(12.30 hodin)
(pokračuje Vladimíra Lesenská)
Pedagogická komora již delší dobu upozorňuje na toto násilí, které je pácháno na učitelích, a nás politiky vyzývá, abychom tento problém řešili. Nejedná se o žádné legislativní novum, na Slovensku učitelé mají status chráněných osob, a tento návrh je vlastně velmi podobný s tím, že tady u nás by učitelé byli úřední osobou. SPD se k návrhu přidává a bude ho podporovat.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Další vystoupí paní poslankyně Oulehlová, připraví se pan poslanec Kohajda. Paní poslankyně, prosím, máte slovo.
Poslankyně Renata Oulehlová: Dobrý den, vážené kolegyně, vážení kolegové, pane předsedající, páni ministři, já bych spíš to pojala tak ze zkušenosti bývalé starostky, nyní místostarostky města, kde jsou bohužel sociálně vyloučené lokality. Naši učitelé se opravdu mnohdy dostávají do svízelných situací jak ze strany dětí, tak bohužel i ze strany rodičů. My jako město jsme dokonce zajistili jakousi - jmenuje se to dohledová služba, která vlastně je už u vstupu do škol, aby se zachytila první rizika, co se může přihodit. Bohužel jsem musela řešit i situace, které by do školy vůbec neměly patřit, a to byla třeba před celou třídou facka panu učiteli. Musela jsem i řešit a obrátit se i na Českou školní inspekci, kdy vnikla rodina jednoho problémového žáka do čtvrté třídy a chtěla si to vyřizovat s konkrétními dětmi. A když je paní učitelka vykázala, tak si ještě ta rodina právě stěžovala na České školní inspekci. Bohužel byl závěr takový, že by se měla paní učitelka omluvit. V tu chvíli jsme se jako rada postavili za paní učitelku. Ale nemusí být ve všech městech shoda na tom, že musíme chránit ty slušné proti těm, co křičí.
A já jenom chci opravdu apelovat na to, že učitel, a nejenom učitel, ale i vlastně všichni zaměstnanci školy musí také mít na svou práci klid, musí mít důstojné pracovní prostředí, protože ono i třeba natáčení učitelů, teď myslím ze strany rodičů, protože při hodině asi to snad už možné není, a různé vlastně nátlaky - opravdu je to těžké. Učitelé nejsou. Je to důležité, zodpovědné zaměstnání a je nesmírně důležité, aby cítili i od nás, od zákonodárců, že za nimi stojíme, že si jejich práce vážíme, ale hlavně že je chceme ochránit před těmi, kteří asi by potřebovali možná znovu projít základním vzděláním, aby si osvojili, co vůbec se v životě může a nemůže. Takže já moc se přimlouvám za to, abychom se postavili na ochranu učitelů. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji pěkně. Nyní vystoupí pan poslanec Kohajda, připraví se pan poslanec Kettner. (K řečnickému pultíku přistupuje poslanec Kettner.)
Ale ještě vás přeruším, protože máme tu dvě faktické poznámky. Takže první vystoupí paní poslankyně Adámková.
Poslankyně Věra Adámková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych jenom, vážené dámy a vážení pánové, chtěla doplnit svoji ctěnou kolegyni poznatkem z reálu. Naši pedagogové, jak dobře víte, přes naše snahy nejsou úplně dobře oceněni, to víme všichni, a bohužel upadá taková ta úcta k pedagogům, v které pravděpodobně starší generace byla vychovaná, ale to už dneska se příliš nenosí. Musím říci, že mám několik vlastních zkušeností, kdy v době pohotovostní služby byl přivezen pedagog ze střední školy, upozorňuji, nikoliv nějaké jiné, kde neohodnotil studenta tak, jak si student přál, protože mu hrozilo pravděpodobně nějaké propadnutí a podobně, a udeřil jej globusem. Skončilo to na chirurgii šitím a podobně. Další věc je kopnutí těhotné pedagožky žákem deváté třídy, opět přivezena do nemocnice. A to není seriál, to je opravdu fakt, který se stal, u kterého jsem byla.
A já velmi prosím a doufám, že negativní stanovisko, které jsme si vyslechli od vlády, není proto, že tento návrh podává pan Babiš a pan Juchelka. Pevně doufám, že budete velmi pečlivě zvažovat své rozhodnutí, protože naši pedagogové, uvědomme si, nejsou ani dobře ohodnoceni finančně a dostávají se - a je to věc společnosti, prostě bohužel, která si myslí, že si může dovolit všechno, což bychom měli ukázat, že ne - dostávají se do ohrožení vlastního zdraví, a to může být tedy i ohrožení života. Velmi prosím, abyste zvážili své rozhodnutí, protože by bylo dobré se tomuto tématu věnovat a opravdu pedagogům přiznat jejich velmi důležité místo v naší společnosti. A jestliže tam nebudou cítit alespoň tuto oporu, je to opravdu skupina lidí, kteří jsou vlastně bezmocní v té třídě. Oni nemohou ovlivnit, kdo do školy vlastně přijde. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, paní poslankyně. Nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Brázdil a bude následovat pan poslanec Lang.
Poslanec Milan Brázdil: Děkuji za slovo. Já bych ve své faktické vystoupil jenom v tomto ohledu. Přeji to všem učitelům, aby byli ochráněni, nicméně ta zkušenost, která je od záchranářů - my jsme takhle trošku zvýšeně chráněni - dámy a pánové, ono to nefunguje. Často samozřejmě řeknete: Ano, tak vy jezdíte ale tam, kde je setřené vědomí, to jsou lidé opilí, pod fetem různým a podobně, tam je logické, že to nefunguje. Ale také výjezdy, které jsou do rodin, kdekoliv, kde by měla být normální atmosféra, prostě my to nemáme napsané na čele: Pozor si dej, neútoč, budeš možná víc potom potrestán. Ono to fakt nefunguje. Pokud by to mělo fungovat, tak by to muselo dostat velkou popularitu a nějakým způsobem to do společnosti vtisknout, aby se útočník v ten moment zabrzdil, řekl: Aha, já možná budu mít vyšší trest, pak by to trošku smysl mělo. Ale znovu říkám, my, záchranáři, nebo já, 33 let, nefunguje to a de facto proto jsme také školeni v tom, abychom se uměli bránit, a máme nějaké školení sebeobrany a i nějaké prostředky, takže samo o sobě: dobrá myšlenka, jistě, fajn, ať to projde, ale ono to nefunguje moc.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Lang.
Poslanec Hubert Lang: Děkuji, pane předsedající. Tak jsem původně vystupovat nechtěl, ale mám osobní zkušenost. Tři roky jsem pracoval na střední průmyslové škole jako vychovatel, což je tedy první pedagogický pracovník. Jsou to ti pracovníci, kteří teď dostali trošku naloženo, protože vlastně by se jim neměl zvedat plat, a jakákoliv ochrana pedagogických pracovníků obecně v dnešní době, já určitě za to budu plédovat. A pokud by se to dostalo do nějaké další rozpravy, v tom případě jsem připraven i přihlásit se do klasické rozpravy.
Řeknu vám příklad na sobě. Když vám osmnáctiletý pubertální student objedná za 1,5 milionu korun hodinky na dobírku, přijde vám papírek, že si je máte vyzvednout na poště, potom musíte pouze tedy podat trestní oznámení, abyste to nemusel platit. Když vám na střední průmyslové škole roztočí další pubertální student na osmipatrovém internátu všechny kohoutky s hydrantem a vyplaví vám celý internát, když vám další student nepovedený vyhrožuje, vesměs kolegyním, protože na těch internátech byste chlapa pomálu pohledal, protože jsou poměrně špatně zaplacení, a některé nevychované děti z rodin jsou na těchto školách a absolutně nic nerespektují - když vám strkají do zámku vychovatelny sirky, abyste nemohl otočit klíčem, když vám dají nad dveře pytlík s moukou, jak otevřete dveře, vypadne vám na hlavu, to jsou reálné případy dnešních středních průmyslových škol. Když jsem tam před pětatřiceti lety byl sám jako student, dneska ti vychovatelé, kteří už jsou v penzi nebo už jsou po smrti, by se opravdu divili, jaké máme dneska studenty. ***
