(21.20 hodin)
(pokračuje Jan Síla)
Projev k důchodům jako příprava - členové vlády neustále dokonale opakují mantru, že nebude na důchody pro občany, kteří v drtivě většině poctivě pracovali a odvedli státu svůj díl, zatímco ani jednou jsem neslyšel, že nebude na dávky pro celoživotní nemakačenka, nejrůznější příživníky a sběratele politických funkcí a trafik, politické neziskovky, které u nás mají nárok na kdeco zdarma, a finanční dávky jako bonus.
Ať jde o důchody, zdravotní péči, sociální zabezpečení nemohoucích nebo jiný veřejný zájem, neustále se debatuje o tom, jak nastavit systém, aby ekonomicky fungoval. Základním problémem je fakt, že se každý rok rodí asi o 40 000 dětí méně, než by garantovalo stabilní přirozenou reprodukci naší společnosti. K prosté reprodukci bez zvyšování počtu populace je nutná fertilita minimálně 2,1 dítěte na ženu v reprodukčním věku. Za posledních dvacet let je složený průměr 1,4 na jednu ženu v reproduktivním věku.
Vymírání současné evropské civilizace je v nepřímé úměře k zlepšování životních podmínek v celé Evropě, nejen u nás. Měly by se analyzovat současné životní podmínky mladých, které umožňují ženám žít a vychovávat děti a být přitom samy bez partnera ve vztahu k podmínkám v minulosti, kdy například komunisti zvýhodňovali úplné rodiny. Pokud máme v úmyslu vychovat další generaci, která by měla posunout vývoj společnosti opět (o) krůček dál, jde o velmi pracnou, náročnou a složitou disciplínu, jak všichni, co máme děti, víme, která vyžaduje od rodičů mnohdy až sebeobětování. Proto je naprosto absurdní materiální zabezpečení této činnosti, eventuální rétorika vlád o mateřské dovolené takzvané. Já nevím, každá matka, která vychovávala jedno, dvě, tři děti, určitě nemůže hovořit o dovolené. Mít děti také není levné. Vychovat dítě se šplhá do sedmimístné částky jenom na financích.
V současné době žije v Česku 10,5 milionu obyvatel. Za předpokladu, že se nám narodí nebo že se budeme snažit, aby se narodilo 150 000 dětí ročně, tak si udržíme stávající stav a počet obyvatel. Čili potřebujeme 150 000 dětí ročně. Místo toho jsme dnes na asi 110 000 nově narozených dětí. Konkrétně v roce 2015 to bylo 110 000, 2014 - 109 000, 2013 - 106 000 narozených dětí. V letech 2007 až 2010, kdy rodily silné ročníky ze sedmdesátých Husákových let, jsme mluvili o takzvaném babyboomu, ale přitom prakticky se rodilo až do 120 000 lidí maximálně. Konkrétně v roce 2007 to bylo 114, 2008 - 119, 2009 - 118 a 2010 - 117 000 narozených dětí. Od roku 1980 jsme v deficitu, protože v tomto roce se naposled narodilo víc než 150 (000) dětí. Bylo to v roce 1980 - 153 800 dětí novorozených. Za posledních dvacet let jsme pak na průměru 102 500 narozených dětí ročně, čili nám chybí zhruba 30 % dětí ročně. Fakt, že se rodí málo dětí, už nás začíná nejen dohánět, ale předhánět. Výsledkem je schodek důchodového účtu, málo pracovní síly od zdravotnictví až po stavebnictví.
My se tu bavíme o takzvané důchodové reformě, ale klíč k řešení je nasnadě. Máme tři možnosti. Buď zvýšíme natalitu na oněch 150 000 dětí ročně - za prvé. Za druhé, ubývající Čechy budou nahrazovat imigranti, což se již řadu let děje, a za třetí, jednoduše český národ vymře a bude nahrazen jiným národem, který již dnes někde hledá nové pastviny, které najde u nás.
Pokud má vláda Petra Fialy jen malý kousek vlasteneckého cítění, musí zvolit variantu jedna. Další dvě znamenají konec českého národa. Je nutné provést nejen parametrické změny nynějšího důchodového systému, ale co je daleko důležitější: začít se koncepčně bavit, jak motivovat mladé lidi k zakládání rodin. A dostáváme se ke skutečné prorodinné politice státu, o které by se tady dalo hovořit ještě další hodinu. Děkuji za pozornost.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: S faktickou poznámkou chce reagovat paní poslankyně Adámková. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Věra Adámková: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Dámy a pánové, mnohé poznámky, které jsme tady vyslechli, samozřejmě jdou k jádru věci, a já jsem tedy nepokládala své otázky ani v prvním, ani ve druhém čtení, neboť jsem očekávala, že jimi přijde pan ministr vyzbrojen a že nás odzbrojí okamžitě tím, jak bude předvádět tento materiál. Hovořit o tom, že to je důchodová reforma, je samozřejmě nesmysl. Je to vytloukání klínu klínem. Ale co mi tam schází a velmi mi to schází, je seriózní sociodemografická analýza, protože my si tady hovoříme o době dožití ve zdraví a mimo zdraví a tak dále, což samozřejmě všechno je v pořádku. Hovoříme tady o počtu dětí nebo ne dětí, to je opět v pořádku. A já bych předpokládala, že ministerstvo bude okamžitě reagovat velmi dobře udělanou sociodemografickou analýzou s finančním dopadem v jednotlivých možnostech. Samozřejmě že jsou tady velmi erudované ústavy, které umí tyto analýzy udělat. Není problém se na ně obrátit, jenom se to tedy musí vědět a předpokládat. Takže mě velmi mrzí, že v tomto materiálu, kde my chápeme vaše pohnutky, byť s nimi nesouhlasíme, protože nejsou pro dobro této země, ale mně tady schází opravdu fundovaná analýza. Na základě této analýzy byste si ušetřili mnohé naše dotazy a pan ministr by mohl velmi fundovaně odpovědět. Takže jestliže mám pokládat tento materiál za snad vámi předkládaný jako smysluplný, jestliže jej mám pokládat za skutečně vaši snahu zlepšit situaci, je potřeba jej základně doplnit už v té původní úvaze, a to se nestalo. Takže to, co tady vidím, opravdu není žádný materiál, který může přinést uspokojení pro tyto odpovědi, a ty jsou velmi důležité. Děkuji.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Děkuji za dodržení času. Vracíme se do obecné rozpravy.
Než dám slovo panu poslanci, ještě jedna omluva. Omlouvá se z pracovních důvodů od 20 hodin pan ministr Pavel Blažek.
Nyní tedy pan poslanec Mašek, připraví se paní poslankyně Pošarová. Prosím.
Poslanec Jiří Mašek: Ještě jednou dobrý večer všem. Vzhledem k tomu, že jsem měl možnost opakovaně vystoupit v rámci faktických, zkrátím svůj příspěvek na úplné minimum, a to na načtení pozměňovacího návrhu na mikrofon. Pro pana ministra Jurečku je to pozměňovací návrh, asi jediný, který nezvyšuje náklady na vyplácené důchody proti vládnímu návrhu, a dokonce je částečně kosmeticky snižuje. Jedná se o snížení starobních důchodů některým představitelům komunistického režimu. To se jedná o § 67 d), kdy za I je text: "Ustanovení této hlavy se vztahují na představitele komunistického režimu, za které se pro účely tohoto zákona považují pojištěnci, kteří v období od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989 byli za a) členem nebo kandidátem Ústředního výboru Komunistické strany Československa nebo Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska." Zde by následovala čárka a text: "nebo Československé strany lidové, čárka, nebo Československé strany socialistické, za b) vedoucím tajemníkem krajských, okresních nebo obvodních výborů Komunistické strany Československa nebo Komunistické strany Československa." Zde by následovala čárka, "nebo Československé strany lidové, čárka, nebo Československé strany socialistické".
Také zdůvodnění toho mého návrhu - my jsme tady o tom diskutovali a já jsem v těch diskusích anoncoval, že toto v budoucnu navrhnu. Považuji to - celý ten návrh, který se dostal do toho zákona po třicet letech - za ne úplně smysluplný. Ale když se chceme bavit, aby to bylo objektivní, aby to bylo spravedlivé, a jestliže jsme to do toho zákona dali, tak potom si připomeňme, že tady fungovala takzvaná Národní fronta a v rámci té Národní fronty Komunistická strana Československa, Československá strana lidová a Československá strana socialistická, exponenti těchto stran úzce spolupracovali a byli páteří minulého systému.
Takže to je krátké zdůvodnění a samozřejmě se přihlásím k tomuto návrhu v podrobné rozpravě. ***
