(15.30 hodin)
(pokračuje Tomio Okamura)
Podstatou nyní navrhované právní úpravy je, že je jejím předmětem referendum a nikoliv plebiscit, jak je znám především z francouzské praxe Napoleona III. a Charlese de Gaulla. Zatímco plebiscit se omezuje na zásadní otázky nebo otázky prostě politiky, výkonu státní moci, jako je ústava či suverenita, referendum je širší a jeho předmětem jsou všechny politické otázky. Referendum má být proto předem neomezené, vyjma základních povinností státu, vnitrostátních i mezinárodních.
Náš návrh zákona vychází z přirozeného práva i z ústavního principu, že suverénem v České republice, jako i v každé demokracii, jsou občané, kteří buď svou moc delegují na své zástupce, nebo ji vykonávají přímo. Stávající systém to dnes občanům neumožňuje. Zastánci čistě zastupitelského systému tvrdí, že občané odevzdali dobrovolně mandát svým zastupitelům, a ti proto mají právo rozhodovat. To je přesně to, co tady říkají ty elity. To je přesně ta TOP 09, ten STAN a podobně atak dále. To jsou ti, kteří jste proti právě referendu, a to jsou ty vaše argumenty vždycky, které jsem vždycky slýchával. Ale ti, kdo toto říkají, tak ignorují ovšem skutečnost, že tento druh mandátu, tedy to, že říkáte, že občané odevzdali dobrovolně mandát svým zastupitelům, a ti proto mají právo rozhodovat, tak prostě ignorujete skutečnost, že tento druh mandátu vytváří vnitřní rozpor. Legitimní mandát je jako legitimní dar. Je možné ho darovat pouze dobrovolně. A dobrovolnost znamená, že občan musí mít možnost mandát nedarovat, ale zvolit si možnost přímo rozhodnout prostřednictvím referenda. Mandát vynucený je falešný, falešným, ukradeným mandátem.
Podle našeho návrhu má právo hlasovat v referendu každý občan České republiky, který nejpozději v den konání referenda dosáhl zletilosti. Rozhodnutí v referendu je přijato, pokud se pro ně vysloví nadpoloviční většina hlasujících, jestliže se zároveň referenda zúčastnilo alespoň 20 % občanů České republiky oprávněných v referendu hlasovat. O tom už jsem hovořil.
A teď se pojďme podívat na to, jaká je tedy situace a jaké jsou příklady vlastně referend v demokratických zemích, v těch evropských demokratických zemích. A tady na tom v podstatě postupně uvidíte, v jaké situaci je Česká republika, kdy vy, v podstatě Fialova vláda dělá z nás zcela nedemokratickou zemi, která vlastně nesplňuje ani ty základní demokratické standardy, které jsou v jiných zemích. A to ještě sami sebe se tady snažíte nazývat demokraty, a přitom je to přesně naopak.
V právních řádech tedy vybraných evropských zemí je institut celostátního referenda upraven následovně. Takže pojďme se podívat za a) na Francii. Francouzská ústava na celostátní úrovni rozlišuje takzvané ústavní a legislativní referendum. Takže co je to to legislativní referendum? Legislativní referendum je zakotveno v čl. 11 francouzské ústavy. Tento článek umožňuje prezidentu republiky na návrh vlády nebo na společný návrh obou komor parlamentu předložit občanům návrh zákona. Takovým návrhem zákona lze upravovat otázky týkající se organizace veřejné moci, reforem národních, hospodářských, sociálních a environmentálních politik a veřejných služeb, které k nim přispívají, a schválení ratifikace mezinárodní smlouvy mající vliv na fungování orgánů za podmínky, že mezinárodní smlouva není v rozporu s francouzskou ústavou.
Od 1. ledna 2015 může být k těmto otázkám uspořádáno referendum, takzvané sdílené iniciativy. Lze jej vyhlásit na základě iniciativy pětiny členů parlamentu, která musí být podpořena desetinou voličů zapsaných na seznamech voličů. Tato iniciativa má formu návrhu zákona a nesmí derogovat ustanovení právního předpisu v době jednoho roku od jeho vyhlášení. Referendum ke stejnému návrhu je možné konat po uplynutí dvou let od konání referenda, v němž nebyl schválen. Byl-li návrh schválen, zákon je přijat. Toto referendum je ve Francii blíže upraveno v ústavním zákoně č. 213-1114, tisíc sto čtrnáct tedy, ze dne 6. prosince 2013 o použití čl. 11 francouzského ústavy. Ústavní rada přezkoumává ve lhůtě jednoho měsíce od předložení návrhu zákona veškeré výše uvedené podmínky. Dále přezkoumává rozpor s francouzskou ústavou. O těchto otázkách ústavní rada rozhoduje odůvodněným rozhodnutím. Začátek období sběru podpisů voličů je stanoveno do měsíce od zveřejnění rozhodnutí ústavní rady o splnění podmínek referenda. Sběr podpisů trvá devět měsíců a provádí se v elektronické formě. Zpětvzetí podpisu není možné. Voličům je prostřednictvím největších obcí v každém kantonu umožněn přístup k elektronickým službám, kterými mohou podpořit návrh zákona. Ústavní rada zajišťuje řádnost celého procesu sběru podpisů a také přezkoumává všechny stížnosti.
A teď se pojďme podívat na ten druhý typ referenda, to je ústavní referendum. Je upraveno v čl. 89 francouzské ústavy a jeho účelem je schválení novely francouzské ústavy. Změna francouzské ústavy může být iniciována prezidentem republiky na návrh předsedy vlády nebo členy parlamentu. Po schválení v obou komorách je návrh novely francouzské ústavy předložen ke schválení občanům v referendu. Je tedy pojistkou změny francouzské ústavy. Nicméně vypsání referenda se nevyžaduje v případě, když prezident návrh předloží na společném zasedání obou komor parlamentu a získá třípětinovou většinu odevzdaných hlasů. Ze změny francouzské ústavy jsou vyloučeny otázky integrity území a republikánské formy vlády.
Tak já myslím, že tady vidíme i na tom francouzském příkladu, jak mají také zákon o referendu, a já myslím, že je to další takový ten příklad z demokratických zemí, kde prostě zákon o referendu je. Ostatně, jak jsem říkal, tak tuším, že Česká republika je poslední zemí v EU, která nemá žádný zákon o referendu, tedy když nemluvím o krajských referendech, mluvím o celostátních referendech pochopitelně.
Takže to byla Francie, to byl v podstatě stav ve Francii. ***
