(23.40 hodin)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. A nyní vystoupí pan poslanec Havel.

 

Poslanec Matěj Ondřej Havel: Děkuji za slovo. Dovolte jenom krátkou reakci na paní kolegyni Pošarovou, prostřednictvím vaším, pane předsedající. Co se týká té identifikace hlasovacího lístku, tak identifikační lístek není součástí úřední obálky, ve které je samotný hlasovací lístek, ale vkládá se pouze do té doručovací obálky. Je to velmi zevrubně popsáno v důvodové zprávě tohoto zákona. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Také děkuji. A to byla poslední faktická poznámka. Vracíme se do rozpravy a nyní vystoupí paní poslankyně Babišová Andrea. Ještě jenom připomenu, že podle mých informací je dohoda, že bychom měli končit ve dvanáct hodin, o půlnoci. Prosím.

 

Poslankyně Andrea Babišová: Pane místopředsedo, děkuji za slovo. Kolegyně, kolegové, v této pozdní hodině upozorňuji, že můj příspěvek je poněkud delší, takže ho zcela jistě do dvanácti hodin nedokončím, takže se s vámi těším zítra ráno na viděnou. Přesto ze začátku vynechám historii, která už tady během dnešních 14 nebo 15 hodin byla několikrát zmiňována, v kterých 20 zemích to funguje, jakým způsobem a tak dále. Chtěla jsem si to tady probrat, rozebrat a myslím si, že v této pozdní hodině už je to poměrně zbytečné.

O korespondenční volbě se v České republice mluví mnoho let, ale zatím ji žádná vláda neprosadila. Tentokrát to ale vypadá, že k jejímu zavedení je nyní silná politická vůle a především většina v obou komorách Parlamentu. Ostatně její prosazení ve svých programových prohlášeních slíbila současná vládní koalice ve složení ODS, KDU-ČSL, TOP 09, Piráti a STAN. Její členové už v dnešní chvíli deklarují našim spoluobčanům, že budou mít možnost hlasovat korespondenčně v poslaneckých volbách v lednu roku 2025, a všechny strany pětikoalice zavedení volby podporují. Mezi hlasitější obhájce patří především TOP 09, Piráti a STAN, z mimoparlamentních subjektů korespondenční volbu prosazuje Strana zelených.

ANO ve svém nesouhlasném stanovisku během dnešních dnů uvedlo minimálně desítky námitek, nejdůležitější čtyři proti zavedení korespondenční volby. Nejzávažnější námitka zní, že navržená úprava neodstraňuje riziko, že korespondenční hlasování v konkrétních případech neproběhne plně v souladu s ústavou upravenými zásadami pro výkon volebního práva, zejména pak že hlasování bude tajné a půjde o přímé volební právo, tedy skutečně o volbu toho kterého voliče, do níž nebude nijak a nikým zasahováno. Dále, že nedojde ke zneužití práva korespondenční volby k ovlivňování výsledků voleb. Zbylé připomínky pak byly spíše technického rázu, jako detaily ohledně vytištěných hlasovacích lístků a dalších mnoha technických poznámek, které naši nebo mí kolegové během dnešního celého dne na mikrofon projevili.

Snaha zavést korespondenční hlasování je dlouhodobá především u politických stran, které jsou populární mezi voliči v zahraničí. V posledních volbách šlo především o obě vládní koalice. V říjnových sněmovních volbách hlasovalo 50,5 % voličů ze zahraničí pro koalici Pirátů a STAN, zatímco v České republice dostali pouze 15,6 % hlasů. Koalice SPOLU získala v zahraničí 34,3 %, v České republice 27,8 %. Pro hnutí ANO bylo pouze 5 % zahraničních voličů, v České republice získalo hnutí 27,1 %, a pro SPD dokonce pouhých 2,2 %, v Česku hlasovalo pro hnutí 9,6 %. Při sněmovních volbách na 111 českých ambasádách a generálních konzulátech odvolilo 13 236 občanů z 18 808 zapsaných voličů. Šlo tedy pouze o zlomek z odhadovaných půl milionu, až 600 000 Čechů, kteří žijí, pracují či studují v cizině. Pro ilustraci, 300 000 platných hlasů by korespondovalo počtu hlasů odevzdaných ve sněmovních volbách v Plzeňském nebo v Královéhradeckém kraji. Jinými slovy, krajané by v případě voleb do Poslanecké sněmovny mohli citelně zamávat výsledky voleb nejen v těchto krajích, kam jejich hlasy putují, ale také třeba při těsném výsledku změnit pořadí kandidátů v obou kolech prezidentské volby.

Politici, kteří korespondenční volbu prosazují, hovoří o zvyšování voličské účasti, narovnání letitého dluhu vůči Čechům žijícím v zahraničí a celkovém vylepšení demokracie. K tomu přidávají argument, že odpůrci vědí, že je občané žijící v cizině nevolí, a proto se změně zákona brání. Politici, kteří naopak proti korespondenční volbě vystupují, zmiňují zejména obavy z možné manipulace, z porušení principu tajné a svobodné volby, narušení funkčního volebního systému či zvrácení výsledku voleb lidmi, kteří mají o české politice omezené možnosti a informace a v zemi nežijí. Navzdory různým proklamacím o obavách a demokracii či snad jejich rozšiřování je nabíledni, že hlavní motivací aktérů pro zavedení korespondenčního hlasování zůstává politický kalkul.

Na to ostatně upozorňují i politologové. Petr Drulák napsal, že současná vládní garnitura oprávněně čeká, že z ní může mít profit, což ilustruje nejen na sněmovních volbách, ale také na prezidentských volbách z roku 2018. Při této prezidentské volbě bychom v druhém kole zažili souboj Jiřího Drahoše, který v zahraničí získal 45 % hlasů, s Pavlem Fischerem, který získal 21 % hlasů. Zemanových 7,5 (%) hlasů by stačilo až na páté místo těsně za Michalem Horáčkem. Shrnuto, Češi v zahraničí představují politicky jasně vyhraněné voličstvo, které odmítá levici a jednoznačně podporuje progresivismus s neoliberalismem, soudí takto Drulák, podle něhož nejde jen o nějaké české specifikum. V této souvislosti připomněl vliv korespondenčního hlasování na volbu rakouského prezidenta v roce 2016, která se musela dokonce opakovat. V druhém kole prezidentských voleb zvítězil těsnou většinou 30 000 hlasů zeleně progresivistický Alexander Van der Bellen před národně konzervativním Norbertem Hoferem. Zvítězil díky korespondenčním hlasům ze zahraničí, jichž získal téměř o 200 000 víc než jeho oponent. Bez zahraničních hlasů by vyhrál Hofer. Každá úprava výsledek voleb ovlivní. Zahraniční voliči hlasují převážně pro pravici. Na druhé straně nevíme, kolik jich takové možnosti využije.

Odborníci jsou vůči možnosti zavedení korespondenční volby mnohem opatrnější než řada politiků. Právník Zdeněk Koudelka označil korespondenční volbu za zásah do celé filozofie volebního práva a demokracie. Podle něj navrhovaná novela zjednoduší volby zahraničním voličům, a tak bude více těch, kteří rozhodnou o Poslanecké sněmovně a prezidentovi, a přitom sami nežijí ve státě, o němž rozhodují, tedy neponesou důsledky svého volebního rozhodnutí. Demokracie je však založena na tom, aby si občané zvolili ty, kteří o nich budou rozhodovat. Zvolí-li jim to někdo jiný z ciziny, je tento princip porušen. Koudelka argumentuje tím, že volič v Česku také nemůže volit v jiném kraji či obci, kde nebydlí, aby neovlivňoval složení zastupitelstva, jehož rozhodnutí pak sám nebude podléhat.

Spor o korespondenční hlasování je volbou mezi tím, zda má existovat právo volit držitele moci jen u těch, kteří žijí na území, kde budou této moci podléhat například tím, že zde platí daně, anebo zda se zvýší role těch, kteří nám budou moci vnutit svoji politickou vůli, aniž by tady s námi žili. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP