(17.30 hodin)
(pokračuje Lenka Dražilová)
Stejně falešný je i argument o neudržitelnosti důchodového systému. Ve skutečnosti nejde o neudržitelnost, ale jen o neochotu této vlády se podílet na důchodovém systému. Stejně jako si vláda bere peníze z důchodového systému v době, kdy je v přebytku, tak je tam musí prostě vrátit v době, kdy je naopak v minusu. To není nic strašného, protože důchodový systém prostě je součástí veřejných financí.
Určitě se shodneme na tom, a už to tady bylo řečeno, že vyspělá společnost se pozná podle toho, jak se stará o své seniory. A je zvláštní, že právě pan ministr z KDU nás posouvá směrem na východ. Svým výrokem o neudržitelnosti systému vlastně říká jediné: že jsou pro ně ve státním rozpočtu důležitější jiné věci než důstojný život seniorů. A když už jsem v kritice této vlády a pana ministra, tak bych ráda řekla, že jeho argument o tom, že si důchodci nemohou stěžovat - vidíte, že ten článek před dvěma dny nás všechny velmi zaujal - protože dnes už je průměrný důchod přes 20 000 korun, tak bych řekla, že je hrdým aspirantem na cenu za přezíravost. Kde vzal pan ministr právo na to, rozhodovat, co je hodně a co je málo?
Upřímně řečeno, tohle by se dalo asi ještě přejít, ale co opravdu já této vládě vyčítám, je především to, že přináší parametrické změny, které, jak už jsem zmínila, mají opravdu jenom jeden jediný cíl, a to je ušetřit výdaje ve státním rozpočtu. Nic jiného. Kdyby to pan ministr nebo kdokoliv z vlády mysleli s důchodovou reformou opravdu vážně, tak by si přece museli položit základní otázku: Jakou životní úroveň chce stát garantovat seniorům v návaznosti na výši jejich plateb do sociálního pojištění a dalších daní, které pak zaplatí v průběhu svého aktivního života? A také by si stát měl odpovědět na otázku, jak velký díl HDP chceme poskytnout na zabezpečení důchodců, a teprve pak je na řadě otázka, zda to budeme realizovat prostřednictvím průběžného důchodového systému, formou státem spravovaného investičního fondu anebo nějakou formou privátního pojištění. Tuto základní otázku si ale pan ministr nepoložil. On to vzal obráceně: Kolik peněz lze na seniorech ušetřit tak, abychom si zachovali kamarádství v koalici a náš rozpočet nedopadl úplnou katastrofou?
Je neodpustitelné, jaká atmosféra se šíří ve společnosti - mladí proti starým. To jsme nikdy neměli dopustit. Je špatně, že tato vláda a její poslanci neustále naznačují svými výroky, že senioři jsou vlastně pro náš stát něco velmi drahého. Jak jinak si chcete vysvětlit výroky ministrů o tom, že penze neúměrně zatěžují státní rozpočet? Jak jinak má člověk pobírající penzi vnímat podobná vyjádření než tak, že to je vlastně on, kdo zatěžuje penzijní systém? A já připomínám, že plných 86 % českých seniorů je zcela odkázaných na důchodový systém. Nemají žádné úspory v bance a jejich prohřeškem je pouze to, že důvěřovali českému sociálnímu systému a v to, že žádná vláda ho nebude chtít zásadně omezovat. Postihne to ty, kteří záhy odchází do důchodu a nemají čas se na ty změny připravit. O tom tady také mluvíme všichni - lidé, kteří celý život pracovali a odváděli sociální pojištění.
Jen namátkou, vláda má záměr zvednout odchod do důchodu nad 65 let. Přitom ale z dat víme, že průměrná délka ve zdraví je 61,6 let. A co to znamená v praxi? Poslední roky v práci jsou pro řadu zaměstnanců před důchodem doprovázené nemocemi a čerpáním nemocenské. A právě to pak také způsobuje jak nižší základy pro výpočet penzí, tak i častější odchody právě do předčasného důchodu. A teď tedy ta zásadní otázka. Je absence započítání této skutečnosti výsledkem lajdáctví, nebo naopak vypočítavosti této vlády? Úplně stranou nechávám fakt, že pro řadu lidí bude pak už důchod spojený s nemocí a rozhodně nebude tím, o čem většina z nás sní, a to zaslouženým odpočinkem.
Ve skutečnosti je otázka důchodové reformy i otázkou po moci. Jde totiž o to, zda moc spojená s prostředky spravovanými systémem zůstane v rukou demokratického státu, anebo se ocitne v rukou finančních institucí. A umět si odpovědět na tuto otázku bude samozřejmě také klíčové.
A ještě na jeden fakt bych chtěla upozornit. V posledních letech začalo přibývat Čechů, kteří dosáhli důchodového věku, a přesto zůstali bez starobního důchodu. Počet zamítnutých žádostí o důchod se podle České správy sociálního zabezpečení ročně pohybuje okolo 5 000, což znamená zhruba každého dvacátého nového důchodce, a těchto lidí bude přibývat. Česko má v Evropě jedny z nejpřísnějších podmínek, pokud jde o nárok na starobní důchod. Všichni jsme si až dosud uvědomovali, že jsou to podmínky velmi přísné. Stačí, abyste měli v životě nějakou nečekanou komplikaci při studiu, byli delší dobu nezaměstnaní nebo nemocní a snadno se můžete dostat do pozice, kdy vám budou chybět odpracované roky nebo pojištění bude chybět, a pak na starobní důchod prostě nedosáhnete. My nejdeme cestou snížení této hranice, jak po celou dobu nám bylo všem jasné a jak jsme to všichni proklamovali.
Tato vláda a její poslanci se velmi rádi chlubí tím, že mají odvahu. Často to o sobě říká jak ministr práce a sociálních věcí, tak ministr vnitra nebo pan premiér Fiala. Bohužel, když ji mají ukázat, tak to zas tak jednoznačné úplně není. Kdyby měli skutečnou odvahu, tak by říkali věci tak, jak opravdu jsou, ale to se neděje. Neslyšela jsem ani jednoho z nich, že by našel sílu si stoupnout před média a řekl by třeba současným padesátníkům, že do důchodu nepůjdou v 65 letech, jak ještě nedávno slibovali, ale později. Ale hlavně, kdyby měli odvahu, tak těm stejným lidem řeknou, že za to, co budou odvádět, odvádět více a pracovat déle, jim tato vláda z důchodu vezme minimálně 3 000 korun. Snadno se tak může stát, že dnešní padesátníci budou mít stejných 20 000 korun, jako mají jejich rodiče nyní. Jestli máte odvahu, tak toto máte říkat, protože tohle je prostě esence vašeho návrhu! Všechno ostatní jsou jen líbivé řeči pro poslední fanoušky této vládní party.
A aby bylo jasno, ona obrovská nedůvěra kabinetu vlády Petra Fialy není proto, že byste dělali nějaké zásadní reformy, a my to opravdu slyšíme od těch lidí, kteří za námi chodí, ale proto, že neříkáte pravdu a chováte se přezíravě. Celá vaše reforma není nic jiného než trest pro generace dětí, které se narodily koncem šedesátých a začátkem sedmdesátých let. Rozhodli jste se potrestat generaci takzvaných Husákových dětí, tu, která si prožila dozvuky reálného socialismu a v devadesátých letech měnila socialistickou ekonomiku na tržní. Trestáte lidi, kteří od vašich stranických kolegů v devadesátých letech slyšeli sliby o tom, že když se nyní uskromní, tak pak se budou mít lépe. Nebudou! Trestáte generaci, které vděčíte za to, že ekonomika funguje a máte slušné příjmy z daní, jen proto, že nárazově hrozí zvýšení nákladů na důchodový systém. Jenomže každý, kdo někdy viděl populační křivku, ví, že po populačních silných ročnících přichází zase ty populačně slabší. Takže z logiky věci se ptám, pak budeme zase zvyšovat ty penze, až půjdou do důchodu populačně slabší ročníky? Ostatně analýza Národní rozpočtové rady na tuto skutečnost také upozorňuje, totiž že nároky na důchodový účet průběžně rostou a klesají. ***
