(23.50 hodin)
(pokračuje Andrea Babišová)
Petr Drulák o zavedení korespondenční volby mluví jako o nebezpečném útoku na demokracii ze dvou důvodů. Za prvé proto, že občané trvale žijící v zahraničí disponují také občanstvím své druhé vlasti, kde jsou o dění lépe informováni než o dění v Česku. Podle Druláka je proto nezbytné zvyšovat pravděpodobnost, že se stanou jazýčkem na vahách při politickém rozhodování, jehož následky neponesou, a nanejvýš je budou zdáli pozorovat. A za druhé, korespondenční volba porušuje úplně všechno, co činí volbu u uren nezpochybnitelným výrazem voličovy vůle. Naopak podle Druláka může být výsledkem nátlaku a manipulace. Nevíme, za jakých okolností byl hlas vložen do obálky a odeslán. Může být porušena nejen anonymita. Je totiž technicky možné spojit hlasovací lístky s voličem a otevírají se také netušené možnosti kreativního sčítání, které jsou na úrovni volebních okrsků omezeny už tím, že příliš zmanipulovaný výsledek by upoutal pozornost.
Drulák varuje před dalším krokem, který podle něj bude reálně následovat - zavedení korespondenční volby v České republice po vzoru USA. Přitom ve Spojených státech se korespondenční volba stala pouze jedním z pilířů předvolební strategie odpůrců prezidenta Donalda Trumpa. V únorovém čísle časopisu Time se sami pochlubili úspěšným spiknutím na záchranu prezidentských voleb. Na rozdíl od minulosti už aktivisté nemuseli přesvědčovat potenciální Bidenovy voliče, aby šli k volbám. Nejprve vylobbovali dostatečné rozšíření korespondenční volby a pak už jen stačilo, aby se vydali do velkoměstských ghett a obyvatelům pomáhali vyplňovat a odesílat hlasovací lístky.
Ani politolog Stanislav Balík není přesvědčen o užitečnosti korespondenční volby, naopak ji označuje za hodně nebezpečnou hru, jejímž výsledkem může být devalvace českého funkčního volebního systému. Sice uznává, že z hlediska evropských zemí je Česko s absencí korespondenčního hlasování anomálie, nicméně upozorňuje například na to, že ve Francii šlo korespondenčně hlasovat do roku 1975, kdy to bylo kvůli podvodům zrušeno. Zavádění korespondenční volby v západních demokratických zemích přičítá jistému módnímu trendu, podobně jako přímou volbu prezidenta. Podle něj reálně hrozí, že v kontextu debat o podvodech se zaslanými lístky v minulých prezidentských volbách v Rakousku či USA, ať skutečných, či smyšlených, přestanou lidé důvěřovat celému volebnímu procesu, jakkoliv (jakékoli?) těsnější výsledky budou odmítány jako zfalšované. A možná nejenom ty těsnější. Uvěří-li nezanedbatelná část lidí, že je možné falšovat, tak i kdyby to tak nebylo, bude to pro legitimitu zvolených znamenat totéž, jako by se skutečně podvádělo.
Podle právníka Petra Kolmana neobstojí argument, že Česko je jedna z mála zemí, kde korespondenční volby nejsou zavedeny, protože tam tento způsob hlasování podle něj degraduje volby ze svátku demokracie na nákup v e-shopu. Pokud někdo v České republice nežije, ale chce ať z jakéhokoliv důvodu ovlivňovat, kdo zde bude prezidentem či poslancem, měl by si to prostě zasloužit. Nezapomínejme, že Čech nebo Češka v cizině ve své domovině zpravidla neplatí daně, takže pokud má někdo ambice působit na to, kdo bude vládnout jeho spoluobčanům ve staré vlasti, tak by neměl pouze zaslat obálku, ale také pro to něco udělat, jinými slovy jít osobně hodit hlas do volební urny na zastupitelském úřadě.
Námitky proti zavedení přímé volby se objevují také z řad politiků současné vládní koalice. Senátor ODS Tomáš Jirsa vyjmenovává riziko, že voliči budou vystaveni tlaku při volbě, že o směřování země rozhodnou hlasy lidí, kteří v Česku nežijí, že mohou vzniknout pochyby o regulérnosti volby a že existuje ještě větší riziko kupování hlasů. Je zajímavé, že Jirsa ukazuje prstem na vládní TOP 09, která o zavedení korespondenčního hlasování usiluje dlouhodobě. Schválení korespondenčního hlasování by považoval za stejnou chybu jako schválení přímé volby prezidenta. I u této parlamentní iniciativy stála TOP 09 a následně z této změny ústavy bolela hlava všechny její tvůrce, napsal senátor Jirsa.
Opatrný by byl při zavádění korespondenčního hlasování i europoslanec Alexandr Vondra, který se odvolal na poslední prezidentské volby v USA. Skeptický je i bývalý prezident Václav Klaus. Cituji: "Já považuji korespondenční hlasování za totální zradu myšlenky voleb a zradu myšlenky parlamentní demokracie." Právník Jiří Němec má o nutnosti zavést korespondenční volbu pochybnost. Pokud má ale ke změně dojít, měla by být otevřena širší debata i o dalších opatřeních, jako o rozšíření korespondenční volby, o možnosti hlasování v předstihu nebo udělat volby v jeden jediný den. Z výše zmíněné debaty je evidentní, že existují silné argumenty pro i proti zavedení korespondenčního hlasování. Odhlédneme-li od názoru politiků, v jejichž hodnocení bezesporu hrají velkou roli vyhlídky, zda by jim tento krok pomohl, nebo je spíše poškodil, zůstávají odborníci k zavedení korespondenční volby hlasování opatrní.
Pokud jde o negativa, pak ta nejzávažnější už zazněla. Nejzávažnější zní, že při této formě volby nelze zaručit, že proběhnou tajně a svobodně a že na voliče nebude vyvíjen nátlak. Dalším silným argumentem je, že není logické nechávat rozhodovat o české politice občany, kteří v zemi dlouhodobě nežijí, respektive jim příliš usnadňovat, kdy možnost volit na zastupitelských úřadech už mají. K tomu se váže i námitka, že právě hlasy ze zahraničí mohou zvrátit celý výsledek voleb. Menší výhrada může být i fakt, že hlasy se poštou mohou ztratit či dorazit později, tudíž by propadly jinak platné hlasy.
Zde je třeba vzít v potaz dvě námitky. Americké pořekadlo praví: neopravuj to, co funguje. Od listopadové revoluce nebyly v dějinách České republiky občany zpochybněny výsledky jakýchkoliv voleb a důvěra v náš volební systém tak až na výjimky je univerzální. Při situaci, kdy by o výsledcích voleb rozhodovaly hlasy ze zahraničí zasílané poštou, navíc ve světle otazníků, které se objevily kolem prezidentských voleb USA či Rakousku v posledních letech, by mohla vzít dnešní důvěra v systém zasvé.
Druhá námitka zní, že by se takto zásadní změna volebního systému neměla prosazovat na sílu. Konsenzus ohledně korespondenční volby by se jistě hledal snáz, pokud by s jejím zavedením vládní koalice tak okatě nespěchala kvůli prezidentské volbě už v roce 2023 a nyní kvůli poslaneckým volbám roku 2025, ale snažila se najít konsenzus napříč politickým spektrem. V opačném případě po přeskupení sil v parlamentu hrozí, že korespondenční hlasování nepřežije více než jedno volební období. V případě korespondenční volby platí, že méně je někdy více. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji a s faktickou poznámkou je k vašemu vystoupení přihlášen pan poslanec Berki. Takže vaše dvě minuty. Prosím.
Poslanec Jan Berki: Dovolím si krátké reakce. Je často argumentováno Spojenými státy, kde bych řekl, že je to daleko více neschopnost Donalda Trumpa uznat prohru, neb jeho pochybnosti nepotvrdil, pokud tedy já vím v tuhle chvíli, ani jeden ze soudů.
A pak mám na vás dvě otázky. Chcete změnit princip, že tedy volební právo je odvozeno od občanství, na nějaký jiný princip? A druhá věc. Chcete zavést tedy testování, jak se kdo v průběhu volebního období zajímá o situaci?
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času a nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Havel. Prosím.
Poslanec Matěj Ondřej Havel: Děkuji. Já bych se také obrátil na vás, paní kolegyně Babišová, prostřednictvím pana předsedajícího. Mně to nedá. Vy jste zmiňovala Královéhradecký kraj, můj domovský, že by výsledky v tomto kraji měly být ovlivněny těmi zahraničními, nicméně tam se přepočítávají výsledky do čtyř největších krajů. Byť by mi to lichotilo, Královéhradecký kraj mezi ně nepatří ani v tom návrhu z evropských do jednoho, z mimoevropských do druhého, tak se tam v tom návrhu s tím počítá. ***
