(18.00 hodin)
(pokračuje Petr Fiala)
První změna se týká zejména pravidel pro využívání předčasných důchodů. Nebudu to rozebírat detailně, s podrobnějším výkladem vystoupí pan ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka. Já bych chtěl spíš využít tento prostor, abych trošku obecněji stručně představil, o co v této debatě jde, proč je to důležité a proč je důležité, abychom tomuto všichni věnovali náležitou pozornost. Ty debaty o rozpočtu a o tom, co je to populismus, a to, co tady všechno zaznívalo, to můžeme vést někdy jindy. Ale dnes jsme tu proto, abychom se věnovali té diskusi o důchodové reformě a o problematice důchodů.
První věc, která tu musí zaznít a kterou si musíme všichni uvědomit, je to, že důchody dnes představují zdaleka největší výdaj státního rozpočtu. A pokud bychom se nepustili do reformy penzí, výdaje na důchody by brzy tvořily většinu celého rozpočtu a vládě, každé budoucí vládě, ať bude jakákoliv, by nezbylo dost peněz na další věci, na investice, na vzdělání nebo třeba na obranu. A to je taky důležité - dokonce ani na nezbytná sociální opatření, jako jsou třeba rodičovské příspěvky nebo přídavky na děti. A toto je neudržitelný vývoj, se kterým je potřeba něco udělat.
Za druhé, naší vládě záleží na tom, aby se Česko opět dostalo do formy, aby hospodařilo udržitelně. Nejenom dnes, ale taky v příštích letech a také i za desítky let. Jsme po mnoha letech první vláda v České republice, která řeší dlouhodobé problémy a systémovou zátěž České republiky. Ano, není to jednoduché, není to populární, proto to také populisté nedělají, ale my to děláme a jsme první vláda, která se dlouhodobými problémy - po dlouhé době - dlouhodobými problémy a systémovou zátěží České republiky zabývá. A máme také výsledky. Stačí se podívat, jak se nám navzdory všem neočekávaným výdajům s energetickou krizí daří proti předcházející vládě snižovat deficity státního rozpočtu. A přitom to děláme odpovědně, děláme to sociálně citlivě, děláme to cestou vyvážených opatření, nikoho nespravedlivě neomezujeme, a ještě dáváme rekordní prostředky, rekordní peníze do infrastruktury dopravní a další. A to je také důležité, protože to je předpoklad pro další rozvoj a prosperitu České republiky.
Pokud jde o důchody, tak chci také připomenout, že za naší vlády rostly důchody nejvíce v historii. To je také realita. Průměrný důchod letos přesáhne hranici 20 000 korun. Poměr průměrného důchodu k průměrné mzdě se během letošního roku zvyšuje až na rekordních 50 %, k čisté mzdě 60 %, to tu dlouho nebylo, a toto, přímo toto jsou nejvyšší čísla v historii České republiky. Důchodci, senioři, a to je dobře, se stávají jedinou společenskou skupinou, která má plně kompenzován růst inflace. Tento benefit žádná jiná společenská skupina nemá. To musíme mít také na paměti, když se bavíme o námi navrhovaných úpravách valorizačního mechanismu a dalších souvisejících úpravách.
Součástí konsolidace veřejných financí a těch systémových reforem, ke kterým jsme se zavázali v programovém prohlášení, které bereme vážně a které plníme, je také komplexní důchodová reforma. A proto jsme ji připravili. Slíbili jsme voličům, že dáme na stůl skutečnou reformu penzí, po níž odpovědní lidé volali už řadu let, a uděláme takovou reformu, aby i mladí lidé měli nějakou jistotu, že až půjdou do penze, tak budou mít možnost získat důstojné prostředky na svůj život v seniorském věku.
Já bych tady připomněl jeden z mnoha nesplněných slibů bývalého premiéra a současného lídra opozice Andreje Babiše z roku 2017. Hlavně chceme vyřešit důchody - cituji - hlavně chceme vyřešit důchody. Dvacet pět let mluvíme o důchodové reformě, takže to bychom určitě chtěli zkusit. 2017. A v programovém prohlášení vlády Andreje Babiše z června 2019 preambule, jaké jsou hlavní strategické směry: Za prvé. Chceme důchodovou reformu. Chceme konkrétní kroky bez zdlouhavých a neplodných diskusí. Konec citátu. Výsledek? Žádná důchodová reforma. Ani náhodou.
Já nepopírám, že to je náročný úkol a je to taky nevděčný úkol, to vidíme. Ale zároveň je to nutný úkol. A i v tomto případě jsme první vláda, která o reformě nejenom mluví, ale která konkrétně koná. Předchozí vlády na nic podobného kromě slov a slibů neměly odvahu a problém se v čase samozřejmě zvětšoval. Kdybychom ho řešili před pěti lety, kdybych ho řešili před sedmi lety, tak to řešení je mnohem jednodušší, než když k tomu přistupujeme my teď. A toto věčné odkládání, ty věčné výmluvy, že to nejde, a tam to ta způsobila a ta druhá paní a tamhle se to nepovedlo a ti, kteří měli přijít, nepřišli... To věčné odkládání nás bohužel všechny poškodilo. Demografický vývoj České republiky jde proti nám. Kdyby se reforma spustila dřív, tak jak po tom volali experti - kterými tady někteří pohrdají - tak jak jsme to všichni věděli, kdo se díváme na populační vývoj, tak ta opatření mohla být mírnější.
Reforma, jejíž základy chceme dnes položit, je samozřejmě v řadě směrů kompromisním návrhem, to my nijak netajíme. Setkává se s kritikou z obou stran. Jedni říkají, že by mohla být ještě radikálnější, druzí říkají, že je příliš tvrdá. Myslím, že i z toho je vidět, že to je do značné míry vyvážený kompromis a že ten náš přístup k tomu je odpovědný.
Fakt, že Česko potřebuje reformu penzijního systému, ten fakt je zcela zřejmý, a proto mi dovolte, abych tedy velmi stručně představil argumenty, proč je to právě naše reforma, která je v té dnešní situaci tou správnou odpovědí na problémy, které máme.
Při přípravě celkové penzijní reformy jsme sledovali tři hlavní cíle.
Za prvé: První, a tady skutečně ten první cíl je i základní cíl, první cíl je, aby si stát vůbec zachoval schopnost důchody udržitelně financovat. Pokud by tomu tak nebylo, dříve nebo později bychom zbankrotovali. A to není žádná politická hrozba, to je realita, na kterou upozorňuji všichni, kteří se důchody, důchodovým systémem, ale i financemi v budoucnosti, nebo možnými financemi, financováním systému v České republice v budoucnosti zabývají. Proto je taky nutné, abychom naplnili tento první cíl, tedy aby si stát vůbec zachoval schopnost důchody udržitelně financovat, abychom věk odchodu do důchodu postupně posouvali v souladu s tím, jak se prodlužuje očekávaná délka života. Počítáme s tím, že stát bude každému účastníkovi sociálního pojištění vyplácet důchody průměrně 21,5 roku. To je číslo, které by mělo zůstat stejné pro všechny generace občanů České republiky. Nově přiznané důchody od roku 2026 se také budou postupně valorizovat pomaleji, než tomu bylo dosud. Ale prosím, jde o snížení valorizace zhruba v řádu 150 až 200 korun.
Druhým cílem bylo posílení sociálního systému, čili zvýšení solidarity ve společnosti a výrazně robustnější ochrana těch nejohroženějších. Proto zvyšujeme minimální garantovaný důchod ze 4 800 na 8 000 korun. Proto také chceme zavést nová opatření, jako je sdílení důchodových nároků manželů, tedy rovnější rozdělení důchodů v případě, kdy manželé měli výrazně rozdílné příjmy. Dále při výpočtu důchodů chceme zohledňovat hlediska, která dnes nehrají roli, a mnoho lidí je tak do značné míry nespravedlivě znevýhodněno. Jde třeba o výchovu dětí, faktor náročnosti profese a další věcí, o kterých se v té důchodové reformě hovoří. ***
