(19.30 hodin)
(pokračuje Lenka Dražilová)
Nyní budu citovat sociologa Jana Kellera: Udělat si čas a jít fyzicky odvolit patří k naprostému minimu občanské odpovědnosti. Není prozíravé i toto minimum změkčovat a odbourávat. Časem můžeme zjistit, že samotná vlast, republika, domov se pro mnohé změnilo v něco virtuálního, kvůli čemu nemá ani smysl vyjít na ulici. Konec citace.
Už to zde bylo mockrát řečeno, ale já to zopakuji: O tom, že tento návrh je účelový, samozřejmě svědčí i forma, kterou se k nám tento návrh dostává. Jak se stalo v tomto volebním období už zvykem, návrh na zavedení korespondenční volby se k nám dostává cestou poslaneckého návrhu. Myslím, že celkem logická otázka je, proč není tento návrh předložený jako vládní návrh. Je tomu tak, hlavním důvodem je, aby se k tomu nemohla vyjádřit připomínková místa? Je to opět tak, že poslanci tlačí něco, co bude pak muset rozhodovat Ústavní soud? Je absurdní, že nám tu někteří vyčítají, jak často se obracíme na Ústavní soud, ale nikomu z nich už nedochází, že to je proto, že hodně zákonů, které se dnes dostávají do Sněmovny, obchází řádnou legislativní cestu.
V korespondenční volbě osobně vidím, a nejen já, jedno velké riziko, a to z více důvodů. Volby jsou dnes události, které od lidí vyžadují aktivní přístup. Už samotné naplánování a pak i uskutečnění cesty do volební místnosti je něčím, co zvyšuje význam této události. A buď je chceme bagatelizovat a udělat z nich obyčejnou věc, která nevyžaduje větší aktivity od voliče, nebo jim naopak chceme tu výjimečnost nechat. Je však třeba, aby si všichni, kteří podporují korespondenční volbu, uvědomili, že tato změna s sebou nese i přirozené snížení vážnosti a také věrohodnosti voleb. Druhá rovina, kterou si musíme v případě návrhu korespondenční volby pokládat v podobě, kterou předkládají provládní poslanci, je, zda je fér, aby část občanů měla jinou možnost než ti druzí. Stávající návrh počítá s tím, že jedna část populace dostane možnost, kterou druhá část populace prostě nebude mít. Pokud bych byla paranoidní, tak bych dokonce mohla mít pocit, že celá tato iniciativa je vlastně prvním krokem k zavedení korespondenční volby pro všechny.
Rozhodně nepatřím mezi ty, kteří by jakkoliv brzdili vývoj, a zcela určitě mě nikdo nemůže osočit, že bych se bránila moderním trendům. Ale zcela legitimní otázkou je pro mě, zda samotný fakt, že je něco možné, znamená, že to musíme hned využít. S ohledem na zkušenosti ze zahraničí bych řekla, že ne. Jedna věc je zpochybňování voleb, o kterém zde mluvila už řada mých kolegů. Ale za mě je daleko podstatnější pocitové snížení významu voleb. Tím se totiž ruku v ruce snižuje i důvěra občanů ve stát. Pokud tady na jedné straně říkáme, že je třeba bojovat proti dezinformacím a snižování důvěry ve stát, pak je úplně absurdní, že zde na druhou stranu otevřeme příležitost, která tyto body zesílí. A chtěla bych, aby zde jasně zaznělo, že otevřením korespondenční volby zároveň otvíráme cestu pro nesystémová a extremistická uskupení, která si tuto příležitost nenechají ujít.
Již více vládních politiků nepřímo přiznalo, že hlavní motivací pro přijetí tohoto zákona je myšlenka, že by touto cestou mohli získat nějaký významnější počet hlasů. Mluví se až o 600 000 lidí s českým občanstvím, kteří žijí mimo Českou republiku. Úvaha je pochopitelná, protože současná podpora této vlády je mizivá. Rozumím i tomu, že pro některá politická uskupení je to v jejich očích možná už asi jediná možnost, jak zůstat i v příštím volebním období ve Sněmovně. Je škoda, že místo toho, aby se snažila získat přízeň voličů svou prací, na to jdou tímto obchvatem.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Paní poslankyně, jenom upozorňuji, že vám zapínám druhých 10 minut podle vaší žádosti. Ano?
Poslankyně Lenka Dražilová: Děkuji. Na úvod jsem říkala, že existuje řada jiných možností, jak lidem v zahraničí volbu umožnit. Současný návrh korespondenčního hlasování je napsán tak, že porušuje základní ústavou zaručené principy svobodných voleb, a to je přímé a tajné hlasování. U poštou doručeného hlasu je v rozporu s ústavou jasné, kdo jak hlasoval, ale bohužel není jasné, zda tak učinil svobodně, a především zda tak hlasoval on sám. Poté, co jsme tu byli svědky kampaní, jak mladí lidé mají přemluvit svoje prarodiče, koho volit, lze jen těžko věřit tomu, že především fanatičtí voliči jedné skupiny stran by nevyužili možnost a příležitost k hlasování za své blízké, kteří podle jejich názoru hlasují špatně. To je zásadní vada korespondenčního hlasování, kterou nemůže ospravedlnit žádný údajný lepší komfort pro naše krajany při hlasování. A už vůbec nechápu zpochybňování významu tajné volby. Jen připomenu, že jsme v době, kdy i ministr vnitra Rakušan ve své vlastní reklamní komunikaci musí zdůrazňovat, že veřejné debaty s ním budou bez cenzury. Logicky z toho vychází, že jiné debaty jsou cenzurovány?
Proti takovému zvýhodnění části populace ve volbách hovoří ještě další argument, byť vím, že je trošku na hraně. Ale nemyslím si, že je správné, aby o poměrech v zemi rozhodovaly hlasy lidí, kteří v ní nežijí a v následujícím období volebním ani žít nebudou. Nepocítí na své kůži následky volby. A to říkám s plnou odpovědností, protože víme, že se klidně může stát, že o sestavení nebo nesestavení vlády může rozhodovat jeden nebo dva poslanecké mandáty, které přijdou ze zahraničí. Tedy od lidí, kteří se nebudou rozhodovat na základě vlastní žité zkušenosti, ale podle různých předsudků, mediálních sympatií a ne podle svých dennodenních zkušeností. A především lidé, kteří většinou neponesou žádné důsledky svého rozhodnutí, protože po většinu volebního období budou žít v jiné zemi.
Teď odbočím. Já jsem dneska měla jednání, není podstatné kde, a paní úřednice mi říkala, že řešila něco s naší krajankou, která zde není od svých třiceti let, a přestože do třiceti let zde byla a měla by mít dobrou znalost českého jazyka, tak mně říkala, že mluvila anglicky a chtěla překladatele. Tak to jsou lidé, kteří budou korespondenčně hlasovat.
Je škoda, že vládní poslanci při přípravě svého návrhu tohle nezohlednili. Existuje totiž řada zemí, které účast ve volbách podmiňují třeba určitou dobou pobytu v rodné zemi nebo třeba potvrzením aktivní příslušnosti k určitému regionu. Cest je řada. Pokud by poslancům šlo o blaho země, tak nepochybně některý z těchto prvků do zákona zakomponovali. To se ovšem nestalo. Protože opět poslancům nešlo v tomto případě o blaho České republiky a jejích občanů, ale pouze, jen a jen o zájmy politických stran. A o to možná jde, protože vládní koalice asi ztratila víru získat vyšší míru domácích voličů, protože není schopna změnit svoji politiku, která přivedla tuto zemi k největšímu pádu životní úrovně v Evropě.
Jediný argument, který dnes zastánci korespondenční volby používají, je, že je umožněna i v jiných zemích. To je samozřejmě úplně špatný argument. Nejlépe hloupost tohoto argumentu vynikne v případě, kdy by tu chtěl někdo zavést trest smrti, tak by se také mohl odvolávat na to, že v řadě jiných zemí existuje. ***
