(13.40 hodin)
(pokračuje Tomio Okamura)
Obecně v SPD ohledně úpravy předčasných důchodů uznáváme potřebu nastavit podmínky jejich čerpání, jejich nastavení a jejich výše tak, aby předčasný důchod nebyl výhodnější než důchod řádný, k čemuž nyní v letech vysoké inflace někdy docházelo. Nikoliv vinou žadatelů o důchod. Ale vládní návrh jde v tomto směru mnohem dále, než je nutné. A uvědomme si rovněž, že občané do předčasného důchodu v drtivé většině případů nejdou proto, že už pracovat nechtějí a nějak silně se těší na dobu, kdy jejich příjem klesne o více než o polovinu. Je tomu naopak proto, tím důvodem je naopak to, že ze zdravotních důvodů již pracovat nemohou anebo o práci přišli a novou nemůžou, zejména v některých regionech, nalézt, protože lidé těsně v předdůchodovém věku jsou podle řady analýz na pracovním trhu v nejtěžší pozici. Anebo žádají o předčasný důchod zejména v poslední době i proto, že se oprávněně obávají asociálních změn v důchodovém systému ze strany současné vládní koalice a chtějí tak zachránit, co se ještě dá, a mít alespoň nějakou jistotu ve své životní situaci a ve stáří.
K tématu předčasných důchodů a údajné nutnosti zásadních změn v jejich nastavení z hlediska rozpočtových dopadů ještě doplním jedno vyjádření mluvčího Ministerstva práce a sociálních věcí z dubna letošního roku. A je to možná kouzlem nechtěného argument nikoliv na podporu vládního postupu, ale argument ve prospěch přístupu SPD k této problematice. Dle tohoto vyjádření mluvčího Ministerstva práce a sociálních věcí, tedy je to vyjádření ministerstva, totiž - cituji to, co ministerstvo řeklo: "Trvalé snížení a krácení důchodů u předčasných penzistů" - já jenom k tomu dodám, že v současné podobě - "pokrývá náklady, které tito důchodci pro stát představují. Například v únoru roku 2023 bylo vyplaceno celkem 684 000 starobních důchodů, které byly trvale kráceny, protože byly přiznány před dosažením důchodového věku." Pokračuji v citátu mluvčího ministerstva: "Z pohledu dopadů do rozpočtových výdajů představují ti, kteří odešli do starobního důchodu předčasně a zatím nedosáhli důchodového věku, dodatečné náklady cca 800 milionů korun měsíčně. Na druhou stranu u těch, kdo již důchodového věku dosáhli, jsou v důsledku krácení předčasných důchodů výdaje nižší, než kdyby odešli až při dosažení důchodového věku. Tato úspora je přitom přibližně dvakrát vyšší než náklady na důchody vyplácené před dosažením důchodového věku a kompenzuje i potenciální ztracené odvody na sociální pojištění, které by jinak osoby v předčasném důchodu do dosažení důchodového věku odváděly, pokud by do předčasného důchodu neodešly." Konec citace mluvčího Ministerstva práce a sociálních věcí z dubna letošního roku.
Jde tedy o jasné přiznání toho, že předčasné důchody, a to ani v době, kdy o ně žádá vysoce nadprůměrný počet osob oproti předchozím létům, nepředstavují pro náš stát z hlediska rozpočtové bilance žádný problém. Naopak, stát potažmo vláda tím z dlouhodobého hlediska ještě ušetří a sám stát to přiznává. Takže změna naprosto nutná není a jde jen o jeden z mozaiky vládních kroků směřujících proti celoživotně poctivě pracujícím občanům.
To samé platí o vládním záměru na snižování budoucích valorizací důchodů. To je pro SPD nepřijatelné principiálně, sociálně i hodnotově. Spravedlivé nastavení řádných i mimořádných valorizací je totiž jedním ze základních rysů podstaty průběžného penzijního systému, jehož dlouhodobé nastavení a neměnnost podoby jeho klíčových parametrů jsou i určitou formou společenské smlouvy. Jakýkoliv odklon od platných pravidel v důchodové oblasti, který má podobu okrádání důchodců, pak podrývá důvěru občanů v penzijní systém jako takový, a tím i jeho motivační roli včetně ochoty občanů odvádět důchodové pojištění. A tohoto jevu jsme právě vinou Fialovy vlády svědky v přímém přenosu. A právě toto nejvíce ohrožuje stabilitu našeho důchodového systému a působí to jak proti jeho ekonomické efektivnosti, tak i proti samotným základům přirozené společenské a mezigenerační sounáležitosti.
Když hovoříme o vládních návrzích na změny v systému valorizací důchodů, tedy v překladu o vládních plánech na její výrazné a trvalé snížení, a tedy o plánech na trvalé snížení důchodů, což vláda plánuje u nových důchodů od roku 2026 ještě prohloubit tím, že jejich budoucí výpočet se stane nevýhodnějším než ten současný, tak musíme také velmi nahlas říci, že důchod přece není žádnou řadovou sociální dávkou, natož žádným milodarem od státu. Je to naopak pojistné plnění svého druhu, které si jeho příjemci za desítky let velmi tvrdě odpracovali a předplatili. A žádná vláda, ani ta současná, nemá právo jeho podmínky měnit v průběhu hry a toto plnění snižovat a vylepšovat si na úkor důchodců katastrofální rozpočtový schodek a státní dluh, který není zaviněn důchodci, ale z největší části právě diletantismem Fialovy vlády.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, prognóza vývoje a udržitelnosti našeho důchodového systému musí být zásadní otázkou politické debaty současnosti, ale debaty odborné, věcné a férové, kde budeme řešit záležitosti a problémy skutečně podstatné, a vláda musí hlavně říkat pravdu sobě a hlavně občanům.
Největší zátěži bude náš penzijní systém vystaven zhruba v letech 2035 až 2055, kdy se během deseti let zvýší podíl osob ve věku nad 65 let zhruba ze 2 na 3 miliony osob, tedy tempem 100 000 nových důchodců ročně. Pak se z hlediska stability průběžného systému situace ovšem zase začne významně zlepšovat, a to i při setrvalém demografickém vývoji, který není ideální, a my v SPD usilujeme o jeho změnu prostřednictvím efektivní prorodinné politiky. I to je třeba v debatách o českém důchodovém systému a jeho možných změnách na rovinu říkat a nestrašit občany tím, že nebude na důchody, že jsme odsouzení k trvalému prohlubování deficitu důchodového účtu a že všichni neodvratně zchudneme. Není to pravda. A je to i naprostá rezignace Fialovy vlády na jakoukoliv aktivní ekonomickou, hospodářskou, fiskální a rozpočtovou politiku a odpovědnost.
Nejsme ani odsouzeni k jedinému možnému řešení, kterým je v podání politiků vládní koalice zvyšování hranice věku pro nárok na odchod do starobního důchodu. Není tomu tak. Arbitrární a nucené prodlužování doby odchodu do důchodu i podle mnoha ekonomů a expertů na důchodovou problematiku nejenže nic neřeší, ale hlavně zároveň v podstatě likviduje možnost postupně zavést systém účinných motivací pro prodloužení doby dalšího dobrovolného, s důrazem na toto slovo, výdělečného uplatnění seniorů, což je ekonomicky z pohledu zvyšování příjmů státního rozpočtu skrze výběr důchodového pojištění řádově mnohem výhodnější než mechanické zvyšování věku odchodu do důchodu takzvaně od stolu. Odborně se podpoře dobrovolné práce v důchodovém věku říká postgraduální bonus a my bychom jej realizovali například tak, že bychom dobrovolně pracujícím seniorům odpustili daň z příjmu a významně bychom jim současně zvýšili koeficient, který jim každoročně zvedne výměr jejich důchodu. ***
