(20.50 hodin)
(pokračuje Radek Vondráček)
Samozřejmě se nabízí v druhé fázi nabídnout korespondenční volbu zranitelným osobám nebo osobám s tělesným postižením. To je to, co jsme vám včera také říkali. V České republice žije 84 000 zrakově úplně nebo částečně postižených lidí. Tito lidé si dlouhodobě stěžují na to, že nemají adekvátní přístup k volbám. Chtěli by třeba ti úplně nevidomí volební lístky s Braillovým písmem někteří, někteří by chtěli nějakou formu opravdu volby z domu. A je jenom otázkou času, kdy sem zas přijde nějaký aktivisticky naladěný politik v dalším volebním období a řekne, tak jim přece musíme také pomoct. A pak se řekne, tak když můžou oni volit z domu dopisem, tak proč bychom nosili tu urnu do těch domovů důchodců? Tak ať i ty babičky odvolí z domu. A tak se nám pomaličku erozivním způsobem ta korespondenční volba dostane i do našeho vnitřního prostoru a nakonec se odsouhlasí a uzákoní volba domácí. A to už je něco, nad čím zvedají varovný prst už nejenom ti opoziční, ale i někteří koaliční. Protože prosím přijměte fakt, že ta korespondenční volba nikdy nenaplní zcela ty principy, které máme zakotveny v Ústavě České republiky, a to je tajnost, svoboda a osobní volba. To je tajnost, a říkal jsem to včera několikrát, zopakuji jednou, ta tajnost není o tom, že nikdo neví, jak jste volil, ale že jste osvobozeni od možného nátlaku, že zažíváte tu svobodu za plentou, a nikdo neví, jak jste volil.
Já nerozporuji systém dvou obálek, který mně přijde dostatečný na to, aby byla zajištěna anonymita volby, nedohledatelnost volby v případě, že někdo vyloženě neporuší zákon v těch komisích, kde se sčítá, že by se nějakým způsobem spojil ten identifikační lístek s tou úřední obálkou. Ale ta se má vhodit do urny s těmi ostatními, a pak až teprve otvírat, až z té urny. Takže anonymitu já nerozporuji. Rozporuji to, že tam chybí ta svoboda volby za plentou, že tam chybí obrana proti možnému nátlaku. Já už jsem tady včera mluvil o tom, že kupčení s hlasy a family voting jsou průvodní jevy každé distanční volby. A to je fakt. A jediný argument, který slyším od koaličních zástupců, kteří se k tomu vyjadřují: my si myslíme, že to není tak velký problém, já věřím, že to nebude problém. A já vám říkám, že to je fakt, že jsem si to nevymyslel, že nejsem paranoidní, ale máme opakované zkušenosti ze zahraničí, že se to tak dělo. Já nevím, jestli někdo z mých kolegů - já ne, ale nevím, jestli někdo z mých kolegů se nebude věnovat i americkým volbám a tomu, co tam došlo, nebo těm rakouským. Já jsem tady včera velice stručně nadnesl ten případ ze Španělska, který je aktivní, z toho severoafrického města, stručně jsem tady nadnesl například příklad z Birminghamu z roku 2004, kdy selhala pošta, kdy ty obálky vypadaly prostě, jestli jsem to dobře pochopil, tu zprávu, ty obálky vypadaly jinak, na poště to nikdo nehlídal a nebyl problém je shromáždit, a potom ti policisté, kteří náhodou kontrolovali nějaký opuštěný sklad, tak tam objevili několik chlapíků, jak tam mají před sebou stohy volebních obálek, rozlepují je a vyměňují volební lístky. Byl to velký skandál tenkrát ve Velké Británii.
A k tomu patří ještě jedna řekněme technická poznámka z mé strany. My se komplet svěřujeme cizím státům v tomto okamžiku, cizím poštám. To se totiž posílá na ambasády. To se neposílá k nám domů. Někdo si tady dělal legraci z České pošty, že nebojme se korespondenční volby, ony stejně ty lístky nedojdou. Ale my se bavíme o americké poště, německé poště. A v té důvodové zprávě je napsáno, že až se bude dělat ten prováděcí předpis, tak se právě přihlédne ke kvalitě pošt v té dané zemi. Takže předpokládám, že stejně v těch afrických zemích to nepůjde, protože tam nejde zaručit vůbec nějakou základní kvalitu doručovacích služeb. A o tom tady vůbec nikdo nemluvil a měli bychom o tom mluvit. To není jenom kritérium tedy vzdálenosti, kterou jsem z toho ministerstva nevymámil, kde mi napsali, že analýzu mají. Já nevím, jestli se mi chtěli tak trošku vysmát, protože opravdu je to tak trošku vztyčený prostředníček. Ano, analýzu máme. Tečka. A nikdo mi ji neposlal. Tak já doufám, že během té interpelace se k těm údajům dostaneme.
Kromě toho, že tady bude tendence rozšířit tu korespondenční volbu, dlouhodobě upozorňujeme na vzniklou nerovnost. Na nerovnost mezi voliči v zahraničí, kteří můžou poslat dopis z pohodlí domova, někdo ještě říkal v jakémkoliv stavu, můžou to vyplňovat klidně nějakým způsobem kolektivně, může to za ně vyplnit někdo jiný, zanést, doručit, k tomu se dostanu, a těmi v České republice, kteří se musí zvednout a musí dojít do volební místnosti. A je otázkou času, opravdu zase jenom času a chtění Ústavního soudu, než se někdo obrátí na Ústavní soud a řekne, tady spatřujeme diskriminaci voličů v České republice, je třeba napravit závadný stav. A Ústavní soud nám nařídí jako zákonodárcům, tak jak to udělal pár měsíců před volbami v roce 2021, abychom přijali novou právní úpravu a všem českým občanům v České republice dopřáli dobrodiní korespondenční volby stejně jako těm v zahraničí. A neuděláte vůbec nic a budeme tady sedět zase jak v tom roce 2021 a budeme jenom dumat, jak co nejvíce vyhovět Ústavnímu soudu a jak to stihnout do tří měsíců. A v té situaci jsem byl a vyjednával jsem za hnutí ANO, co vlastně v tom zákoně bude.
Není to jediná nerovnost. Druhá nerovnost, která nastává, je ta, o které jsem mluvil v úvodu, a to je ta nerovnost mezi kraji. V původním senátním návrhu, který tu náhodou ještě byl, tak tam to bylo úplně špatně. Tam se měly ty hlasy nasypat do jednoho kraje, vylosovaného kraje, což by znamenalo v případě mého malého Zlínského kraje nebo Karlovarského nebo všech těch menších v podstatě personální změnu v obsazení parlamentu, změny v množství nebo počtu mandátů. Úplně jinak by ten parlament vypadal. Právem bychom se cítili ukřivdění, a že nám ty volby někdo ukradl. Jak já bych ve Zlínském kraji dělal kampaň celosvětovou? Stejně by volili jenom tu nálepku, volili by to hnutí, tu stranu. Marně bych navštěvoval folklorní festivaly ve Zlínském kraji a zpíval na pódiu a chtěl ty hlasy od svých voličů, seniorů a tak dále. Těm jsem také zpíval ve Zlíně před volbami. Tak tato nerovnost, ta opravdu do očí bijící, ta byla odstraněna a byla zvolena metoda, že se vezmou čtyři největší, nejlidnatější kraje, mají přes milion voličů, předpokládám tedy střední Čechy, Praha, Jihomoravský, Moravskoslezský, a vylosují se z těch čtyř dva. Do jednoho se nasypou všechny hlasy z Evropy, do druhého se nasypou hlasy z celého světa. Připomínám, to jsem vám před chvilkou řekl, že Evropa je 81 % těch hlasů. Kdyby se ten trend potvrdil, tak 80 % z těch odhadovaných 105 000 je přes 80 000. Představte si, že vám přistane v tom kraji, který bych si vybral? Jihomoravský, vidím tady paní předsedkyni. Tak si představte, že by vám v Jihomoravském kraji přistálo přes 80 000 jiných hlasů. Ty volby by dopadly úplně jinak. To jsou ty tři mandáty.
Mimochodem to ještě má takový drobný - to nemám spočítané, já nejsem matematik, ale u nás jsou takové zákony, že podle volební účasti a podle počtu odevzdaných hlasů se také určuje, kolik který kraj dostane mandátů. Také se může stát, že to větší množství hlasů v nějakém kraji znamená, že jiný kraj dostane o mandát méně, že už ten malý dostane ještě o jedno křeslo míň. Takže vzniká tu další nerovnost a já myslím, že zase je jenom otázka času, kdy by to někdo napadl.
To znamená, jestli bude někdy v České republice přijata korespondenční volba, tak co je elementární, tak by se měly ty hlasy rozdělit spravedlivě, nejlépe podle toho, kam ti lidi patří do svého obvodu, do své obce, tak jak to mají v Německu a v Rakousku, což vím, ostatní jsem nestudoval, ale v Rakousku jsem byl osobně, a pak to bude do nějaké míry spravedlivé. ***
