(19.10 hodin)
(pokračuje Karla Maříková)

Do systému rezervních zásob by mohlo spadnout až 6 000 různých léčiv. Podobně budou počty léků skladovat a hlásit i lékárny tak, aby lékárna, která obvykle vydává několik balení za týden, si v situaci s omezenou dostupností takové množství podržela a nezvyšovala množství vydaných léků jenom proto, že dochází k předzásobení.

Zákon tedy umožní státu prodloužit dobu, která je nezbytná na hledání řešení, kdy dojde k přerušení dodávek konkrétního léku, ale neřeší podstatu problému. Určitě to není, jak tady pan ministr řekl, systémové komplexní řešení. Je to, jak řekl, že nám dává čas. Myslím, že tak je to správně řečeno - není to řešení problému.

Návrh zákona zavádí také pokuty za nedodržení nově stanovených povinností pro lékárny až 2 miliony, pro výrobce nebo distributory až 5 milionů, za neoprávněné dodání léků do zahraničí, takzvané reexporty, až 20 milionů, což by měl být jakýsi vztyčený prst, aby všichni zainteresovaní dodržovali pravidla. Ale otázkou je, zda malé lékárny budou schopny toto vše dodržovat a podávat taková hlášení, zda nedojde k tomu, že to povede k jejich konci a naopak to nepovede k podpoře velkých řetězců.

SPD podpoří projednání ve výborech, protože dostupnost léků je prioritou. Musíme poukázat ale na to, že ta novela neřeší problém jako takový. A vám, pane ministře, bohužel musím konstatovat, že ty přehnané naděje, které vkládáte do té novely, se vám opět vrátí jako bumerang, přesně jako ty vaše zmíněné sliby. I když já bych si přála, a to už jenom kvůli pacientům, aby ten problém byl konečně vyřešen. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a prosím dalšího, kdo je řádně přihlášený, a to je pan poslanec Vladimír Zlínský. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Vladimír Zlínský: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, vážený pane ministře, dovolte, abych se taky vyjádřil k novele zákona o léčivech. Nejprve bych chtěl zdůraznit, že nevím nic o tom, že bych byl na výplatní listině velkých farmaceutických firem či jiných subjektů spjatých s farmaprůmyslem. Ale i přesto se pokusím zastat majitelů a zaměstnanců malých obecních lékáren, ona už to tady zmínila moje předřečnice, paní poslankyně Maříková.

Tyto malé lékárny bojují mnohdy o své finanční přežití a jsou zavaleny narůstající požadovanou administrativou a setkávají se v přímém přenosu s nevůlí pacientů, kteří nemohou sehnat léky předepsané jejich ošetřujícími lékaři. Mnohdy tráví mnoho hodin hledáním požadovaných léčiv u distributorů a jsou demotivováni tím, že některé lékárny chybějící léčiva od distributorů obdrží, aniž by tato byla v oficiální nabídce.

Dle navrhované novely budou lékárny povinny sledovat a hlásit počty vydaných léčiv, která budou v režimu omezená dostupnost. Může se jednat o desítky až stovky položek, které může lékárník objednávat u více distributorů. Teď budu citovat z důvodové zprávy, že lékárny budou muset objednávat tato léčiva tak, aby nepřevýšily množství odpovídající obvyklému počtu balení vydaných za jeden kalendářní týden v posledních dvanácti měsících. Přiznám se, že tato definice je mně poněkud nejasná, a chtěl bych tedy odpověď na otázku, jakým způsobem ta hodnota bude stanovena, jestli to bude referenční období za předchozí rok, anebo to bude jakýsi průměr za těch dvanáct kalendářních měsíců.

Předpokládám, že bude nutné předem stanovit hodnotu počtu balení sledovaného léčiva, které může daná lékárna objednat v režimu omezené dostupnosti. Velmi by mě zajímalo, kdo bude stanovovat u daného léčiva tuto hodnotu pro jednotlivé lékárny, či si ji tedy lékárny budou stanovovat samy, nebo to bude stanovovat nějaký software a jaký bude kontrolní mechanismus z pohledu regulovaných subjektů. Protože jde o to, že já mám určité zkušenosti z předchozího svého působení jako ambulantního lékaře, kdy jsme byli regulováni na některé hodnoty, které jsme vlastně ani neznali, my jsme nevěděli, na co jsme regulováni. Takže jsem mimořádně citlivý na to, že někdo mně dá nějakou hodnotu a já si nejsem schopen zkontrolovat, jestli skutečně odpovídá tomu, co bylo řečeno předem, jakým způsobem se to bude stanovovat, ta hodnota.

Velké disproporce mohou nastat v důsledku sezónních a jiných vlivů hlavně u léků, kterých lékárny objednávaly dříve malé množství. Je jasné, že toto opatření nelze realizovat bez patřičného sofistikovaného softwaru, a tento software bude vyžadovat úvodní finanční investici a také další investování za nějakou údržbu roční a bude také nutné zaškolit na to personál a to bude na úkor lékáren.

Dalším problémem v novelizaci zákona jsou zde zmíněné sankce, které jsou enormní až likvidační a mohou dosahovat až hodnoty 2 miliony korun. V novele zákona se stanovuje termín množství obvyklé, které lze objednávat. Při kontrolách ze strany SÚKL bude postupováno individuálně, či se jednalo o porušení zákona. To je zase v té důvodové zprávě. Bude už záležet na konkrétním posouzení případu, zda se jedná o obvyklý postup, či zda už jde o snahu získat vyšší zásoby léčivých přípravků s příznakem omezená dostupnost. Tato nejistota umožní kontrolním orgánům velmi mnohočetný výklad tohoto ustanovení a může vést k perzekuci některých lékáren, či naopak k benevolenci posuzování přestupků u spřátelených, většinou tedy větších lékáren.

Nyní se systém zdravotnictví potýká s nedostatkem zdravotních sester a lékařů některých odborností. Chceme snad, aby se podobná situace opakovala i s malými obecními lékárnami? Nebo je snahou docílit toho, aby malé lékárny zanikly nebo byly pohlceny velkými lékárenskými řetězci? Ve své podstatě kromě výrobců a distributorů přenášíme problematiku kolabujícího zlatého telete globalizace a selhávající globálních trhů na vlastníky lékáren, kdy nejvíce zranitelné se jeví malé lékárny.

Musíme si uvědomit, že nepostradatelná léčiva jsou jednoznačně strategickou komoditou a jejich výrobu včetně výroby účinných látek by měl mít pod kontrolou stát na svém území. Je pro mě těžko představitelná myšlenka totálního výpadku zásobování život zachraňujícími léky v případě zhoršení bezpečnostní situace v jihovýchodní Asii, kde sídlí hlavní producenti účinných látek. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a prosím další řádně přihlášenou, a to paní poslankyni Ivetu Štefanovou.

 

Poslankyně Iveta Štefanová: Dobré odpoledne, já děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, já se zde vyjádřím k té předložené novele o léčivech. Já to tady ještě shrnu, ty podstatné změny, i když to tady pan ministr vysvětloval už.

Cílem tedy té předložené novelizace je rozšířit množství nástrojů, kterými by držitelé rozhodnutí o registraci, tak i stát mohli nějakým způsobem předcházet výpadkům léčiv a současně si udělat nějakou předvídatelnou představu těch dodávek.

Jedním z těch nástrojů je povinnost držitele rozhodnutí o registraci po oznámení přerušení nebo ukončení dodávek léčiva po datu uvedeném v tomto oznámení dodávat na český trh nejméně dvojnásobek průměrných měsíčních dodávek, tedy množství léčiva, které odpovídá dvěma nebo jednomu měsíci podle toho, zda již v minulosti došlo k přerušení dodávek, či nikoliv, kromě léků, u kterých samozřejmě pro jejich charakter to není možné. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP