Pro minimalizaci zmíněných rizik se zavádějí sice různá opatření, jako jsou pečlivější metody ověřování, zabezpečené obálky, sledovací mechanismy, průhledné počítání hlasů a v neposlední řadě vzdělávání voličů o správném postupu při hlasování poštou. Proč však zavádět něco, co sníží důvěru ve volební výsledek, a snažit se to vylepšovat různými bezpečnostními opatřeními? Je-li stávající volební systém funkční, nač ho měnit?

I přes všechna rizika chce pětikoalice v čele s ODS protlačit korespondenční volbu, která je, jak říkáte, prioritou této vlády. Je to však tak strašně velká priorita, že návrh zákona není předkládán ani jako vládní návrh, ale předkládáte ho formou poslaneckého návrhu, a to jen proto, že tak nemusí projít připomínkovým řízením a Legislativní radou vlády, která by vám ho rozcupovala, jak zde už bylo několikrát řečeno. ODS dokonce klesla tak hluboko, že kde jsou ta slova premiéra Petra Fialy, a připomeňme si je: "Nové formy hlasování představují riziko. Pro demokracii je důležitá důvěra lidí a taky přijetí porážky jako legální i legitimní. Platí dvakrát měř, jednou řež, než se rozhodneme pro jiné způsoby hlasování. V USA bojují s nedůvěrou v regulérnost korespondenčních hlasů posílenou rozdílnými zákony v jednotlivých státech, což ovlivňuje sčítání a zdržuje vyhlášení výsledků. Netrpělivost, podezřívavost a rozhořčení jsou pochopitelné bez ohledu na to, zda jsou namístě. Tohoto ať si všímají všichni sociální inženýři, co u nás chtějí pořád něco měnit," uvedl Petr Fiala v komentáři, který je dostupný na stránkách ODS. Ale už jsme si zvykli, že ODS něco jiného říká a něco jiného pak dělá a názory jsou schopni měnit opravdu velmi rychle.

Korespondenční hlasování s sebou přináší také právní úskalí. Listina základních práv a svobod čl. 21 odst. 3 říká: Volební právo je všeobecné a rovné a vykonává se tajným hlasováním. Podmínky výkonu volebního práva stanoví zákon. A rovněž čl. 18 odst. 1 ústavy: Volby do Poslanecké sněmovny se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva.

Všeobecnost. Dnes se volební právo České republiky omezuje převážně pouze věkovou hranicí a občanstvím České republiky na rozdíl od historických omezení, jako bylo omezení na základě pohlaví nebo majetku. Tento princip je zakotvený v ústavních článcích, které udělují právo volit všem občanům České republiky, kteří dosáhli 18. roku věku. Občas se setkáváme také s omezením na základě místa bydliště, zejména při volbách na úrovni obcí a krajů, kde se volební právo vztahuje pouze na obyvatele daného obvodu. Toto omezení však není vnímáno jako negativní.

Princip rovnosti ve volebním právu zahrnuje několik důležitých hledisek. Obvykle se tato zásada interpretuje jako zajištění stejného množství hlasů pro každého oprávněného voliče, což znamená, že každý z nich má při volbách právo odevzdat pouze jeden hlas. Dále je důležitá rovnost vlivu každého hlasu na výsledek voleb, což vyžaduje spravedlivé rozdělení mandátů mezi volební okrsky, aby měl každý hlas stejnou váhu při rozhodování o mandátech. Kromě toho existuje hledisko rovných příležitostí, které se vztahuje hlavně k politickým subjektům a kandidátům usilujícím o zvolení. Stát musí zajistit, že všechny politické strany a hnutí mají stejné podmínky od financování až po přístup k veřejnoprávním médiím, a to buď na základě absolutní rovnosti, nebo relativní rovnosti, která bere v úvahu její sílu a popularitu. Zavedením korespondenční volby ze zahraničí může být později namítáno, že umožnění voličům v zahraničí hlasovat korespondenčně mohou být tito voliči zvýhodněni ve srovnání s těmi, kteří hlasují přímo v České republice. Tato výhoda by mohla vést k porušení principu rovnosti voleb.

Tajnost je klíčovým prvkem pro skutečně svobodné a demokratické hlasování, je zachováním anonymního charakteru volby. Bez tohoto aspektu se svoboda volby stává pouhou fikcí. Přitom nejde jen o utajení před státními orgány, kde lze anonymitu značně zajistit pomocí technických a formálních opatření. Důležitější je ochrana soukromí voličů před jejich nejbližším okolím, jako jsou rodina či zaměstnavatelé, kde mohou být voliči zranitelní. Tohle prostředí je pak mimořádně náchylné k ovlivňování, což může vést k uniformnímu hlasování skupin nebo komunit. Z tohoto důvodu bychom měli přehodnotit rozesílání volebních lístků na domácí adresy.

Ochrana tajnosti při volbě se dá rozdělit na dvě hlavní oblasti - ochranu voliče proti státním orgánům a proti vlivu soukromých entit. V klasickém hlasovacím procesu se tyto dvě oblasti často prolínají, protože české právo je chrání stejnými metodami. Když se bráníme proti zasahování státních orgánů, zajišťuje se, že nelze spojit voliče s jeho výběrem díky tomu, že volič vstupuje za plentu bez doprovodu, mimo výjimky pro osoby se zrakovým postižením a podobně. Po odděleném vyplnění hlasovacího lístku a vložení do neutrální obálky, která se vhodí do urny, není možné hlas přiřadit zpět k osobě, která jej odevzdala. Volební komise ve volební místnosti reprezentující státní moc tak nemá šanci odhalit volbu jednotlivce.

Pokud jde o obranu proti vnějšímu ovlivnění například rodinnými členy nebo jinými lidmi, hlavní obranný mechanismus zůstává stejný - vstup za plentu bez přítomnosti ostatních. Tímto způsobem je zajištěno, že volba proběhne bez vnějšího tlaku, a je tak zcela soukromá a nezávislá. V případě korespondenční volby nejen že lze spojit volební lístek s voličem, ale nelze zajistit, že nebude volit pod nátlakem, anebo že za voliče nebude dokonce volit někdo jiný. Je zjevné, že daná metoda neposkytuje jistotu zachování nákladních ústavních zásad.

V České republice probíhají debaty o potenciálním zavedení hlasování poštou už od roku 1999. Do dnešního dne bylo předloženo pět legislativních návrhů, které seriózně zkoumaly možnost implementace této metody hlasování a prošly parlamentním procesem v podrobném právním návrhu. Navíc byla možnost hlasování poštou zvažována v kontextu přímé volby, v kontextu přípravy konceptu nového volebního zákona a v souvislosti s nově zavedenou přímou volbou prezidenta. Ale kvůli absenci politického konsenzu bylo od těchto plánů nakonec upuštěno. Zatím nebyla žádná z těchto iniciativ úspěšná v zavedení hlasování poštou. Během projednávání všech návrhů se diskutovalo o tom, zda korespondenční hlasování splňuje, nebo spíše nesplňuje kritérium tajnosti hlasování. To vyvolává otázku, zda je vůbec vhodné takovou formu hlasování zavádět, pokud je evidentní, že by mohla narušit tento základní princip volby.

Hlavní výhrada vůči hlasování poštou spočívá v potenciálním narušení zásady naprosté anonymity voliče. V procesu poštovního hlasování odesílá volič svůj hlas v uzavřené malé obálce, kterou umístí do větší obálky spolu s dokumentem obsahujícím jeho identitu. Když volební komise přijme neponičenou vnější obálku, zaznamená účast dotyčného voliče a vloží neotevřenou vnitřní obálku do urny mezi ostatní hlasy. Ale klidně se může stát, že selže lidský faktor a obálku otevře. Z podstaty hlasování poštou ze zahraničí je zřejmé, že je nutné zasílat hlasy dříve. Když voliči posílají své hlasy pomocí poštovních služeb, musí počítat s časem potřebným pro jejich bezproblémové přijetí. To přináší nejen praktické otázky týkající se určení přiměřených legislativních termínů, ale také řadu následných teoretických dilemat.

Potřebný předstih hlasování se liší v závislosti na konkrétní destinaci. Jedním z problémů spojených s předčasným hlasováním je nalezení optimální metody pro stanovení deadlinu pro doručování poštovních hlasů. Důležité je rozhodnout, dokdy budou moci být poštovní hlasy akceptovány, jestli to bude několik dní před zahájením voleb v místnostech určených pro hlasování, v momentě otevření těchto místností, nebo až do doby, kdy skončí standardní hlasování, zda bude možnost přijímat poštovní hlasy, které dorazí po oficiálním ukončení hlasování v místnostech.

Ze současného návrhu zákona není známo, pro jaké územní obvody, popřípadě části územních obvodů zastupitelských úřadů budou moci voliči využít korespondenční volby. To bude v rukou Ministerstva zahraničí, které bude vycházet z dostupnosti a poskytování poštovních služeb na příslušném území. Zda bude vycházet pouze z dostupnosti poštovních služeb, nebo bude skrytě ovlivněno také jinými faktory, se můžeme jen domnívat. ***