Sporné oblasti jsou dvě: otázka rozšíření osobní působnosti zákona o anonymní podání a druhá sporná rovina je rozšíření věcné působnosti zákona o přestupky.

K osobní působnosti zákona a k anonymům. Slíbil jsem věcnou argumentaci. Věřím, že věcná argumentace je i hodnotová, neprávní argumentace. Takže proti rozšíření - já jsem úplně jednoznačně proti rozšíření osobní působnosti zákona o anonymní oznámení a první můj důvod, ač jsem právníkem, není právně hodnotový, a já ho uvedu řečnickou otázkou. Co myslíte, že potřebuje naše země, Česká republika v roce 2023? Já si tedy osobně myslím, že potřebuje namísto anonymních oznamovatelů lidi, a teď z jakékoliv části politického spektra, ať od kolegů tady, nebo od kolegů tady (Ukazuje.), od lidí na ulici, od lidí ve firmách, od lidí ve veřejných institucích, kteří se nebojí postavit za svůj názor, ten názor veřejně artikulují a za tím názorem jsou schopni stát. Anonymů se nezbavíme. Anonymy jsou, prosím vás, tak staré, jako je lidstvo samo. Možná se dřív udávalo vytesáním na kámen a posláním toho kamene někam, nebo výstřižky z novin. Anonymy byly, jsou a budou, ale hrozně moc prosím, aspoň je nestavme na piedestal zákona. To bude první zákon, kde postavíme na piedestal princip anonymních oznámení v České republice v roce 2023. Pro mě úplně nepochopitelné. To je ten první, hodnotový argument.

Druhý argument - právní. Jádrem zákona je mimo jiné zákaz jakýchkoliv odvetných opatření, a nejen proti oznamovateli samotnému, ale kdo máte ten návrh zákona načtený, tak víte, že ta ochrana se vztahuje na hrozně široký okruh osob, kromě oznamovatele samotného na jeho osoby blízké, na jeho firmy, ve kterých je osobou ovládající, na jeho kolegy, na jeho případné zaměstnance, na opravdu široký okruh osob. Tak co je za právní logiku, že voláme po anonymních oznámeních, když jedním z jádrových prvků zákona je zákaz před jakýmikoliv odvetnými opatřeními? Tak buď věříme normě, kterou připravujeme, buď věříme zákazu odvetných opatření, a pak tam nepotřebuji z právní logiky ochranu anonymů.

A třetí je společný, já ho nazývám sám pro sebe antibyrokratický argument. Uvedu vám pár čísel. I po zúžení o soukromé subjekty, což jsem rád, že o rozšíření na soukromé subjekty snad už nikdo neuvažuje, aspoň chci tomu věřit, tak prosím vás, řada z nás tady působí v samosprávě. Já jsem teď začal čtvrté volební období jako řadový zastupitel obce. Obcí, na které dopadne zákon, to znamená obcí nad 10 000 obyvatel, je v České republice cca 130. Ono se to mění podle toho, jak jsou právě obce na hranici kolem 10 000 obyvatel. Veřejných zadavatelů NENu, v národním identifikačním řeknu rejstříku veřejných zadavatelů, je cca 1 900. Na všechny tyto subjekty my házíme tu nemalou byrokracii, která je s evidencí oznámení spojena. Tak prosím vás, nedělejme to!

Čísla z důvodové zprávy, která se týkají Ministerstva spravedlnosti, máte v důvodové zprávě. Jenom na Ministerstvu spravedlnosti - ukázka, co se stane. My všichni chceme nepochybně snižovat byrokracii této země, ale jenom vznik samostatného útvaru Ministerstva spravedlnosti, aby ministerstvo splnilo ty úkoly, které vyplývají ze zákona, je útvar o deseti nových zaměstnancích, roční personální náklady 6 až 7 milionů korun a provozní náklady na funkčnost, na maintenance včetně údržby oznamovacího systému, 10 milionů korun, číslo, které prosím vás není z mé hlavy, jsou to tvrdá data Evropské komise, když Evropská komise dělala dopadovou studii návrhu směrnice v roce 2019. Roční náklady veřejného i soukromého sektoru - a podtrhuji, roční, ne jednorázové náklady - spojené s whistleblowingem - Evropská komise, ne Haas tady soukromě, můžete si to dohledat v legislativních materiálech Evropské komise - se odhadují na cca 1,35 miliardy eur ročně. To znamená, v Evropské unii vyhodíme na whistleblowing 1,35 miliardy euro každý rok fungování whistleblowingu. To je k anonymům a sada tří argumentů: hodnotový, právní a antibyrokratický.

Co se týká věcné působnosti zákona a rozšíření na přestupky, tady to budou v zásadě pouze právní argumenty. První: prosím vás, i přestupky mají skutkové podstaty. Jestli se domníváme, že někomu zjednodušíme, a teď se na to snažím koukat očima oznamovatele, ale i očima konkrétních zaměstnanců veřejných institucí nebo soukromých institucí, kteří budou posuzovat důvodnost zákona, i přestupky mají skutkové podstaty. To znamená, zákon nebude chránit každého, kdo napíše jakýkoliv, a teď zase to řeknu v uvozovkách, blábol. I to oznámení musí směřovat na některou z věcných kategorií zákona: trestné činy, speciální sektorové normy Evropské unie, zejména z oblasti finančnictví a ekonomiky, a případné speciální předpisy. Ale pokud tam zahrneme přestupky, ten oznamovatel nemůže napsat cokoliv, on to oznámení musí pasovat do některé ze skutkových podstat přestupků. Takže domnění, že rozšíříme věcnou působnost zákona o přestupky a někomu tím zjednodušíme práci, je úplně liché - zesložitíme práci.

Hned se dostávám k tomu úplně konkrétnímu argumentu. Úprava trestných činů je v České republice koncentrovaná. Skutkové podstaty trestných činů máme - teď to řeknu velmi zjednodušeně, odhlížím od výjimek - shrnuty v jednom jediném zákoně, v trestním zákoníku. Úprava přestupků: neexistuje žádné oficiální číslo, já jsem o tom diskutoval s panem náměstkem ze spravedlnosti a neexistuje žádné konkrétní číslo. Já jsem se pokusil, protože máme už v dnešní době spoustu právních informačních systémů, dohledat, v kolika právních předpisech, zákonech této země máme skutkové podstaty přestupků. Zákonů, které upravují přestupky v této zemi, je zhruba 290 až 340. Takže jak oznamovatelé, tak ale zejména zaměstnanci - to jsou konkrétní lidé, to nejsme my poslanci, to nejsou ty neziskové organizace, takže konkrétní zaměstnanci ve veřejných institucích, v soukromých firmách - budou muset posuzovat více než 300 právních předpisů, jestli je, nebo není oznámení důvodné.

Tím se dostávám k poslednímu právnímu argumentu u přestupků. Chybné - a teď zdůrazňuju, i nedbalostně chybné, tam není znak skutkové podstaty úmyslného zavinění - takže i nedbalostně chybné posouzení důvodnosti oznámení ze strany konkrétního zaměstnance bude přestupkem, za který konkrétní zaměstnanec, ne nikdo z nás, ne nikdo z těch neziskových organizací, kterých si vážím, ale které nám tuto nesprávnost navrhují, tak bude moci být potrestán za přestupek, že chybně nebo vadně, nesprávně posoudil důvodnost podaného oznámení.

Ze všech těchto důvodů vás velmi prosím, podpořme návrh zákona, jak byl připraven Ministerstvem spravedlnosti, případně se záchranným pozměňovacím návrhem kolegy Marka Bendy. Děkuju mnohokrát.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Další v pořadí v rozpravě vystoupí paní poslankyně Štefanová, připraví se pan poslanec Dufek.

Mezitím načtu jednu omluvu: omlouvá se pan ministr Bartoš od 12 hodin z pracovních důvodů.

Paní poslankyně, máte slovo.

Poslankyně Iveta Štefanová: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych se znovu tady za SPD vyjádřila k tomu předloženému návrhu zákona o ochraně oznamovatele a nějakým způsobem znovu shrnula naše stanovisko.

Předložený návrh, jak je, SPD podporuje. Opakovaně jsem se tady v tomto směru už vyjadřovala. Důležité je, co je podstatné na tom návrhu, co nám vlastně přináší, a to je to vytvoření bezpečných kanálů pro oznámení, včetně možnosti i zcela anonymního oznámení. Toto vnímáme jako pozitivní protikorupční opatření a rozhodně toto podporujeme. Víceméně se to na místech, kterých se to týká, těch povinných subjektů, se to nějakou formou nebo v nějakém rozsahu už nyní děje, takže ten návrh v podstatě přináší jenom tu povinnost a nějaká určitá pravidla.

Co se týká pozměňovacích návrhů, předložený zákon jako takový nám připadá dostatečný. Zahrnutí oznámení i všech přestupků by podle mě mohlo vést k určitému zahlcení nebo přílišnému zahlcení systému i vlastně následně složitému posuzování důvodnosti. Omezení přestupku se škodou nad 100 000 je pro nás varianta, která je schůdnější nebo více vhodná.

Co se týká anonymity, ta tady podle mě zaručena je. Návrh přináší možnost i zcela anonymního oznámení. To, zda se tím ta pověřená osoba bude, nebo nebude zabývat na základě znění toho oznámení, bych nechala v gesci povinného subjektu. ***