(12.30 hodin)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní se s přednostním právem hlásí pan místopředseda Skopeček. Proto jsme se vystřídali při řízení schůze. Prosím, ujměte se slova.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju pěkně, paní místopředsedkyně, za vstřícnost. Vážené kolegyně, kolegové, já vás nebudu dlouho zdržovat. Nicméně bych rád vyjádřil svůj názor na danou věc, hlavní princip toho, proč budu hlasovat... nebo proč budu zastávat postoj, jaký budu zastávat.

Na úvod řeknu, že jsem zastáncem manželství jako výhradně svazku muže a ženy a má to podle mého názoru zůstat i nadále. Manželství je jistá výsada a privilegium, v tom souhlasím i s těmi, kteří předkládají návrh, který má manželství otevřít nebo rozšířit na další stejnopohlavní páry, nicméně já jsem přesvědčen, že ta výsada, to privilegium, pro manželství mělo a má své důsledky a důvody a že i to, že je to privilegium, znamená i to, že ty páry nesou jistou regulaci a omezení, když do toho svazku vstoupí.

Jak to privilegium, tak ta regulace nebo do jisté míry omezení svobody má své důvody. Dříve církve, dnes více stát toto privilegium poskytuje nikoliv výhradně a pouze proto, aby stvrdilo jakýkoliv cit dvou lidí, kteří do manželství vstupují. Manželství tu není proto, aby stvrzovalo lásku jakéhokoliv páru. Ta je bezesporu nutným a hlavním předpokladem pro to, aby manželství a rodina byla úspěšná, nicméně tím hlavním důvodem, proč to manželství je regulováno, proč je výsadou, je to, že je to přirozené, optimální místo pro založení rodiny, výchovu dětí, a tedy i přežití a pokračování společnosti. A to prostě mohou zajistit jenom páry, kde na jedné straně je muž a na straně druhé žena. Tak to prostě biologicky je a nejde to jakkoliv změnit.

Jak říkám, stát nereguluje a neomezuje svobodu muže a ženy kvůli jejich citu a kvůli jejich lásce, ale kvůli tomu, aby bránil rychlému spontánnímu rozpadu rodin, které by dostaly do problémů zejména děti, ale i další členy rodiny. Jinak jsem totiž přesvědčen, že státu není nic do toho, kdo s kým a jakým způsobem žije, kdo jakého partnera či partnerku si k soužití vybírá. A podle mě ani nám by nemělo být nic do toho, kdo a s kým žije, koho si vybral jako svého životního druha. Já dokonce nevylučuju to, že mezi partnery, myslím teď v tuto chvíli mezi stejnopohlavními partnery, může existovat dokonce i silnější cit, silnější láska než u řady heterosexuálních partnerů, kteří vstupují dnes do manželství. Ale znovu chci zopakovat, že manželství tu není jenom kvůli potvrzení lásky, je tu kvůli vytvoření stabilního a bezpečného přirozeného prostoru pro narození a výchovu dětí. Proto si také myslím, že adopce dětí by měla být umožněna výhradně muži a ženě a neměla by být rozšířena či jakkoliv v tomto smyslu ředěna.

Nicméně rád podpořím změnu legislativy, která usnadní život dnešním párům, které žijí v registrovaném partnerství v tomto smyslu, a doufám, že jsem to i ve svém příspěvku naznačil. Mně je jedno, kdo jak a s kým žije, a myslím si, že stát by měl do spontánních lidských vztahů zasahovat co nejméně, respektive vytvářet taková pravidla, která lidi, partnery, ať už má partnerství jakoukoliv podobu, omezuje a komplikuje jim život co nejméně. Proto takové věci jako informace o zdravotním stavu partnera, otázky dědických vztahů, to jsou věci, o kterých já jsem schopen připustit diskusi, a rád budu hledat takovou podobu těchto změn, která dnešním stejnopohlavním párům žijícím v registrovaném partnerství co nejvíce usnadní život.

Jenom řeknu na závěr, že projednáváme věc velmi vážnou. Není to věc, která je parametrem, tak jako rozhodujeme o celé řadě zákonů, kdy měníme parametry hospodářské politiky, regulace nejrůznějších oblastí hospodářského života, alespoň to, co třeba zajímá mě jako ekonoma, co lze velmi snadno a rychle opravit nějakými dalšími novelami v co nejkratším čase. Já bych byl velmi rád, abychom zejména u tohoto tématu si uvědomili to, že jistě máme v tuto chvíli svěřenou moc měnit zákony v České republice a že v tuhle chvíli nebudeme měnit nějaký bezvýznamný parametr, ale saháme na instituci, která má neskonalou tradici, neskonalou historii, která bezesporu přesahuje nejenom mandát této Sněmovny, ale přesahuje zdaleka i životy nás všech. Myslím si, že v takových chvílích a v takových bodech bychom měli o to více tu naši moc měnit zákony a zasahovat do historických institutů, měli bychom tu moc brát velmi vážně, měli bychom ji využívat ve velmi omezených případech, měli bychom brát v úvahu i argumenty a důvody, proč se naši předci rozhodli pro jistou podobu tohoto institutu, a ta naše pýcha rozumu by měla být v tomhle případě velmi snížena a měli bychom o tom rozhodovat v kontextu té historie, kterou institut manželství má.

Stejně tak bych rád poprosil, jakkoliv respektuji názor kolegů, kteří mají opačný názor, abychom debatu vedli - já ji tady dnes poslouchám poměrně pozorně - až do konce velmi kultivovaně, abychom nepoužívali nefér argumenty. Pro mě tím nefér argumentem a nefér termínem už je samotný termín manželství pro všechny. Podle mého názoru je to zavádějící spojení. Podle mého názoru je to manipulativní spojení, protože, jak jsem říkal, manželství je privilegium a tímto návrhem zákona chcete pouze to privilegium rozšířit na další privilegovanou skupinu, ale to neznamená, že to bude manželství pro všechny. Stejně tak prosím, abychom se nenálepkovali tím, kdo jaké máme zahraničněpolitické názory či zahraničněpolitické ukotvení. Rozhodujeme o tom v České republice, rozhodujeme o manželství pro české občany a vůbec to nemá nic do toho, jaký máme názor na zakotvení České republiky mezi západními demokraciemi nebo jaký názor máme na stávající Rusko. Velmi bych si přál, abychom tyto věci do té debaty netahali, aby ta debata probíhala férově, abychom pokud možno dospěli k výsledku, který nebude divokým hlasováním, ale který bude schopna přijmout i většina společnosti, bude s tím sžita - a teď tou většinou společnosti nemyslím nejrůznější průzkumy veřejného mínění, které na toto téma v různé době vznikají. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP