(20.20 hodin)
(pokračuje Josef Bělica)
Važme si toho, co tady máme, a to je volební systém, který u nás je důvěryhodný, zatím nikdy nebyl napaden ať už vítězi voleb, nebo těmi, co ve volbách neuspěli. Anebo už jsme, dámy a pánové, za těch 35 let tu demokracii opravdu přežili? Já si to nemyslím.
Dále - proč nepodporuji korespondenční volbu. Já si myslím, že volební zákon je těžké téma, je to složitá záležitost a určitě by se měl, pokud se bude přistupovat k nějakým změnám volebního systému, tak ty změny by měly být opatrné, měly by být pro občany pochopitelné a predikovatelné a hlavně by měly procházet širší politickou shodou. Nemluvím o ústavní většině. Nemyslím si, že by bylo nutné prosazovat nebo měnit takovouhle normu ústavní většinou, ale určitě by měla proběhnout nějaká širší politická dohoda. A tady opět, dámy a pánové, narážíme na něco, co vláda opět nezvládla, a propásla tu jedinečnou situaci prostě se o tu dohodu aspoň pokusit. Takže se to neprojedná standardně, v připomínkovém řízení, je to tady předloženo, dokonce spolupředkladatelem jako poslanec je pan premiér, což je za mě úplně absurdní, protože dva roky takováhle změna mohla procházet normálně standardním schvalovacím procesem a ten legislativní proces nemusel být tímhletím způsobem řekněme, obejit byť nemluvím o tom, že je nelegitimní. On legitimní je samozřejmě.
Tím bych své vystoupení, paní místopředsedkyně, ukončil. Já si myslím, že vláda opět propásla šanci udělat něco správně, predikovatelně a korektně. (Předsedající: Čas.) A to je závěr mého vystoupení. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan poslanec Lubomír Metnar, připraví se pan poslanec Kamal Farhan. Prosím, máte slovo.
Poslanec Lubomír Metnar: Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já se chci vyjádřit k tomuto projednávanému tématu. Zavedení korespondenčního hlasování je zásahem do filozofie volebního práva a demokracie. Korespondenční hlasování údajně zjednoduší volby zahraničním voličům, a tak bude více těch, kteří rozhodnou o Poslanecké sněmovně a prezidentovi, ale je důležité říci, že nežijí ve státě, o němž rozhodují, a hlavně neponesou důsledky svého volebního rozhodnutí. Demokracie je však o tom, aby si občané zvolili ty, kteří o nich rozhodují. Zvolí-li jim je někdo z ciziny, je tento princip porušen.
Hlavní ústavněprávní zásady volebního práva v České republice jsou všeobecnost, rovnost, přímost, tajnost a požadavek svobodného hlasování ve volbách bez jakéhokoliv nátlaku. Tyto principy nalezneme na řadě míst Ústavy České republiky a v Listině základních práva svobod. Obdobné základní principy výkonu volebního práva nalezneme i v mezinárodněprávních dokumentech, jimiž je Česká republika rovněž vázána.
Zásada všeobecnosti - všeobecnost volebního práva stanovuje, že právo volit mají všichni zletilí občané České republiky bez jakéhokoliv omezení. Zásada rovnosti - rovnost v právním smyslu vychází z principu svobody a rovnosti každého člověka v důstojnosti a právu jakožto nejvýznamnějších hodnot před zákonem. Princip rovnosti je stěžejním a základním principem našeho právního řádu. Princip rovnosti je v České republice ústavně garantován jak v rovině obecné, tak je explicitně formulován pro oblast voleb a výkonu volebního práva. Dle čl. 21 Listiny základních práv a svobod pak platí, že volební právo je všeobecné a rovné, přičemž občané mají za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím.
Zavedením korespondenční volby pouze pro občany České republiky, kteří dlouhodobě pobývají, či dokonce trvale žijí na území jiného státu, jak je navrženo v poslaneckém návrhu, však vznikne faktická nerovnost mezi občany České republiky žijícími na našem území a těmi, již žijí v zahraničí. Občané České republiky, kteří žijí na jejím území, nemají žádnou možnost hlasovat korespondenčně, a to ani v případech, že se v dané dva dny voleb nacházejí pracovně na druhé straně republiky, v zahraničí nebo jsou fyzicky indisponováni a k volbám se nemohou dostavit. Tito občané mají dle stávající právní úpravy sice možnost požádat si o voličský průkaz, ale musí tak učinit v předstihu před volbami, musí tedy dopředu vědět, kde se budou v den voleb nacházet, a podle toho naplánovat svůj program a průkaz si vyřídit. V žádném případě však nemohou volit korespondenčně. V případě, že tak například musí odjet z místa bydliště neočekávaně na pracovní cestu, řešit nenadálou událost, musí cestovat za členem rodiny a podobně, korespondenčně volit nemohou. Navrhovanou legislativní úpravou tak dochází potenciálně k protiústavní diskriminaci českých občanů žijících na území České republiky.
Ústavou chráněný princip přímé volby znamená, že je volba prováděna přímo voličem. Právo volit nesmí být žádným způsobem převedeno na jinou osobu. Předložený poslanecký návrh zákona však stanovuje, že volič žijící v zahraničí se nemusí osobně vůbec dostavit na příslušný zastupitelský úřad. Žádost o výkon volebního práva formou korespondenční volby za něj může podat jiná osoba. Následně takový volič nebo jím pověřená osoba obdrží nezbytné podklady pro hlasování a tyto může bez dalšího již odeslat poštou. Jakýkoliv požadavek osobního výkonu volebního práva tak u korespondenční volby odpadá. V navržené korespondenční volbě ze zahraničí tak absolutně nelze garantovat ani ověřit, že volič hlasoval přímo osobně, tak jak požaduje ústavní pořádek České republiky a jak je důsledně vymáháno a kontrolováno v případě provádění voleb na našem území. Zatímco ve volební místnosti na území České republiky se musí každý volič prokázat volebním průkazem a osobně se odebrat za plentu, kde pod dohledem volební komise vloží hlasovací lístek do obálky a následně tyto vhodí do zapečetěné volební urny, u korespondenční volby nelze kontrolovat, kdo a jaký hlasovací lístek do obálky vložil a kdo obálku jménem voliče odeslal.
Princip tajného hlasování vyžaduje, aby byly zabezpečeny takové podmínky pro výkon volebního práva, které znemožňují zjistit, jak konkrétní volič hlasoval. Dle komentáře k Listině základních práv a svobod dále platí: Důležitým pravidlem je, že tajné hlasování musí být povinností, nikoliv právem voliče. Opačný postup totiž může vést k nátlaku na voliče, aby hlasoval veřejně, a tedy i určitým očekávaným způsobem.
Voliči samozřejmě nic nebrání, aby veřejnosti sám sdělil, jak bude hlasovat či jak hlasoval. Požadavky vyplývající z principu tajného hlasování směřují v první řadě ke státu, který má pozitivní závazek zajistit jejich splnění. Stát však rozhodně není jediným subjektem, před kterým by mělo být hlasování jednotlivých voličů utajeno. Utajeno musí být před všemi, jinými slovy princip tajnosti hlasování znamená, že nesmí být možné spojit voliče s odevzdaným hlasem. V korespondenční volbě, tak jak je nastavena předloženým poslaneckým návrhem, však bude svoboda hlasování těžce garantována a kontrolovatelná. ***
