(18.30 hodin)
(pokračuje Igor Hendrych)
A druhá věc je, že je to také o tom, jak bylo řečeno, mělo by to motivovat ty lidi, aby si nějakým způsobem šetřili, respektive aby se jim šetřilo prostřednictvím legislativy tak, aby, až vyjdou z výkonu trestu, tak aby měli skutečně nějakou minimální částku, která by jim umožnila přechod do běžného občanského života, a to v mnoha takových případech, kdy ti lidé nejsou schopni si vůbec nic ušetřit, je problematické. A já jsem přesvědčený o tom, protože se této problematice dlouhodobě věnuju, že to pak může skutečně působit i na případnou recidivu těch lidí, protože když přijdou ven a nemají vůbec žádné prostředky, respektive se často protahuje výplata dávky pomoci v hmotné nouzi ze strany Úřadu práce - to je ale jiná kapitola, o tom teď tady nechci mluvit - a nezískají případně peníze z řádného zaměstnání, tak to často může sklouznout k tomu, že ti lidé začnou páchat trestnou činnost znovu. Recidiva v České republice není nízká, pohybuje se - ono jsou na to samozřejmě různé metodiky výpočtu, ale pohybuje se někde kolem 70 %, a to není málo. V tomhletom ohledu Česká republika rozhodně není premiantem.
Za mě vítám, že se tohleto dostalo do druhého čtení. Předpokládám, nebo doufám tedy, že se brzy dostaneme do čtení třetího, respektive nabude účinnost tento zákon.
A vnímal jsem to, co říkal můj předřečník, pan kolega Milan Wenzl, pan poslanec Milan Wenzl, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo. Já tomu rozumím, ale nezaznamenal jsem žádný pozměňovací návrh, byť tady nějaké návrhy jako padly, ale možná by nebylo od věci si o tom třeba promluvit. Chápu, že poškození, respektive oběti trestných činů na tom nemusí být vždycky dobře a mnohdy je to opravdu těžké potom, ten jejich život, pokud se stanou obětí nějakého závažného trestného činu, násilného trestného činu, ale to si myslím, že by se mělo pojednat v nějaké jiné normě než tady v téhleté. Já si dovedu představit, že vaše návrhy by mohly mít smysl, ale chtělo by to asi implementovat do jiné právní normy, než kterou v danou chvíli probíráme.
To je asi všechno za mě. Děkuji za slovo.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji pěkně. Nyní vystoupí paní poslankyně Válková.
Než vystoupí, načtu tři omluvy. Od 15.45 do 16.30 se omlouvá pan poslanec Heller Šimon, pan poslanec Kott Josef se omlouvá od 17.30 do 18 hodin z pracovních důvodů a pan poslanec Růžička Pavel se omlouvá od 17.30 ze zdravotních důvodů.
Jinak my jsme se vystřídali v řízení schůze, takže já vám všem přeji hezký večer, a dávám slovo paní poslankyni. Prosím.
Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane místopředsedo. Já vlastně moc věcně nového nepřinesu svým vystoupením, takže ho zkrátím na minimum, protože jak pan ministr, tak teď můj ctěný kolega, pan poslanec Hendrych, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, řekli ty podstatné věci.
Tento návrh narovnává situaci trošku pozdě, ale přece, která byla dlouhodobě známá a která několik let znemožňovala vyplácet a přijímat peníze odsouzeným, kteří nebyli třeba pracovně zařazeni, znevýhodňovala lidi, kteří jsou starobní, invalidní důchodci, případně z nějakého důvodu nedostatku možností pracovat se nemohli ve výkonu trestu odnětí pracovně zapojit. Exekuce v podobě, v jaké jsme je schválili, postihovaly veškeré jejich peněžní prostředky a vedlo to potom nejenom k velkým a až diskriminujícím rozdílům mezi v podstatě stejnými odsouzenými z hlediska závažnosti trestné činnosti, ale jenom jinak právně upraveným postupem. Ta dvoukolejnost už tady byla zmíněna, čili je to narovnání toho stavu tak, aby to bylo nejenom spravedlivé, a to tady zaznělo už v těch vystoupeních, abychom se vyhnuli i zbytečnému bezpečnostnímu riziku, které samozřejmě vzniká tím, že někteří odsouzení, kteří by jinak měli prostředky, mohli by je dostat na zakoupení léků, zakoupení potravin jiných než ta úplně základní strava, ale i hygienických potřeb, tyto prostředky nemají.
Čili, aniž bych chodila do detailů, protože je to hodně technicistní a až bych řekla takový správní předpis, který vyžaduje, aby v tom, kdo se v tom má vyznat, buď tu problematiku dlouhodobě dělal, anebo aby byl pokud možno účetním ve výkonu trestu odnětí svobody, takže jsem měla problém to všechno pročíst, ale ta jednoznačná zpráva a poselství je, že tento zákon potřebujeme i ke zvýšení bezpečnosti ve vězeních, i k odstranění současné řekněme nezamýšlené diskriminace mezi odsouzenými. Proto je zřejmě i dělená účinnost této normy, aby se mohla Vězeňská správa připravit na odstranění této dvoukolejnosti nakládání s penězi, tedy s příjmem z pracovní odměny odsouzeného, a s penězi, které jsou zaslány na účet, tedy vede věznice z jiných zdrojů, tak potřebuje samozřejmě určitou dobu, musí se změnit, jak jsem byla informována, i příslušné elektronické systémy. To znamená, je myslím namístě toho 1. ledna 2025.
Na druhé straně to sociální kapesné už je třeba co nejdříve upravit, včera bylo pozdě, takže je tam tuším 1. den třetího měsíce, kalendářního měsíce (Hledá v podkladech.) - ano - že by nastoupila, tato úprava by nabyla účinnosti k 1. dni třetího kalendářního měsíce následujícího po dni vyhlášení zákona ve Sbírce. Jednoznačně doporučuji.
A jenom k mému váženému kolegovi, panu poslanci Wenzlovi, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, samozřejmě ta problematika, o které on hovořil, je upravená v zákoně o obětech trestné činnosti. Tam se nám v minulém volebním období podařilo i prosadit ten princip, který se ovšem samozřejmě vztahoval už jenom na oběti z posledních zhruba dvou, tří let, kdy mají možnost požádat a ex lege ze zákona mají nárok na zmocněnce, kterým může být advokát, a asi je to velmi důležité, aby byl advokát, aby veškeré jejich potřeby byly spravedlivě a v plném rozsahu uplatněny před soudem, a nemusí platit tedy nic, to znamená, stát přebírá jejich náklady a potom je vymáhá na pachateli. Pokud je ovšem nemajetný, tak to vymáhání trvá velmi dlouho často. Čili zákon o obětech trestných činů a související ustanovení trestního řádu dávají dostatečný prostor pro to, aby naprosto oprávněné potřeby obětí trestných činů byly v maximálním možném rozsahu uplatněny. A já tady doufám, že i pozornost v poslední době věnovaná obětem trestných činů je odpovědí na to, jak Česká republika na jejich potřeby reaguje, že situace se zlepšuje a že ještě třeba před takovými deseti lety byla velmi tristní, před pěti lety to také ještě nebylo, ale tou poslední novelou jsme se dostali na evropský standard. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji pěkně a to byl poslední přihlášený do obecné rozpravy. Zeptám se, jestli se někdo do obecné rozpravy hlásí z místa? Není tomu tak, obecnou rozpravu tedy končím.
Ptám se, zda je zájem o závěrečná slova po konci obecné rozpravy? Ano, pan zpravodaj má zájem. Nemá, rozmyslel si to, dobrá.
Žádné hlasovatelné návrhy v průběhu obecné rozpravy nezazněly, tudíž zahajuji podrobnou rozpravu. Připomínám, že pozměňovací a jiné návrhy přednesené v podrobné rozpravě musejí být vždy odůvodněny. Hlásí se někdo do podrobné rozpravy? Nikdo se do podrobné rozpravy nehlásí, podrobnou rozpravu tedy končím.
A ptám se, zda je v tuhletu chvíli zájem o závěrečná slova? Ze strany pana navrhovatele nikoliv, pan zpravodaj ano. Tak prosím, máte slovo.
Poslanec Josef Cogan: Tak já jenom jako krátce. Já bych jenom reagoval na průběh rozpravy. Padly tady nějaké návrhy, které byly nehlasovatelné s tím, že jak tady řekla ještě kolegyně Válková, že bude řešit ještě tu účinnost, tak já to vnímám, že to je avízo na třetí čtení, kde samozřejmě možnost účinnosti a řešení účinnosti jen části zákona je možné. Takže jinak tady nic konkrétního jiného nepadlo v tomto smyslu, co by bylo hlasovatelné, a v této chvíli ukončuji svoji zprávu. A tamto doprojednáme potom v třetím čtení. ***
