Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní tedy vystoupí pan poslanec Zlínský a já bych vás, kolegové, požádala, abyste se drželi tématu, a to je, že posuzujeme podmínky pro projednání tohoto tisku ve zkráceném jednání. Tak, prosím, máte slovo.

Poslanec Vladimír Zlínský: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené dámy a pánové, já bych nejprve reagoval na paní předsedající. Já se na to budu dívat samozřejmě svým pohledem lékaře na tento problém, takže beru to trochu více zeširoka, ale zase netvrdím, že bude to mé vystoupení nekonečné, tak bych vás chtěl poprosit o to, abyste ke mně byli shovívaví, že můj pohled vychází z mé odbornosti. Vy, kteří sledujete nebo posloucháte má vystoupení, víte, že hovořím trošku jinak než ostatní. Nebude to jinak ani v tomto případě, takže bude to trošku možná víc kontroverzní než v jiných případech.

Jakékoliv řízení v otázce zákonných změn v oblasti systému důchodů, a to včetně změn valorizace, jednoznačně vyžaduje pečlivou a dlouhodobou diskusi na půdě parlamentu České republiky a také ve všech zainteresovaných parlamentních výborech. Já tady budu jmenovat aspoň některé z nich: je to výbor sociální, hospodářský, zdravotní, rozpočtový, ústavně-právní, případně dalších, a nikoliv jednání ve zkráceném režimu. Já se tedy pokusím toto zdůvodnit ze svého pohledu.

Zajisté dochází vzhledem k závažným demografickým změnám s úbytkem původního obyvatelstva k nutnosti vypracovat nový důchodový systém, který bude životaschopný i v situaci očekávaného nárazovitého přechodu Husákových dětí do starobního důchodu, a to se uděje mezi lety 2040 a 2050. Bohužel tady dojde k souběhu dvou nepříznivých okolností: na jedné straně k poklesu počtu práceschopného obyvatelstva, tedy plátců odvodů, protože se do produktivního věku dostanou početně slabé generace narozené na přelomu tisíciletí, a na straně druhé dojde k odchodu do penze silné generace Husákových dětí ze sedmdesátých a osmdesátých let. Z pohledu důchodové finanční bilance se obě negativa bohužel začnou od páté dekády, to znamená zhruba kolem roku 2040, po dobu asi dalších cirka dvaceti let, to znamená cirka do roku 2060, výrazně kumulovat. Ale již po roce 2030 se očekává trvale mnohem rychlejší růst výdajů na důchody. Tento nelítostný fakt bude klást před jakoukoliv vládu nepříjemný a nepopulární úkol se s touto neodvratnou situací nějakým způsobem vypořádat. Proto je nutná celospolečenská diskuse při jakémkoliv zásahu do důchodového systému s hledáním konsenzu a s rozložením nepříjemných dopadů této skutečnosti na všechny vrstvy naší společnosti.

Neuvážené kroky vlády potom vedou k radikalizaci společnosti, kdy jsou stavěny proti sobě jednotlivé skupiny společnosti - mladí kontra staří, pracující kontra důchodci, důchodci s nízkými příjmy kontra důchodci s o něco vyššími příjmy, pravice kontra levice a mohl bych dále pokračovat. Výsledkem nedohody může být velká celospolečenská katastrofa v blízké budoucnosti, protože pokud nějakým způsobem nedojde k tomu, že generace Husákových dětí nevymře, což je tedy nadsázka, potom bude vzhledem k velkému procentnímu zastoupení v populaci mít velkou volební sílu v případě zachování systému demokratických voleb. Už nyní mě napadá řešení, kterému zavdává precedens navrhované snížení valorizace důchodů, že bude nutné tyto demokratické principy omezit z důvodu možných katastrofálních hospodářských škod, ke kterým povede vyhovění požadavkům této armády zoufalých občanů.

Teď se na to podívám trošku z pohledu zdravotnictví. Více než 90 % osob starších sedmdesáti let trpí jednou nebo více chronickými nemocemi. Já je tady mám vypsány, samozřejmě nebudu je číst, ať vás s tím neobtěžuji, nicméně tady zmíním onemocnění srdce, onkologická onemocnění, onemocnění endokrinologická, což je - největší metla je diabetes mellitus neboli cukrovka. A hlavně tady bych zmínil jednu věc, a to je to, že dochází k nárůstu neurodegenerativních onemocnění a u starých lidí jsou to různé formy poruch paměti, demence, deprese, známá Alzheimerova choroba, případně Parkinsonova choroba a podobně, takže to povede k velkému náporu na zdravotnický systém. A již nyní se potýkáme s nedostatkem zdravotnického personálu, kdy nejsou mladí lidé ochotní pracovat ve fyzicky, a hlavně psychicky náročných povoláních s mnoha přesčasy a nočními směnami. A já se ptám, kde vezmeme tolik odborníků? Samozřejmě to vyplývá z těch nemocí, které jsem uvedl, to znamená, to budou odborníci na geriatrii, onkologii, neurologii, kardiologii, diabetologii.

Nechci strašit, ale pokud se nic zásadního nezmění, každá další generace mladých lidí bude zhýčkanější a nebude ochotna postupovat nepříjemnosti náročných povolání. A to nechci ani otvírat otázku jejich schopností kvalitně a efektivně vykonávat tak citlivou a důležitou činnost, jako je péče o zdraví populace. Nedovedu si představit tuto armádu nemocných důchodců čekajících několik dní na vyšetření u několika zbývajících přeživších lékařů, kteří budou muset povinně pracovat do své smrti. Podotýkám, že je to nadsázka. Jednoznačně naroste finanční náročnost zdravotní péče, a to jak kvantitativně, tak kvalitativně s rozvojem léčebných a diagnostických metod. Rád bych věřil, že už nebudeme téměř potřebovat živé lékaře, vše vyřeší umělá inteligence a lékař na dálku prostřednictvím telemedicíny. Pravděpodobně nás čekají všechny, co zde sedíme, krušné chvíle, ať už budeme v budoucnu politici, občané, pacienti, důchodci či lékaři a zmíněné doby se dožijeme.

Z toho pohledu se jeví jako zcela sebedestruktivní, že se v předchozích letech nevěnovala pozornost zvýšení porodnosti původní populace a spoléhalo se naivně na migraci, která měla plnohodnotně nahradit původní populaci, než dojde k jejímu zmizení skrze vymření a asimilaci s příchozími lépe či hůře kompatibilními migranty. Ba právě naopak, je zpochybňována role klasické rodiny a podporovány sexuální menšiny s atypickým chováním, které většinou k reprodukci lidského rodu nevede, nebo je podporováno přímo uvažování, že nemít děti v populacích vyspělých zemí přímo pomáhá chránit ekosystémy na planetě Zemi. Paradoxně ty generace, které propagují výše zmíněné myšlenky, budou konečnou obětí svých bludů, ale proces bude již nevratný a nezastavitelný. Je otázkou, odkud pramení tato iracionalita lidského uvažování a chování. Nelze vyloučit i určitý sebedestrukční proces, který se spouští u populací, zejména u jejich společenských elit, které nejsou vystaveny potřebnému existenciálnímu stresu, tedy jakési degeneraci racionálního uvažování z důvodu života v blahobytu, kdy každá následující generace je touto negativní vlastností postižena více než generace jejich rodičů, jak se tento blahobyt postupně během let zvyšuje.

Já tím samozřejmě nechci říci, že bych si přál, aby populace nežila v blahobytu, a taky netvrdím, že populace žijící v bídě jsou ty nejlepší a nejvíce racionálně uvažující. Pokud to tak je, ale to není jisté, potom předpokládané těžké časy s existenciálními problémy by měly toto racionální uvažování u následujících populací opět obnovit. Pravda je taková, že v krizových situacích se lidské skupiny a společnosti dokážou semknout a nějakým způsobem i velké obtíže překonat a přežít s tím, že předají svůj genetický materiál, svou kulturu a zvyky dalším generacím. Pokud se to nepodaří, potom další variantou je zánik kultury a případně i genu a překrytí jinou kulturou i geny. Bohužel, tato varianta, která se v minulosti několikrát opakovala, a bylo by bláhové si myslet, že nastal konec dějin a co se stalo mnohokrát, se již nemůže opakovat.

Výše uvedený text z mého pohledu jasně ukazuje, že jednání Poslanecké sněmovny České republiky ve zkráceném režimu v žádném případě se nemůže týkat tak důležité a komplexní problematiky, jako je valorizace důchodů, a totéž platí pro celkovou důchodovou reformu, která s valorizací důchodů úzce souvisí. Rozdělení společnosti zvolenou strategií protlačení změny důchodového zákona jednoznačně velmi ztíží jakoukoliv smysluplnou diskusi o této mimořádně ožehavé, ale potřebné reformě. Využití institutu zkráceného jednání považuji z tohoto důvodu za neopodstatněné, a proto ho nepodpořím. Děkuji za pozornost. ***