly žádné jiné krize? Že pokud se nám nyní podaří zvýšit porodnost původního obyvatelstva, tak bychom mohli v budoucnu opět nastartovat obrat k lepším zítřkům našeho národa, naší kultury a populace? O tom je třeba vést celonárodní diskusi, nikoliv nařizovat a vše tlačit v co nejkratší zákonné lhůtě, a tím rozeštvávat už i tak atomizovanou a rozštěpenou společnost. A toto považuji za hlavní nebezpečí protlačování návrhu tohoto zákona v režimu legislativní nouze. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců SPD.)

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji. A nyní s nyní se s přednostním právem přihlásil pan ministr Šalomoun. Pane ministře, prosím.

 

Ministr pro legislativu ČR Michal Šalomoun: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, já bych tady ve stručnosti asi zareagoval na nějaké společné jmenovatele, které jsem zde zaslechl, a v podstatě se budu asi výhradně věnovat tomu společnému jmenovateli, že je vláda liknavá a díky této liknavosti že to v zásadě hendikepuje vládu v tom, aby využívala nebo iniciovala tady tuhle zrychlenou proceduru. Objevilo se to tady vlastně ve vystoupení mých předřečníků, kdy pan poslanec Koten uváděl, že je tady jakési subjektivní zaváhání na straně vlády, paní poslankyně Maříková, že vláda zaspala a že si za to vláda může sama. Pan poslanec Kettner říkal, že k nějakému řešení mělo dojít, ale nedošlo. Pan poslanec Síla, že vláda nedělala nic, aby vlastně využití toho institutu legislativní nouze předešla, že ji to vlastně neopravňuje iniciovat tuto proceduru. Pan poslanec Zlínský potom uváděl i citaci Marka Antoše - zde jenom malá oprava: Marek Antoš není ústavní soudce, je to ústavní právník, to ano - který vlastně se měl vyjádřit nějak v tom smyslu, že když vláda nedělala nic, pak vlastně nemůže iniciovat tuto zrychlenou proceduru.

Já si myslím, že to tak není. A ten důvod, proč si to myslím, vlastně vyplývá ze dvou nálezů Ústavního soudu, které se týkaly přijímání pandemického zákona, jednak pandemického zákona toho původního, pak vlastně i té novely, kterou už přijímala tato Sněmovna. A když se původně přijímal pandemický zákon, tak vládla Babišova vláda a tehdejší ministr zdravotnictví, tuším, že to byl Adam Vojtěch, ten zákon vlastně nachystal. On byl v Poslanecké sněmovně, ležel tu několik měsíců, možná dokonce rok, a jak probíhala pandemie, tak Babišova vláda ji manažerovala způsobem opakování nouzových stavů, až jednou se to vlastně zaseklo a bylo potřeba pandemický zákon přijmout velmi rychle, a proto byl potom v tom stavu legislativní nouze předložen. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP