(9.50 hodin)
(pokračuje Pavel Blažek)
Zároveň se stanoví věková hranice 12 let, do jejíhož dosažení je dítě vždy považováno za bezbranné pouze z důvodu nízkého věku a sexuální praktiky s ním budou vždy trestné jako znásilnění v případě penetrace nebo jako sexuální útok v případě méně závažných sexuálních praktik typu tření nebo osahávání genitálií, prsou a podobně, a nikoliv jako mírněji trestné pohlavní zneužití, které předpokládá souhlas oběti. Jde tedy o stanovení věkové hranice, do jejíhož dosažení dítě obvykle za normální situace ještě není natolik vyzrálé, aby bylo schopno pochopit sexuální jednání pachatele a projevit svůj souhlas nebo nesouhlas.
Po vzoru zahraničních úprav se navrhuje trestný čin znásilnění omezit pouze na soulož a jiný pohlavní styk provedený obdobným způsobem, například anální styk, orální styk, vsunování prstů a předmětů do vagíny nebo análního otvoru, a méně závažné sexuální praktiky nepenetrační povahy vyčlenit do samostatného nového trestného činu sexuálního útoku. Tím je možné i vhodněji nastavit výši trestních sazeb.
Trestný čin sexuálního nátlaku se navrhuje doplnit o zneužití tísně oběti. V praxi může jít o případy domácího násilí, kdy součástí dlouhodobých násilných projevů pachatele vůči oběti může být i provádění sexuálních praktik, aniž by oběť vyjádřila nesouhlas s takovým jednáním a aniž by byla ve stavu bezbrannosti. Nicméně strpění sexuálních požadavků pachatele může být na její straně dáno stavem tísně, ve kterém se dlouhodobě nachází v důsledku jiných útoků pachatele a situace v rodině, například obava o děti žijící ve společné domácnosti, a pro kterou neprojevuje nesouhlas s požadavky pachatele na sexuální praktiky.
Dále se posiluje právo obětí být slyšena v trestním řízení. Zejména se zdůrazňuje poučovací povinnost orgánů činných v trestním řízení vůči oběti, pokud jde o její právo učinit prohlášení o dopadech trestného činu na její život, aby státní zástupce a soudce mohl tyto dopady řádně zohlednit. Zdůrazňuje se, že toto prohlášení je třeba zohledňovat v úvahách o trestu a nově se stanoví, že pokud se oběť, respektive každý poškozený, vyjádří ke sjednané dohodě o vině a trestu, bude toto vyjádření obsaženo přímo ve sjednané dohodě, to je, pokud poškozený s dohodou souhlasit nebude, soudce o tom bude včas informován, a zejména v těchto případech by měl přezkoumat, zda je schválení dohody o vině a trestu namístě.
Jak již bylo řečeno, obsah návrhu byl opakovaně diskutován na politické úrovni a detailně i v rámci podvýboru ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny pro problematiku domácího a sexuálního násilí. Věřím proto, že tento návrh zákona podpoříte, neboť přispívá ke zvýšení ochrany obětí sexuálního násilí.
A teď budu děkovat podruhé. Chci poděkovat z několika úhlů pohledu všem stranám ve Sněmovně, protože debata, která probíhala zpočátku, nebyla úplně snadná, protože si musíme říci, že značná část soudců, státních zástupců, zkrátka a dobře odborníků z praxe tuto redefinici možná i v této chvíli úplně nepodporuje, neboť mají za to, že dosavadní vymezený trest, nebo jinak to řeknu, sexuálních trestných činů již postačuje s ohledem na judikaturu. Já myslím, že jsme udělali dobře, když přijmeme, když navrhujeme to, co navrhujeme, a byl bych velmi rád, aby zde podruhé zaznělo, a to směrem úplně k celému sálu, že když se chce, tak se dá dohodnout na dobrých věcech. Děkuji. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji a nyní požádám paní zpravodajku pro prvé čtení, paní poslankyni Taťánu Malou, aby se ujala slova i ona. Prosím.
Poslankyně Taťána Malá: Děkuji za slovo. Paní předsedající, kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych přednesla zpravodajskou zprávu ke sněmovnímu tisku 616, k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a dalších související zákonů. Návrh zákona byl rozeslán poslancům jako tisk 616 dne 15. 1. 2024. Organizační výbor projednání návrhu zákona doporučil 17. 1. a jako výbor garanční navrhl ústavně-právní výbor.
Co se týká poděkování, tak já si ho nenechám na konec, poděkuji hned na začátku, protože si myslím, že si to tento sněmovní tisk skutečně zaslouží. Já bych chtěla poděkovat jak ministru spravedlnosti, tak celému ministerstvu za to, jakým způsobem se k tisku 616 postavili, a především členům podvýboru pro problematiku domácího a sexuálního násilí, se kterými jsem na tomto tisku spolupracovala, a musím neskromně říct, že myslím, že jsme na tom odvedli skutečně dobrou práci.
Je potřeba říct, že ačkoliv jsme s řadou kolegů měli velmi odlišné názory na začátku, tak jsme se dokázali nějakým způsobem dohodnout a na základě opravdu intenzivních debat jak s odborníky, tak mezi námi politiky jsme našli konsenzus, a to si myslím, že by mělo být skutečně příkladem spolupráce v rámci této Sněmovny, a strašně bych si přála, aby takto jednaly i ostatní orgány v této Poslanecké sněmovně po zbytek volebního období. Myslím si, že by se nám sem chodilo podstatně radostněji.
Tak, a teď už skutečně k tomu předkládanému textu a té novelizaci trestního zákoníku, kde předmět projednávání reaguje na opakovanou jak společenskou, tak politickou diskusi a jejím cílem je zvýšení ochrany obětí sexuálního násilí. Současná definice znásilnění nepokrývá některé situace, kdy oběť nemohla projevit právně kvalifikovaný odpor nebo z nějakých objektivních důvodů nereagovala. Jedná se především o případy takzvaného zamrznutí, kdy oběť není schopna klást fyzický odpor. Já si dovolím uvést tady několik dat a čísel a trošku osvětově promluvit.
Znásilnění je jedním z nejzávažnějších trestných činů a bývá nazýváno psychology vraždou duše. Podle výzkumu zamrznutí prožívá 70 % obětí. A co se týká těch konkrétních dat, znásilnění podle statistik zažije každá desátá žena, každý třicátý muž, to znamená, že v České republice proběhne zhruba 34 znásilnění za den a na policii jde pouze jedna až dvě oběti. 90 % znásilněných jsou ženy, 90 % znásilněných má přetrvávající následky, 50 % znásilnění spáchá manžel nebo partner oběti a dalších 40 % spáchá někdo známý, koho oběť znala, to znamená, v 90 % případů se jedná o znásilnění nějakým blízkým člověkem, a to si myslím, že je dobré, abychom tato čísla znali.
Jinak tento trestný čin má obrovskou latenci. Podle nějakých statistik v České republice proběhne zhruba 12 000 znásilnění ročně a pouze 5 % je nahlášeno. Těch důvodů, proč je tak obrovská latence, je mnoho, ale jedním z nich je fakt, že oběť musí mít důvěru v to, že pokud znásilnění oznámí, dojde k odsouzení takového činu a ke spravedlivému trestu, který pachatel dostane.
Znovu bych ráda řekla, že tento tisk je výsledkem skutečně dlouhodobé spolupráce a je širokým konsenzem jak na politické, tak expertní úrovni.
Teď si dovolím říct něco trošku z historie vývoje trestného činu znásilnění a jak se vůbec ta právní úprava vyvíjela. Kontinuálně se právní úprava vyvíjí směrem k postihování čím dál širšího spektra sexuálních deliktů. Skutková podstata trestného činu znásilnění v sobě od roku 2010 obsahuje i pohrůžku násilí, nikoliv jen bezprostřední násilí, jak tomu bylo do té doby, a pohrůžku jiné těžké újmy, zatímco podle předchozí úpravy spadala pod znásilnění jen soulož nebo jiný obdobný pohlavní styk, od roku 2010 je tam zahrnut jakýkoliv pohlavní styk. Od toho roku přibyl též trestný čin sexuálního nátlaku, zneužití závislosti oběti a tak dále. V roce 2010 došlo také k prodloužení promlčecích lhůt u sexuálních deliktů. ***
