(19.30 hodin)
(pokračuje Tomio Okamura)
S objasněním ideového základu demokracie korespondovalo Masarykovo řešení české otázky. Masaryk tvrdil, že podstata českého národa je v humanitě, v lásce k člověku. Z toho pak usuzoval, že naši politickou svobodu si musíme vydobýt pouze humanitními prostředky, nikoliv násilnou revolucí. Jeho představě o humanitní cestě ke svobodě odpovídala práce zahraničního odboje za první světové války. Zahraniční odboj svou prací dosáhl vzniku Československa, aniž by v zemi muselo dojít k násilnému povstání. Druhým cílem, proč vám to tady říkám, proč jsem zde v tuto chvíli deset a půl hodiny v kuse, tak je to, abych vám dokázal, že Masaryk nejen teoreticky hlásal demokratické hodnoty, nýbrž ve shodě s nimi i celý svůj život jednal. A proto jsem tady také popsal Masarykovy politické praxe (práce?), ve kterých byly popsány Masarykovy veřejné boje za pravdu, spravedlnost, politickou svobodu a demokracii.
Takže v podstatě závěrem, což říkám, že je to závěr té střední pasáže pochopitelně, tak v podstatě jde o to, že Masaryk věřil tomu, že jednou z důležitých věcí je poctivá práce a konání v každodenním životě. Masaryk tvrdil, že mít demokracii jako vládní formu je jedna věc, ale naučit se demokraticky žít je věc druhá. Pokud budeme mít demokracii a nebudeme mít demokraty, demokracie zanikne a stane se byrokracií. Takže vy, co se odkazujete na odkaz Masaryka a navrhujete tady zákon o korespondenční volbě, který je protiústavní a je v rozporu s těmi pravidly a s tou ústavností a s tou demokracií, která se tady dlouhá léta horko těžko budovala, a jak vidíte, že ten vývoj byl velmi náročný, tak byste se měli prosím zamyslet, jestli to za to stojí z hlediska té české historie, abyste takhle ohnuli účelově volební zákon na příští rok.
Masaryk se v období první republiky stal symbolem demokracie a živoucím nositelem jejích hodnot. Při interpretaci dějin by se téměř mohlo zdát, že když Masaryk v roce 1937 zemřel, jako by demokracie umřela spolu s ním. V roce 1938 bylo Československo nuceno odstoupit Německu československé pohraničí a o rok později už bylo okupováno Německem celé. Po válce Československo připadlo do sféry vlivu Sovětského svazu a v roce 1948 vládu převzala komunistická strana, která držela centrální moc v zemi až do roku 1989, kdy došlo k restaurování demokracie.
Nyní žijeme v demokratické společnosti, žijeme v té společnosti přibližně 30 let, což je podle Masaryka krátký čas na to, abychom dosáhli stabilní demokracie, protože Masaryk tenkrát, jak jsem už před deseti hodinami říkal v úvodu svého vystoupení, považoval tenkrát při založení České republiky, mluvil o 50 letech, aby si lidé zvykli na demokracii. Zatím jsme tedy podle Masaryka, ale já bych k tomu už přičetl zase i ty roky, co už bylo Československo, ale podle Masaryka kdyby se teď zakládal československý stát, tak bychom byli ve fázi jeho budování, kdy se každý z nás učí, co to znamená demokraticky myslet, cítit a jednat. U nás to bylo přerušeno tím obdobím, kdy tady demokracie nebyla. A právě z toho důvodu jsem věnoval rozsáhlejší úvod nebo rozsáhlejší střední pasáž svého vystoupení té korespondenční volbě, protože je nezbytné jít až ke kořenům naší demokracie a znovu se učit o Masarykovi, velkém demokratickém učiteli. Takže proto jsem přistoupil k tomuto projevu, abych prostě se vám snažil vysvětlit, proč je špatně a z jakých všech důvodů je špatně tento váš návrh.
Vzhledem k tomu, že předpokládám, že bude první čtení pokračovat, tak já mám tady přesně záložky, jo? Mám tady tři knížky, dohromady je to asi 800 stran. Ale mám tam vybrané pasáže, nebojte, přesně ty, které bych chtěl, některé kapitoly bych jenom z toho vybral, mám tady hezky... Dali jsme si práci už se záložkami a prostě s pasážemi. Takže tohleto si myslím, že bude obsahem.
Mimochodem, není to jenom o Masarykovi, protože je potřeba si brát příklady v zahraničí, co je demokracie, protože vy si ty příklady v zahraničí zas tak asi neberete. A mně se třeba moc líbí knížka Stát ve třetím tisíciletí, kde mám osobní věnování od lichtenštejnského knížete Hanse Adama II. při našem setkání. Osobní věnování od něj mám, jako že jsem zastáncem přímé demokracie. Takže od vládnoucího kníže Lichtenštejnska Hanse Adama II. mám tady osobní věnování. Takže to je moc hezké jako pro mě, pro Okamuru, takže to je pěkné, a jmenuje se to Stát ve třetím tisíciletí. Jsem rád, že vládnoucí kníže v Lichtenštejnsku mi dal osobní věnování, zatímco mě tady vládní pětikoalice poplivává a pomlouvá. Myslím, že Lichtenštejnsko je pěkná země.
Samozřejmě ty jejich restituční nároky, s tím já nesouhlasím, že jo, to je jasný. Ale ta ústava, že je tam přímá demokracie, o tom tady mluvíme. Ta knížka je o přímé demokracii totiž, ta je o lichtenštejnské ústavě, jo? Takže to je něco jiného než to, jak tady prezident Pavel a lidovci, KDU-ČSL, pan Herman, bývalý ministr kultury, vlastizrádně podporují restituční návrhy, abychom přišli, Česká republika, čeští občané, aby byl vlastně vrácen majetek Lichtenštejnům. To s tím nepleťme, to dělá KDU-ČSL s prezidentem Pavlem, my s tím nesouhlasíme. Podle mě je to zrada na českých občanech a zrada na našem státu, to, co dělají lidovci s prezidentem Pavlem. To zásadně odmítáme. Takže aby tady někdo neříkal, Lichtenštejnsko, že tady snad Okamura s tím článkem (?) souhlasí. To bylo v souvislosti s tím, že prosazuji přímou demokracii, tak jsem o tom v minulosti napsal jednu knížku. A právě proto jako zastánce přímé demokracie tady v otázce té lichtenštejnské ústavy a fungování Lichtenštejnska, té přímé demokracie, odvolatelnosti, tak v tom byla shoda. Tak jsem právě tu knížku jsem si přečetl a tu knížku... Tenkrát, to už je před x lety, a podařilo se mi získat osobní věnování.
Takže tímto bych v tuto chvíli ukončil své vystoupení, protože budu sledovat situaci. Doufám, že Fialova vládní pětikoalice... (Reakce ze sálu.) Ne? Aha, tak jo. Ještě mám něco přečíst? Já těch pasáží mám hodně, no.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Kolegyně, kolegové, poprosím, nepokřikujte po sobě. Případně pokračujte.
Poslanec Tomio Okamura: Já jsem plný energie, já nemám žádné problémy. Dneska je jednací den do 21 hodin? Jo, tak 21 hodin a po mně Radek Rozvoral, že jo? Teď když skončím, tak končí jednací den. (Dohaduje se s poslanci v sále.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Pane předsedo, poprosím, neřešme to tímto způsobem, pokračujte případně v projevu.
Poslanec Tomio Okamura: Aha, tak jo. Takže prosím vás, já bych se ještě věnoval tady té pasáži, protože zrovna je problémem ta demokracie. A už jdu k věci. Problémem je demokracie a já jsem si tady vzal k ruce první z těch pasáží, kterou je potřeba vám říct v souvislosti s vaším návrhem korespondenční volby, a to je kniha s názvem Tomáš Garrigue Masaryk - Cesta demokracie. A já to samozřejmě nebudu vůbec číst celé, protože já tady nejsem od toho... já tady nedělám žádné obstrukce, nechci dělat obstrukce. Já jsem si přímo zase vybral pasáže, které jsou vhodné, abych vás s nimi seznámil. Takže začnu přímo už na straně 66. Jmenuje se to Demokracie je diskuse.
Viktor Dyk v Národních listech započal užitečnou diskusi o tom, odkud se vzala zeď mezi odbojem domácím a odbojem zahraničním. Třebaže pan Dyk se snažil vystavění té zdi svalovat na legionáře a odbojníky zahraniční, přece uznal, že také jiné strany se o tu stavbu hodně přičinily.***
