(0.40 hodin)
(pokračuje Karel Rais)
Mimořádná valorizace, tak jak ji známe nyní, prakticky bude zrušena. Při 10% inflaci se podle zaváděného mechanismu zvýší v daném roce důchod jen marginálně a důchodce bude muset opět snížit svou spotřebu a životní úroveň a bude muset doufat, že zvládne uhradit alespoň základní výdaje na svůj život.
Pravidelná i mimořádná valorizace důchodů dle stávající právní úpravy, pominu-li protiústavní změny, o kterých už tady byla řeč, je před mnoha lety zavedený mechanismus, který má zajistit, že skutečná hodnota vyplacených peněz nebude v čase klesat. Jinými slovy právě tento mechanismus má zaručit, že se nebude konstantně po odchodu do důchodu snižovat životní úroveň lidí, kteří celý život pracovali a platili sociální a zdravotní pojištění i daně a mají legitimní očekávání, že se jim ze systému po odchodu do důchodu něco vrátí. V praxi však již nyní dochází k tomu, že životní úroveň osoby odcházející do důchodu, třeba toho zmiňovaného učitele, pokud nemá uspořeno, dramaticky klesá. Čím vyšší měl učitel příjem ve svém produktivním věku, tím horší má navíc takzvaný náhradový poměr. Náhradový poměr je v procentech vyjádřený poměr mediánu státního (starobního) důchodu lidí ve věku mezi 65 až 74 let vůči mediánu mezd zaměstnanců. Čili jsou to v podstatě důchod versus... proti nám zaměstnancům.
Tady tento problém, ten náhradový poměr, zkoumala v roce 2019 studie, na kterou tady mám odkaz. Podle této studie činí průměrný náhradový poměr v České republice 51 %. Čili ten, kdo jde do důchodu, v podstatě padá na polovinu. Náhradový poměr má podstatně vyšší než Česká republika řada členských států Evropské unie. Namátkou: výborné je samozřejmě Lucembursko, kde je to 86 %, Itálie 71, Francie 68, ale také Rakousko 64. A když půjdu mezi ty slabší země, tak Slovensko 62 a Rumunsko 61. Čili v podstatě jsou na tom všechny ty země lépe, než jsme my. A pokud vláda dále omezí systém valorizace penzí, jak nyní plánuje, bude náhradový poměr dále klesat a Česká republika se bude vzdalovat řadě dalších evropských států. Ruku v ruce s tím bude kontinuálně klesat životní úroveň všech důchodců, bývalých pedagogů, profesorů, učitelů ze školek i všech dalších, kteří konali celoživotně velmi záslužnou a psychicky náročnou práci. Tyto a ještě další důvody mě vedou k názoru, že s předloženým návrhem zákona nemohu v podstatě v žádném případě souhlasit. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Také vám děkuji. Další je přihlášená paní poslankyně Lenka Knechtová a potom pan poslanec Jiří Kobza. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Lenka Knechtová: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře, pojďme si na rovinu říct, jaká je současná finanční situace České republiky pod vedením této vlády. Schodek státního rozpočtu dosáhl na konci května výše 171,4 miliardy korun. A kdyby Ministerstvo financí z pokynu Zbyňka Stanjury nedodrželo platby za sociální služby a státním fondům, jsme na celoročním limitu, který je 295 miliard korun. A to všechno se děje v době, kdy máme rekordní příjmy z inflace do státního rozpočtu, které za posledních pět měsíců přesáhly 59 miliard korun. Uvědomme si, že naše ekonomika nečelí žádným nepředvídatelným šokům nebo lockdownům. Ministerstvo financí prostě nekompromisně dostihly účetní triky za 150 miliard korun.
Česká populace stárne, podobně jako stárne a stárnout bude i populace dalších vyspělých zemí. Proměna věkové struktury společnosti je výzvou pro celou společnost a pro její hodnoty. Znamená také nutnost komplexního přístupu k systému veřejných politik a jejich nastavení tak, aby tato společnost mohla prosperovat a zachovat si soudržnost i v situaci razantních demografických změn. Stárnutí společnosti a demografické změny se dotýkají všech oblastí lidského života. Příprava na stárnutí společnosti musí proto zajistit nejen důstojný život dnešních seniorů, ale i adaptaci společnosti jako celku na demografické změny, které ovlivní jejich život v následujících desetiletích. Stárnutí společnosti je fenomén, který vyžaduje změnu v chápání toho, kdo je senior. Představy, které máme o stárnutí a lidech od určitého věku, jsou často zastaralé a nerespektují fakt, že dnešní senioři představují velmi heterogenní skupinu čítající téměř dva miliony osob a její různorodost do budoucna ještě posílí. V centru pozornosti je pouze finanční aspekt důchodového věku. Kromě finanční strategie přípravy na stáří je nutné zkoumat i strategie rodinné, sociální, duchovní nebo pracovní.
Existuje studie, že důchodový věk bývá zejména v médiích zobrazován stereotypně. Velmi často je stáří vizualizováno pomocí koláží, na nichž se nachází osamocený starší člověk se ztrápeným obličejem, který se nedívá přímo na čtenáře. Vedle něj pak několik bankovek v hodnotě tisíc nebo dva tisíce korun, symbolizujících finanční zabezpečení a finanční samostatnost v období stáří. Takové zobrazování je založeno na kontrastu a zároveň na zdůrazňování, že stáří znamená nedostatek a boj o finanční prostředky, upozorňují sociologové. Něco je tu v nepořádku, říká vedoucí týmu Pavol Frič. Když v médiích nebo obecněji ve veřejné debatě mluvíme o stáří, soustředíme se obvykle jen na finanční, ekonomickou oblast. Kolik jsme si na stáří naspořili, zda máme vlastní nemovitost. My jsme ale při analýze dat z výzkumu hned pochopili, že zajímat se jen o peníze nestačí. S penězi ani s nemovitostí si nepromluvíme, až budeme staří. Peníze nás nevezmou za ruku ani nepohladí. Je to pochopitelné. Kdo nemá dost peněz na každodenní výdaje, těžko najde čas a další zdroje na rozvíjení promyšlených strategií k zabezpečení ve stáří, podotýká sociolog. Kde zůstala podpora populačního vývoje, důsledné vymáhání odvodů pojistného, opatření pro profese, u nichž výkon práce je spojen s riziky, která nelze odstranit ochrannými pracovními prostředky, nebo jednání s odbory?
Děkuji za přehodnocení novely.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Nyní tedy řádně přihlášený pan poslanec Jiří Kobza a připraví se pan poslanec Patrik Nacher. Prosím.
Poslanec Jiří Kobza: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, přeji vám krásné dobré ráno. Slyšeli jsme zde už mnoho úvah, mnoho názorů z různých směrů. Já bych si dovolil nabídnout jeden další k tomuto předkládanému zákonu. Ono totiž z hlediska makroekonomiky to v mnohém připomíná, když bylo zaváděno EET v rámci boje proti šedé ekonomice, jejímž důsledkem ale bylo, že vlastně likvidita, která se v té šedé ekonomice točila na trhu, která vytvářela nadhodnotu, zvyšovala kupní sílu, zvyšovala spotřebu, zvyšovala obrat, byla potom umrtvena neproduktivně na státních účtech. A zhruba do dvou let po zavedení už začínala ekonomika viditelně zpomalovat. Zrušením superhrubé mzdy se část té likvidity vrátila zase zpátky na trh, protože došlo ke zvýšení kupní síly, a zase, byla to podpora obratu, podpora odbytu, vlastně obchodu i výroby. ***
