(15.20 hodin)
(pokračuje Andrej Babiš)
Začnu s neformálním summitem v Sibiu, budoucností EU za rumunského předsednictví v Radě v květnu 2019. Na to si dobře pamatuju, protože tam Rumunsko, to bylo takové neformální - summit jak tady na Hradě, když tady si to vzal Macron - a tam bylo vidět to pokrytectví, jak jsme tam seděli, vyšli jsme ven potom a tam byli lidi a nás vítali. A říkám: zeptejte se Angely, proč nejste v Schengenu - Rumunsko - proč čekáte osm, devět let. Tak to tam neodznělo. A tam to začalo, to znamená půl roku předtím, než se Ursula von der Leyen stala předsedkyní Komise a stanovila si jako první ze svých šesti politických priorit pro následujících pět let to, že se Evropa má stát prvním klimaticky neutrálním kontinentem.
Angela Merkelová nás tehdy s lehkou ironií vyzývala, abychom se na celou věc dívali více realisticky. Ptala se, kde vezmeme energii, kterou potřebujeme v průmyslových regionech, kde často není dost slunce ani větru, a už rozhodně ne po celý den a noc pro nepřetržité provozy. Žertovala Angela, že uhlík je jedním ze tří prvků, z nichž se převážně skládá organický svět, a oxid uhličitý produkují i krávy, když prdí. Taky kvůli tomu nepřestaneme jíst guláš, říkala. No, ale mýlila se, jak to vypadá. To bylo roce 2019, že ano, říkala. Bylo to ovšem naposledy, kdy jsem slyšel Angelu Merkel takto žertovat. O tři roky později, když se už příliš nechtěla bavit, ani její spoluobčané, že jsou často odkázáni na obědy ve vegetariánských školních či závodních jídelnách. A dneska jde o to, aby možná i ty krávy, a pevně doufám, že nizozemští farmáři budou úspěšní a že to převálcují, protože to by bylo skutečně neuvěřitelné.
Časy se jednoduše mění. Mnoho občanů v západní Evropě, ale i v Pobaltí opravdu chce alespoň o něco čistší planetu, a já taky, samozřejmě. Když v září 2017, ano, už jsem byl vyhozený z vlády, sliboval Jurečka miliardy na boj proti kůrovci, a potom nic nedal, samozřejmě i to je věc, která nás trápila, kterou jsme řešili, a mnoho občanů v západní Evropě, ale i v Pobaltí opravdu chce alespoň o něco čistší planetu, ať to stojí, co to stojí. Všichni si uvědomujeme svůj díl odpovědnosti za klimatickou změnu. Víme, že se globální teplota stále zvyšuje, a není možné se tvářit, že se nic neděje. Vidíme, jak v České republice ubývá z krajiny voda, usychají naše lesy a mizí další a další živočišné a rostlinné druhy. Ale je otázka, jestli jsme připraveni nad praporem boje s klimatickou změnou razantně změnit svůj způsob života a ekonomiku. Bezuhlíková Evropa v roce 2050 a závazek snížit emise v roce 2030 o 55 % oproti roku 1990 se brzy potom stalo mantrou Evropské komise podporovanou velkou většinou členských států. Někteří sice věděli, že dosažení tohoto cíle bude velmi složité, ale na druhou stranu, jak jinak postupovat v boji, klimatickou změnu nést společně.
V říjnu 2019 jsme kvůli nedohodě o závazku dosáhnout uhlíkové neutrality v roce 2050 poprvé zůstali na evropské Radě vzhůru přes noc a nakonec to bylo Polsko, které zůstalo úplně izolováno - a po pár měsících souhlasilo, o tom jsem už mluvil. Proč? No, proč souhlasili? Protože se vědělo, že Komise tak jako tak, ten šílený Timmermans, předloží návrhy legislativy, která bude mít za cíl snížení emisí, a tato legislativa se v Radě hlasuje většinově. Ano, tady pětikoalice, Piráti a STAN tady mají nového ministra, který je eurohujer, ten by to všechno předal do Bruselu, tak potom můžeme zrušit i vládu, i Parlament, a nechť nám Brusel všechno diktuje, protože už nám diktuje všechno. I ten Twitter teď. Tak samozřejmě, je to boj. A blokační menšinu ztratily státy, pro jejichž ekonomiky by byly cíle Komise příliš ambiciózní, velmi záhy. Jakákoliv blokační menšina je téměř nemožná bez Německa nebo Francie nebo alespoň Itálie či Španělska. A bylo jasné i to, že kdo se k tomu závazku nepřipojí, nesáhne si na obrovskou část evropského rozpočtu určenou právě na zelenou tranzici, takže Poláci záhy pochopili, že jejich právo veta na Evropské radě je v tomto případě v podstatě iluzorní věc, a začali přemýšlet, jak to využít. Psal se rok 2019. Podobné noci jsme v Bruselu zažili ještě dvě, v prosinci 2019 a v květnu 2021, těsně před dokončením legislativy, kterou se má v Evropské unii dohodnutých cílů dosáhnout, které se říká Fit for 55, tedy připraveni na snížení o 55 % emisí oproti roku 1990. Pokaždé jsem byl realistický a pokaždé jsem do závěru Evropské rady prosadil potvrzení naší reality, a sice to, že pro některé státy bude úsilí, které vynaloží na dosažení společných cílů, nesrovnatelně vyšší a na to se musí brát ohled, a také nutnost zvýšení energie z jádra v energetickém mixu, použití plynu - ano, i za plyn jsme bojovali - po přechodné období po uzavření uhelných elektráren, či zohlednění faktu, že značnou část českých lesů sežral kůrovec díky Jurečkovi.
Konečně jsem se také zaměřil na to, že transformace naší ekonomiky a dosud převážně fosilní energetiky bude neuvěřitelně drahá, a dbal jsem na to, aby byly k tomu účelu zřízeny podpůrné finanční nástroje, jako například Fond spravedlivé tranzice, a posílen Modernizační fond, který pomáhá chudším státům s vysokou energetickou intenzitou. Pod těmito nepříliš lákavými názvy je ukryto téměř 43 miliard na podporu takzvaných uhelných regionů Karlovarsko, Ústecko a Moravskoslezsko a zhruba 150 miliard korun pro celou republiku, tak by bylo dobré, kdyby to i konečně ty kraje za pomoci vlády čerpaly. To všechno v závěrech zmíněných evropských rad je a svědčí o tom, že jsme nepodlehli nerealistickým ambicím, které bychom bez přispění ostatních nebyli schopni splnit. Pokud některé státy za každou cenu chtějí uhlíkovou neutralitu, musí se proporcionálně podílet na nákladech všech, protože je to cíl společný, a tudíž i náklady musí být společné bez ohledu na to, jak snadné nebo těžké je stát se uhlíkově neutrálním. Je nepřijatelné, aby tranzice byla nejdražší pro nejchudší státy.
Zároveň je již několik let jasné, že jasně odmítnout a zablokovat Green Deal prostě nešlo. A jestli někdo, konkrétně pan Vondra, to tvrdil, tvrdí, že ano, naprosto nechápe, jak jednání a proces přijímání Evropské unie, legislativy, funguje, nebo dělá z českých občanů hlupáky. Ale sám pan Vondra v tom rozhovoru říká, jak si naběhli u Timmermanse a jak to dopadlo katastrofálně. Naše vláda do realistického pojetí Green Dealu investovala opravdu hodně a je značně iritující, když stávající reprezentace lže a snaží se z toho všeho vyrobit jen vlastní vnitropolitický úspěch místo toho, aby se i dál snažila pracovat a prosazovat to, co je pro Českou republiku dobré.
V této souvislosti musím zmínit takzvanou taxonomii. Jde o soubor pravidel, která určují, kdy lze považovat investici za environmentálně udržitelnou. Komise má z velké části v rukou seznam environmentálně udržitelných činností. Jedná se o podmínky, za kterých (lze) některé investice financovat jako zelené. Očekává se, že na základě těchto podmínek budou finanční instituce z Evropské unie posuzovat jednotlivé investiční činnosti a v důsledku nabízet pro udržitelné činnosti lepší finanční podmínky. Na konci roku 2021 vyvrcholil boj o to, aby Komise konečně dokončila delegované akty o taxonomii. ***
