(14.30 hodin)
(pokračuje Alena Schillerová)

Naši občané věří, mají obrovskou důvěru v náš volební systém. A nebudu tady prostě rozebírat nějaké věci, které považuji za marginální, které tady před dvěma dny zvedl jeden poslanec z TOP 09. Ano, vždycky se stane něco, skončí nějaká stížnost na Nejvyšším správním soudě, ale jinak tento systém je stabilní.

O co vedou debatu ústavní právníci? A schválně říkám, jsou to ti experti, protože my tady jsme politici a můžeme mít různé názory. Vedou debatu o tom, že z naší ústavy vyplývá princip toho, že volby mají být přímé, mají být tajné, mají být svobodné. A dospívají k názoru, neříkám, že všichni. že by to mělo být změněno, že by tady měla být změna ústavy. A ke změně ústavy je potřeba kvalifikovaná většina, což je 120 poslanců. A myslím, že pětikoalice by měla stát o to, aby získala podporu 120 poslanců, minimálně 120, tedy ústavní většinu, a že bychom měli tu shodu se snažit nalézt. Mohli jsme se o to snažit už před tím týdnem a nemuseli jsme tady trávit šest dnů a až tady na plénu za mikrofonem zjišťovat, co v tom návrhu poslanců z pětikoalice vlastně je.

Kdybych se zastavila u principu přímosti, to znamená osobního hlasování, tak ústavou chráněný princip přímé volby znamená, že je volba prováděna přímo voličem. Tento předložený poslanecký návrh zákona však umožňuje podat žádost o korespondenční volbu prostřednictvím osoby, která se prokáže plnou mocí s úředně ověřeným podpisem voliče. Jinými slovy, volič žijící v zahraničí se nemusí osobně vůbec dostavit na příslušný zastupitelský úřad a žádost o výkon volebního práva formou korespondenční volby za něj může podat i jiná osoba. Následně takový volič nebo jím pověřená osoba obdrží potřebné podklady pro hlasování, identifikační lístek, obálky a tyto může již bez dalšího odeslat poštou. U navržené korespondenční volby v zahraničí tak absolutně nelze garantovat ani ověřit, že volič hlasoval přímo, osobně, tak, jak požaduje ústavní pořádek České republiky a jak je důsledně vymáháno a kontrolováno v případě provádění voleb na našem území. To je jeden z těch závěrů, ke kterým docházejí experti na ústavní právo, že je potřeba k přijetí této úpravy změnit ústavu.

Poslanecký návrh přichází s jakousi tvrzenou pojistkou osobního výkonu volebního práva, když při korespondenční volbě bude v takzvané doručovací obálce sice muset být přiložen identifikační lístek, který má volič osobně podepsat, ale nebudeme si namlouvat, že zfalšování podpisu není příliš složité. Tam není v tom návrhu zákona žádný požadavek na ověření podpisu, pro podpis hlasovacího lístku stačí podpis obyčejný. Nadto i v případě, že by se jednalo o skutečný podpis zákonného voliče, který vykonává své volební právo, nelze zkontrolovat ani garantovat, že za voliče hlasovací lístek před odesláním nikdo, člen rodiny, osoba, která odesílá obálku, nebo dokonce někdo, kdo zaplatil voliči za to, že hlasovací právo vykonal, za něj nevyměnil. Domnívám se, že tam je obrovský korupční potenciál.

V souvislosti s korespondenční volbou se často zmiňuje, a také to řada z vás tady zmínila během těch šesti dnů, například fenomén takzvaného family votingu, kdy celá rodina z rozhodnutí jednoho jejího člena hlasuje pro jím vybraný subjekt.

Dovolte, abych se zastavila u principu tajnosti hlasování. Princip tajného hlasování vyžaduje, aby byly zabezpečeny takové podmínky pro výkon volebního práva, které znemožňují zjistit, jak konkrétní volič hlasoval. Dle komentáře k základní Listině práv a svobod přitom platí, že tajné hlasování musí být povinností, nikoliv právem voliče. Opačný přístup totiž může vést k nátlaku na voliče, aby hlasoval veřejně, a tedy i určitým očekávaným způsobem. I zde je proto podle našeho mínění, ale nejen našeho, i některých expertů na ústavní právo, nesoulad s Ústavou České republiky.

No a konečně požadavek svobodného hlasování. Princip svobodných voleb bývá označován za pátý princip voleb, jenž je však ostatním principům nadřazen. V korespondenční volbě bude ale svoboda hlasování těžko garantovatelná a kontrolovatelná. Výhrůžky, nátlak nebo potenciální korupce jsou skutečností, které vylučují princip svobodného hlasování.

Dovolte mi, abych se ještě zastavila - a mluvila jsem o tom před chvílí, o hrozbě destabilizace systému a narušení důvěry veřejnosti v řádný průběh voleb. Přínosem navržené korespondenční volby v zahraničí má být dle předkladatelů poslaneckého návrhu čistě a pouze to, že někteří občané České republiky žijící v zahraničí mají dalekou cestu na zastupitelské úřady. Naproti tomu záporů je celá řada. Kromě již uvedených, které jsem zmínila před chvílí, je potřeba vzít v úvahu i možnou destabilizaci systému voleb, který v České republice dlouhodobě - a zase to zdůrazňuji - funguje bez větších problémů a vykazuje velkou míru důvěry našich občanů. Takže i tohle by bylo potřeba vzít prosím v potaz, abychom tento náš systém v žádném případě nerozkolísali.

Dovolte, abych se ještě zastavila, když vlastně shrnuji debatu těch několika dnů, u nedostatku legislativního procesu, na základě kterého byl přijímán tento předložený poslanecký návrh, který zavádí korespondenční volbu, byl předložen, a všichni to víme, jako poslanecký návrh zákona, nikoliv bohužel jako zákon vládní, neproběhlo tam tedy standardní mezirezortní připomínkové řízení, nebylo tam vypořádání připomínek dotčených subjektů, nebyla k návrhu zpracována RIA, to je hodnocení dopadu regulace, neprojednaly jej pracovní komise ani Legislativní rada vlády. Takto zásadní návrh s ústavněprávními dopady by přitom měl být právě vládou předložen řádným legislativním procesem. Proč? Říkáte, že jste to měli v programovém prohlášení vlády, nebo to tam máte. Proč to nebylo předloženo? Z jakého důvodu? Do řádného legislativního procesu? Čeho jste se báli, že to děláte tímto způsobem, takto zásadní věc?

Teď dovolte, abych se zastavila u obsahových nedostatků samotného návrhu zákona. Za prvé, účinnost novely. Návrh na zavedení korespondenční volby je předkládán nejen jako návrh poslanecký, ale je předkládán s dělenou účinností. Podle záměru předkladatelů má stávající poslanecká novela zákona nejen novelizovat ještě neúčinný zákon o správě voleb, ale má zavést korespondenční volbu ještě o celý rok dříve, než bude zákon o správě voleb účinný tak, aby bylo korespondenčně možno volit už do Poslanecké sněmovny v příštím roce. Návrh je tak zcela nesystémový a zcela účelový. Jeho jediným cílem je evidentně pomoci vládní koalici, nebo si to aspoň od toho slibuje. Ale o tom už bylo řečeno během těch šesti dnů hodně. Protože kdyby bylo skutečně třeba tu věc řešit, předkladatelem návrhu by byla vláda prostřednictvím ministra vnitra a návrh by také musel připravit rezort, který disponuje experty na tuto problematiku. Já samozřejmě vím, že je možné, že na tom spolupracovali někteří experti rezortu, tak to prostě chodí, ale rozhodně to neprošlo připomínkovým řízením. A to si myslím, že je právě to, o co tady šlo, proč se to vlastně dělalo tímto způsobem, abyste nemuseli vypořádávat ty desítky a desítky připomínek a hlavně skládat účty před Legislativní radou vlády. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP