(17.00 hodin)
(pokračuje Radim Fiala)
Kdo všechno bude mít vůbec obálku s hlasovacím lístkem při korespondenčním hlasování k dispozici? Podle návrhu zákona to bude poštovní doručovatel, potom zastupitelský úřad, který ji má nejprve uchovat na bezpečném místě určeném vedoucím zastupitelského úřadu a po ukončení hlasování pak předat zvláštní okrskové volební komisi. Zatímco u dosavadního způsobu voleb vkládal hlasovací lístek do volební schránky přímo sám volič bez jakéhokoliv zprostředkování, korespondenční volba přinese minimálně tři nové mezičlánky, kde se ten lístek může různě deformovat.
Zabýval se někdo riziky tohoto postupu i třeba z hlediska ochrany osobních údajů? GDPR, uděláme na to školení, firmy nesmí zveřejnit skoro nic z toho, co se týká zaměstnanců a dalších lidí. Tady to prostě prochází třemi články a každý z nich do toho může zasáhnout. Ale já si myslím, že se tím nikdo nezabýval, protože - možná to někdo z té progresivistické strany volebního spektra chápe jako příležitost to nějakým způsobem ovlivnit.
A nejde jen o tajnost volby, ale i o další základní principy volebního práva. V případě masové volby osob s českým občanstvím žijících trvale v zahraničí půjde v podstatě pouze o volbu dle toho, jak budou referovat určitá vybraná média. Skutečnou situaci v naší zemi tito občané znát nebudou, protože ji sami neprožívají takříkajíc na vlastní kůži a z vlastní zkušenosti jako my. A na druhé straně tito lidé neponesou za svou volbu žádné důsledky a žádnou odpovědnost a také nepocítí žádné dopady, i kdyby volili čerta. Dovedete si, kolegové, představit, že by umístění skládky nebezpečných odpadů na pozemku vaší obce, třeba té, kde bydlíte vy osobně, hlasovali i lidé, kteří v této obci vůbec nežijí? To opět parafrázuji část článku pana doktora Chmelíka.
Korespondenční volba rovněž umožní to, respektive nezabrání tomu, aby voliči hlasovali takzvaně v zastoupení - což tady přede mnou popřel pan ministr Rakušan, jestli si dobře pamatuju, tak pojďme do toho -, tedy aby pod jejich identitou ve skutečnosti hlasovaly osoby, které volební právo vůbec nemají, nebo aby někdo hlasoval vícekrát. Tedy umožní to, aby potenciál voličů, co sami nevolí, mohl zneužít někdo jiný. Součástí identifikačního lístku sice má být i vlastnoručně podepsané, ovšem nikoliv úředně ověřené písemné prohlášení, že hlasuje osobně. Kdo ale relevantně zkontroluje, že tomu tak ve skutečnosti bylo? Nikdo, protože to absolutně není možné. Přitom to navrhovaný zákon vyžaduje. Tedy vyžaduje to, aby volební komise zařadila mezi platné hlasy jen ty, které jsou doprovázeny identifikačním lístkem podepsaným voličem. Ovšem reálně to prověřit možné není. Zákon je v tomto ohledu nesplnitelný či nenaplnitelný, což je jeho další zásadní legislativní vada.
Velká a závažná rizika korespondenčního hlasování jsou spojena s otázkou osobní volby, tedy s otázkou, jak zajistit, aby na voliče při výkonu jeho volebního práva nebyl vyvíjen nátlak ze strany jiné osoby, či jak zajistit, aby volbu za voliče nevykonal někdo jiný. A na rovinu si tady řekněme, že toto zákonem ani v praxi zajistit prostě nelze. Druhým parametrem tajnosti volebního práva pak je zajištění samotné tajnosti hlasování, tedy takový právní a faktický mechanismus, který neumožní v průběhu volebního procesu spojit konkrétního voliče s jím odevzdaným hlasem. Korespondenční forma hlasování v sobě navíc zahrnuje nutnost využití poštovní či jiné doručovací služby se všemi s tím spojenými riziky včetně toho, a to není pouhá teorie, že příslušný hlas nebude doručen na místo určení, popřípadě že nebude doručen včas, ačkoliv včas odeslán byl.
A teď mi dovolte takový bonmot. Já toho prostě musím využít. Pane ministře Rakušane - není tady - tak já věřím, že vy nedecimujete Českou poštu právě z toho důvodu, aby ty hlasy nebyly doručeny. A obávám se, že až skončí vaše volební období, tak Česká pošta vůbec nebude schopna ty hlasy doručovat včas, protože už teď, když se odešle dopis, tak to trvá strašně dlouho, než přijde, jestli vůbec přijde.
A když tedy bude doručen včas, tak můžeme říct, což směřuje i proti jednomu ze základních cílů a účelů korespondenční volby, jak jej deklarují její zastánci, rozšířit prostor volebního práva a zjednodušit volby. Je docela neudržitelný ten případný stav, kdy mnoho voličů bude žít v domnění, že ve volbách hlasovali, a přitom to nebude pravda. Toto je ve standardní osobní volbě přece absolutně vyloučené.
Z povahy korespondenčního způsobu hlasování rovněž vyplývá riziko předčasnosti výkonu volebního práva, které jsem před chvílí zmínil, a tedy také otázka aktuálnosti takto provedené volby, protože korespondenční hlasování bude zahájeno celkem dost dní před oficiálním dnem nebo dny prezenčních fyzických voleb tady u nás v České republice. Čili korespondenční hlasování na jedné straně určitou skupinu voličů v něčem zvýhodňuje a v jiném ohledu ji zase znevýhodňuje, a to tak, že nemohou ve své volbě reagovat na nejaktuálnější vývoj ke dni voleb a že se klidně mezi odesláním korespondenčního hlasu a oficiálními dny voleb může odehrát politická událost, která by je donutila jejich původní volbu změnit, ale už nebudou mít tu možnost. Nějaká Pandora Papers třeba, vzpomeňme si, nebo to byla zpráva toho policisty, už si nepamatuji, jak se jmenoval, které změnily ty volby a emocionálně měnily náladu voličů těsně před volbami. Já si myslím, že to je takový pěkný zlozvyk v České republice, že vždycky před parlamentními volbami nějaká ta Pandořina skříňka nebo nějaká ta zpráva nějakého policisty se náhodou dostane k České televizi nebo k nějakým jiným novinářům, kteří ji rádi uveřejní a rozpředou o tom emocionální diskusi, co to bylo za zločince. Respektive teoreticky ji mít budou v případě, že se rozhodnou jet fyzicky volit do České republiky, ale v tom případě odevzdají ve volbách dva hlasy, jeden korespondenční a jeden fyzický, což je opět zásadní popření rovnosti volebního práva.
Tajnost hlasování, jeden z naprosto klíčových ústavních základů volebního práva, lze chápat jednak ve vertikální, ale rovněž tak i v horizontální rovině, kdy vertikální rozměr zahrnuje ochranu voliče před veřejnou mocí a horizontální rozměr pak jeho ochranu před ovlivňováním ze strany soukromých subjektů. U klasického způsobu hlasování obě roviny do značné míry splývají, neboť jsou obě dvě v české právní úpravě zajištěny stejnými postupy. V případě ochrany voliče před veřejnou mocí je tajnost hlasování, tedy nemožnost spojit voliče s jeho hlasem, zajištěna skrze povinnost každého voliče odebrat se nikým nedoprovázen do volební místnosti za plentu. Jelikož volič svůj hlas následně odevzdá v generické obálce do volební urny, nelze jím vhozený hlas k voliči zpětně žádným způsobem přiřadit. Veřejná moc reprezentovaná ve volební místnosti volební okrskovou komisí tak nemá možnost v žádném okamžiku zjistit, jak konkrétní volič hlasoval. V případě ochrany před ovlivněním ze strany třetích subjektů, typicky členů rodiny, nadřízených, ale i dalších osob, poskytuje hlavní ochranu taktéž odebrání se za plentu. Jelikož se volič v době výběru hlasu nachází za plentou sám, je osobní volba, tedy volba učiněná bez nátlaku, zajištěna. Korespondenční volba naopak všechny tyto ochranné mechanismy postrádá. ***
