(20.10 hodin)
(pokračuje Josef Kott)
Korespondenční volba s sebou přináší mnoho otázek nejen v oblasti ústavněprávní, ale i v související oblasti společenské. V obou oblastech vidím značné pochyby, rizika a prostor pro zneužití volebního práva. Ve společenské oblasti vnímám jako největší problém znedůvěryhodnění voleb jako takových. Důvěra voličů ve výsledky voleb bude přinejmenším minimálně narušena, v horším případě pak uvidíme i snahy o zneplatnění celkových výsledků voleb.
Velkou přednostní českého volebního systému je to, co jsem říkal již na začátku, že u nás nikdy nebylo hlasování vážněji zpochybněno. Korespondenční volba by to však mohla změnit. Stačí se podívat na některé příklady. Bylo tady o nich už také hovořeno. Byly to prezidentské volby v Americe, prezidentské volby v Rakousku. V opakovaných volbách v tom Rakousku sice Van der Bellen porazil svého soupeře, ale ta pachuť pochybností ve voličích už jistě zůstala. Důležitým aspektem demokratických voleb totiž také je, aby poražení kandidáti a jejich voliči měli pocit, že vítěz oprávněně vyhrál při nezmanipulovaných a férových volbách. Důvěra v demokratické volby tak korespondenční volbou dostane velké trhliny a dle mého názoru i příkladů z jiných států přinese více škody než užitku.
Důvěra voličů v demokratické volby je úzce spjata se základními ústavními principy upravujícími výkony volebního práva, které jsou podle mého názoru korespondenční volbou do jisté míry ohroženy. Tím nejdůležitějším principem jsou svobodné volby, ve kterých má být každému voliči zajištěno právo se svobodně rozhodnout a svobodně volit. Volič má tak být zbaven jakéhokoliv nátlaku, mít možnost úniku před nátlakem a to mu nabízí právě také zde mnohokrát zmiňovaná plenta ve volební místnosti. Za plentou si může volič bez nátlaku a svobodně rozhodnout a svobodně tak odvolit. Princip svobodné volby rozhodně není při korespondenční volbě dodržen. Není totiž garance, že volič není pod vlivem a pod tlakem jiné osoby v momentě, kdy bude volbu vykonávat. Nikdo nezkontroluje okolnosti, za nichž volič vkládá volební lístek do obálky. Volba za plentou je tak tou nejsvobodnější možnou variantou, která vlastně v tuto chvíli v našem volebním řádu existuje.
Dále by byl narušen princip osobní volby. Ústava i základní lidská práva a svobody žádají, aby byla volba osobní. To v praxi znamená, že volba v zastoupení není možná, což by ale v případě korespondenční volby opět nešlo garantovat. Vezmeme si příklad, kdy lístek přijde do rodiny a vy už nemáte kontrolu nad tím, kdo a jakým způsobem ho použil. Zde můžeme argumentovat, že i v případě osobní volby ve volební místnosti může volič být ovlivněn. Ale jak zde říkal můj předřečník, kolega Strýček, za tou plentou nebo v té místnosti si může vyžádat ty lístky, byť by byly nebo nebyly odebrány, a může volit podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
Dalším ohroženým principem je tajnost volby. Volby by měly být anonymní. Nikdo by neměl mít možnost zjistit, jak konkrétní člověk volil, a ani tento princip nelze u korespondenční volby stoprocentně garantovat. U korespondenční volby nebudeme schopni zajistit úplnou anonymitu. Anonymita je totiž zaručena právě vhozením volebního lístku do urny, kde se promíchá s ostatními lísky. Takto je tajnost volby zajištěna i u těch nejmenších volebních okrsků, které máme v rámci České republiky. S korespondenční volbou souvisí určitá ztráta anonymity, a to ve smyslu snahy o zabezpečení takto odevzdaných volebních lístků. Čím více se totiž budeme snažit zabezpečit volební lístky odevzdané korespondenční volbou, tím více bude člověk ztrácet anonymitu, a to například nutností se identifikovat.
Zbylou část svého projevu si nechám na pozdější dobu. Tímto vám děkuji za pozornost.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Děkuji za dodržení času. Nyní je přihlášena paní poslankyně Oborná. Také se nejdříve zeptám, jestli jednou deset minut, nebo dvakrát jednou? (Jednou.) Prosím, máte slovo.
Poslankyně Monika Oborná: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Dobrý večer, milé kolegyně, milí kolegové. Dovolte mi, abych se i já vyjádřila k tématu korespondenční volby. Když pominu ten nejdůležitější a absolutně nejzásadnější fakt, že korespondenční hlasování porušuje, zaznělo to tady už několikrát, základní ústavou zaručené principy svobodných voleb, tak osobně se neztotožňuji s tím, že by o politických poměrech v naší zemi měly rozhodovat hlasy lidí, kteří zde nežijí. Chápu, že máme na to každý jiný názor, ale já to prostě tak cítím. Myslím si, že o politických poměrech v naší zemi nemají rozhodovat hlasy lidí, kteří se u voleb rozhodují nikoliv na základě vlastní žité zkušenosti v téhle zemi, ale na základě různých, dalo by se říct třeba předsudků nebo různé mediální propagandy, kteří neponesou důsledky svého rozhodnutí, protože zde nežijí.
Teď k samotné korespondenční volbě. Sotva se objevil návrh na zavedení korespondenční volby pro naše občany v zahraničí, řada komentátorů, ale i koaličních poslanců začala hovořit o tom, že postoj, respektive odpor opozice vůči tomuto způsobu hlasování je ryze účelový. Opoziční strany se prý bojí toho, že v zahraničí dostanou méně hlasů, a to na základě výsledků minulých voleb. Jenže tento argument, dámy a pánové, platí i opačně. Vládní koalice totiž doufá, že hlasy ztracené doma nažene hlasy ze zahraničí. Je to právě vládní koalice či někteří její členové, zejména z řad ODS, kteří neváhají měnit názory, kvůli kterým ještě nedávno proti korespondenční volbě vystupovali. Dovolte mi, abych některé názory připomněla.
Průběh voleb amerického prezidenta, v nichž přinesly zvrat a vítězství Bidena právě korespondenční hlasy, podle předsedy ODS, politologa, nynějšího premiéra Petra Fialy ukázal slabiny korespondenčního hlasování. Dovolím si pana premiéra citovat: Nové formy hlasování představují riziko, protože pro demokracii je důležitá důvěra lidí a taky přijetí porážky jako legální i legitimní. Platí dvakrát měř, jednou řež, než se rozhodneme pro jiné způsoby hlasování, uvedl na sociálních sítích nynější premiér Petr Fiala v roce 2020, tudíž to není relativně tak dlouho.
Další jeho vyjádření k americkým prezidentským volbám: USA bojují s nedůvěrou v regulérnost korespondenčních hlasů posílenou rozdílnými zákony v jednotlivých státech, což ovlivňuje sčítání a zdržuje vyhlášení výsledků. Netrpělivost, podezřívavost a rozhořčení jsou pochopitelné bez ohledu na to, zda jsou namístě. Tohoto ať si všímají všichni sociální inženýři, co u nás chtějí pořád něco měnit, uvedl v listopadu 2020 také Petr Fiala. (Potlesk z řad poslanců ANO.)
Teď střih - cituji: Občané, kteří žijí v zahraničí, to mají do volební místnosti i tisíce kilometrů daleko. Přitom se zajímají o dění u nás doma, často se plánují vrátit a třeba tady vychovávat děti. Proč by nemohli volit? Korespondenční volba je v tomto případě řešením. - Zdá se vám, že tyto věty řekl či napsal někdo jiný? Tak je to veliký omyl, dámy a pánové, protože je to stále ten stejný premiér Petr Fiala, jen o něco později, ve chvíli, kdy zjistil, že by pro jeho vládu a stranu korespondenční volba mohla být výhodná. Neobstojí ani argument, že ty první věty se vztahují na korespondenční volbu obecně, zatímco ty současné pouze na volbu v cizině. Ať už volíte kdekoliv, jsou to stále jedny a ty stejné volby.
Nyní k samotnému korespondenčnímu hlasování. Volby do Poslanecké sněmovny se podle ústavy konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva. Základní otázka tedy zní, zda korespondenční volba pro některé voliče zaručí volbu tajnou, osobní a rovnou pro všechny voliče. ***
